Fotoreport ze země sopek, lávy, zemětřesení, deště, větru a oveček.
- Tag Archives kartinki
různí obrázci a fotkové
-
-
Papírový svět
📎and tagged kartinki koutek pana ředitele!Je toho hodně, co o mně členové mého fanclubu ještě neví. Tak vám prozradím něco nového: když jsem bylo malé hloupoučké graveřátko (tzn. asi do pětatřiceti jařin – teď už jsem velké a… no nic), tak jsem modelařilo.
Zkusil jsem skoro všechno. Plastikity (1:72), balsové modely (lodě, letadla), našel by se i jeden upoutanec… no, a samozřejmě papír. Byla to tak trochu (dost) nutnost. Pěstoval jsem si kolejiště (kromě nulky snad všechno – H0, TT, N – to by bylo na samostatný příběh) a bylo potřeba to nějak zastavět. Stavby se daly koupit, ale byla to DDR provenience a stálo to dost chcechtáků. V těch časech ovšem vycházelo poměrně hodně vystřihovánek v ABC (K Richardu vyškovskému jsme se tenkrát modlili všichni). Takže to jsem jel ve velkém – domečky, nádraží, technika…, vrazil jsem tam i jakýsi kostel. Všechno to vypadalo poněkud neorganicky, ale hlavně, že to bylo zabydlené. A měřítko? To je jen pro fajnšmekry. Vždyť jsem jeden čas provozoval na společné desce TT i N (vypadalo to jak v Čiernej pri Čope).
Jo, tak to by bylo intro. Takže když TMB ve spolupráci s Betexou pořádalo výstavu papírových modelů, nemohl jsem chybět. A bylo na co se dívat. Pro někoho, kdo zůstal u těch hraček z ábíčka, to byla univerzita (jo, ten Robocop, co hlídá vchod, je taky z papíru).
Autorem modelu z titulního obrázku je slovenský modelář p. Pietrov, který se specializuje na církevní stavby. Chvíli jsem si s ním povídal – entry costs 130 €, doba realizace několik týdnů (s biologickými přestávkami 🙂 ). No, já bych to plácal tak tři roky se záchvaty vzteku a bezmoce 2x denně.
Co všechno tam bylo k vidění, najdete v tomto obrázkáriu.
-
Ruská mise 2018
📎and tagged kartinki koutek pana ředitele!Když jsem letos přemýšlel (občas se mi to stává), kam se zase nepodívám, byl jsem instruován, že chci do Ruska. Ну, почему бы и нет. Нужно выяснить, что изменилось за тридцать лет. Takže to byla Moskva, Leningrad (dnes se prý už jmenuje jinak, ale pořád je to Leningrad) a nějaké ty vesnice v okolí (např. Carskoje Selo – dnes už se taky jmenuje jinak, ale… no nic.). Inu, za těch 30 let od poslední návštěvy se toho zase tolik nezměnilo. Za návštěvu to rozhodně stojí – Rusko je krásná země, na ulici a v metru se krade míň, než u nás (přesto jsem tam jednu ruku šátralku pocítil) a lidé jsou tam hodní skoro jako na Moravě.
Do galerie jsem vyvrhnul několik málo chaotických kartinek – řazení nemá žádný řád, pokud by vás zajímalo, co na konkrétní fotce je, pokusím se to zjistit.
Nějaké otázky? Nuže:
- Ne, Lenina jsem tentokrát neviděl (viděl jsem ho už dvakrát a stačilo).
- Ne, s Putinem jsem nemluvil – on zrovna mluvil s Mutti Merkel.
- Ano, rusky se ještě pořád nějak domluvím.
- Celkem asi 60 km choďmo.
- Ne, není mi hloupé, že jsem tam byl zrovna u výročí internacionální pomoci (to byl skutečný dotaz – pokud máte nutkání tahat poblitiku úplně do všeho, dejte si na to obklad a neotravujte s tím ostatní).
- Ano, moc se mi tam líbilo, i když Rusko není v NATO ani v EU (viz předchozí bod).
- Boršč, soljanka, kyselá rybka, šašlik, kvas, vodka a další dobroty. Pokud tam zavítáte, v supermarketech najdete vakuově balené sušené rybky (řezy i celé) – tohle opravdu doporučuju. Tímto děkuji personálu gruzínské restaurace Kazan Mangal za poskytnutí azylu a výborný Friday Avenue lager – myslím, že tak rychle vypít dvě piva ještě nikoho neviděli.
-
fotoblog: kuriozity z botanické zahrady
📎and tagged kartinki koutek pana ředitele!Pár neumělých obrázků z výstavy v brněnské botanické zahradě (omluvte sníženou kvalitu – některé ty potvory se hýbaly).
Continue reading Post ID 930235
-
fotoblog: pivovar Černá Hora
📎and tagged kartinki koutek pana ředitele!Občas je vhodné poučit se o technologii výroby základních lidských potravin. Za tímto účelem jsme navštívili pivovar Černá Hora. Finální produkty jsme samozřejmě museli ochutnat – některé i vícekrát. Pár obrázků výrobní techniky a zázemí můžete okoštovat tady.
Zajímavost: pokud by vás zarazilo, že Černá Hora vaří Kvasar, který asi znáte původně ze Sentic, tak je to tak, že pan Jelínek prodal recepturu Černé Hoře a oba výrobci teď vaří svou verzi. Ta černohorská je mírně poznamenaná masovější produkcí, sentickou zase můžete mít i v plastu (a pokud vím, tak ta plastová verze jde docela na odbyt).
Pivní aktualitka: 80% akcií černohorského pivovaru ode dneška patří Číňanům.