• Tag Archives kartinki

  • různí obrázci a fotkové

  • Papírový svět

    Posted on by John P. Graver Comment
    📎and tagged

    Je toho hodně, co o mně členové mého fanclubu ještě neví. Tak vám prozradím něco nového: když jsem bylo malé hloupoučké graveřátko (tzn. asi do pětatřiceti jařin – teď už jsem velké a… no nic), tak jsem modelařilo.

    Zkusil jsem skoro všechno. Plastikity (1:72), balsové modely (lodě, letadla), našel by se i jeden upoutanec… no, a samozřejmě papír. Byla to tak trochu (dost) nutnost. Pěstoval jsem si kolejiště (kromě nulky snad všechno – H0, TT, N – to by bylo na samostatný příběh) a bylo potřeba to nějak zastavět. Stavby se daly koupit, ale byla to DDR provenience a stálo to dost chcechtáků. V těch časech ovšem vycházelo poměrně hodně vystřihovánek v ABC (K Richardu vyškovskému jsme se tenkrát modlili všichni). Takže to jsem jel ve velkém – domečky, nádraží, technika…, vrazil jsem tam i jakýsi kostel. Všechno to vypadalo poněkud neorganicky, ale hlavně, že to bylo zabydlené. A měřítko? To je jen pro fajnšmekry. Vždyť jsem jeden čas provozoval na společné desce TT i N (vypadalo to jak v Čiernej pri Čope).

    Jo, tak to by bylo intro. Takže když TMB ve spolupráci s Betexou pořádalo výstavu papírových modelů, nemohl jsem chybět. A bylo na co se dívat. Pro někoho, kdo zůstal u těch hraček z ábíčka, to byla univerzita (jo, ten Robocop, co hlídá vchod, je taky z papíru).

    Autorem modelu z titulního obrázku je slovenský modelář p. Pietrov, který se specializuje na církevní stavby. Chvíli jsem si s ním povídal – entry costs 130 €, doba realizace několik týdnů (s biologickými přestávkami 🙂 ). No, já bych to plácal tak tři roky se záchvaty vzteku a bezmoce 2x denně.

    Co všechno tam bylo k vidění, najdete v tomto obrázkáriu.


  • Ruská mise 2018

    Posted on by John P. Graver 5 Comments
    📎and tagged

    Když jsem letos přemýšlel (občas se mi to stává), kam se zase nepodívám, byl jsem instruován, že chci do Ruska. Ну, почему бы и нет. Нужно выяснить, что изменилось за тридцать лет. Takže to byla Moskva, Leningrad (dnes se prý už jmenuje jinak, ale pořád je to Leningrad) a nějaké ty vesnice v okolí (např. Carskoje Selo – dnes už se taky jmenuje jinak, ale… no nic.). Inu, za těch 30 let od poslední návštěvy se toho zase tolik nezměnilo. Za návštěvu to rozhodně stojí – Rusko je krásná země, na ulici a v metru se krade míň, než u nás (přesto jsem tam jednu ruku šátralku pocítil) a lidé jsou tam hodní skoro jako na Moravě.

    Do galerie jsem vyvrhnul několik málo chaotických kartinek – řazení nemá žádný řád, pokud by vás zajímalo, co na konkrétní fotce je, pokusím se to zjistit.

    Nějaké otázky? Nuže:

    • Ne, Lenina jsem tentokrát neviděl (viděl jsem ho už dvakrát a stačilo).
    • Ne, s Putinem jsem nemluvil – on zrovna mluvil s Mutti Merkel.
    • Ano, rusky se ještě pořád nějak domluvím.
    • Celkem asi 60 km choďmo.
    • Ne, není mi hloupé, že jsem tam byl zrovna u výročí internacionální pomoci (to byl skutečný dotaz – pokud máte nutkání tahat poblitiku úplně do všeho, dejte si na to obklad a neotravujte s tím ostatní).
    • Ano, moc se mi tam líbilo, i když Rusko není v NATO ani v EU (viz předchozí bod).
    • Boršč, soljanka, kyselá rybka, šašlik, kvas, vodka a další dobroty. Pokud tam zavítáte, v supermarketech najdete vakuově balené sušené rybky (řezy i celé) – tohle opravdu doporučuju. Tímto děkuji personálu gruzínské restaurace Kazan Mangal za poskytnutí azylu a výborný Friday Avenue lager – myslím, že tak rychle vypít dvě piva ještě nikoho neviděli.

  • fotoblog: pivovar Černá Hora

    Posted on by John P. Graver Comment
    📎and tagged

    Občas je vhodné poučit se o technologii výroby základních lidských potravin. Za tímto účelem jsme navštívili pivovar Černá Hora. Finální produkty jsme samozřejmě museli ochutnat – některé i vícekrát. Pár obrázků výrobní techniky a zázemí můžete okoštovat tady.

    Zajímavost: pokud by vás zarazilo, že Černá Hora vaří Kvasar, který asi znáte původně ze Sentic, tak je to tak, že pan Jelínek prodal recepturu Černé Hoře a oba výrobci teď vaří svou verzi. Ta černohorská je mírně poznamenaná masovější produkcí, sentickou zase můžete mít i v plastu (a pokud vím, tak ta plastová verze jde docela na odbyt).

    Pivní aktualitka: 80% akcií černohorského pivovaru ode dneška patří Číňanům.

    pivní pomoc