Český národ je věru podivný organismus. Nadán kolektivním duchem chronické kverulace, táhne svou káru historií navzdory všem překážkám – jen když má chleba, hry a něco, na co se dá nadávat. Seďát na pérdeli v paluši a hudrat na ty, kteří můžou za to, že si dnes nedám vo škopek víc, to je ta pravá kultůra. Zvolit si partu gaunerů a pak na ně vrčet, že jsou gauneři, nevidět zjevné a o to hlasitěji papouškovat, co za nás vidí jiní, je národním sportem, ve kterém bychom jen těžko hledali konkurenci.
Čas od času nám věrchuška vytvoří simulaci demokracie – třeba v podobě přímé volby presidenta. A my se toho chopíme s celou naší národní erudicí – nominujeme skvadru historicky nemožných výlupků, panoptikálních pošuků a nařvaných kariéristů (kde je těch 128 výtečníků, kteří dali hlasy Samkové?).
Pětina národa volila komunisty, další se k nim aspoň hlásí a ještě dalším přinejmenším nevadí a nepovažují je a jejich zvrácenou zločineckou ideologii za nic špatného. Téměř ti samí jsou ovšem ochotní doruda řvát, že je Fischer bývalý komunista (ten na rozdíl od nich dnes aspoň předstírá, že to tenkrát nebyl dobrý nápad – jakože byl). Bývalý komunista jim vadí, Zemana, který komanče požádal o podporu dnes, si zvolí klidně.
Poslední vůl, jdoucí s jásotem na porážku, má jasno v tom, že je všude korupce, která já co? Která je špatná, vole. Sám ale uplácí jak o dušu a na svou omluvu uvádí, že bez korupce to přece dneska nejde (no řekni, Máňo, jak to bylo s tím žlučníkem!). A v těch korupčních sračkách vzývají lumpa, který tohle prostředí podpisem opoziční smlouvy de facto vygeneroval.
Nikomu nezůstala utajena bezzubost a nefunkčnost našeho justičního systému – drakonické tresty za každý prd, kauzy, táhnoucí se roky, neschopnost, lenost a byrokracie ve všech fázích procesu, absenci alternativních trestů, náklady na tu svoloč v kameňu… Ale když to za ně prezident vyřeší amnestií, lezou po stropech jak Brundlefly v druhým dílu a diví se, že soudruzi potrestaní, ledva opustí brány těch zaopatřovacích ústavů, kterým se u nás nějakým nedopatřením říká nápravné zařízení (jako kdyby už někoho napravilo), dopustí se obratem nějaké zhůvěřilosti, která je zase vrátí zpět (ty prachy na cestu ovšem vracet nemusí). A vsadil bych poslední vlasy, že na Klausovu amnestii nejvíc nadávají ti, kteří za podobný počin adorovali Havla, jakej je to humanista.
Makat se nechce nikomu (proč taky – sociální systém je designován dostatečně štědře), ale vztekat se, že mám hovno love, to by šlo, že? Stávkovat, blábolit o emigraci, vyhrožovat, dělat problémy – to stojí čas a na hoknu ho holt už pak moc nezbývá…
Neumím si představit, co by Češi dělali, kdyby nebylo na koho nadávat. Asi by vyrazili na barikády, že jim vláda sebrala národní zábavu.
No, a nám nekompatibilním nezbývá, než se vrátit na rodnou planetu…