Okolostojíčnosti mne donutily zorientovat se v některých temných detailech digitalizace ve zdravotnictví. Chtělo se mi vědět, proč v aplikaci EZKarta nevidím některé skutečnosti, ke kterým došlo v hluboké minulosti několika málo měsíců (preventivní prohlídky, screeningy…).
Tohle je kompendium informací od subjektů, které se té taškařice účastní:
- Praktický lékař posílá data pojišťovnám kumulativně na konci měsíce.
- Pojišťovny (tedy alespoň VZP) zadá tyto informace do své databáze ZA (nikoliv DO) tři měsíce od obdržení.
- Pojišťovny pak odesílají tato data MZČR pololetně (to odesílají není chyba – opravdu zde nejde o žádné propojení registrů), v aplikaci jsou aktuální data do června 2025.
Haj hou. Já jsem velkým fanouškem digitalizace (nejen) ve zdravotnictví. Ve svých vlhkých snech vidím centrální registr zdravotních informací, do kterého mají přístup a povinnost zadávat údaje (diagnózy, medikace, výsledky testů…) pracovníci ve zdravotnictví (praktici, specialisté, zdravotnická zařízení, lékárny…). Data online nebo dávkově s nějakou geologicky akceptovatelnou periodicitou. Nad tím vším běží jednoduchý expertní systém (ne, opravdu to není úkol pro AI), který hlídá např. lékové interakce, umožňuje lékařům předepisovat medikaci už s ohledem na stávající, předepsanou jinými, lékárníkům toto zohledňovat. Konfigurovatelný výpis pro subjekty, které vyžadují potvrzení o zdravotním stavu… eh, no nic, zase jsem se zasnil.
Před nějakými pětatřiceti jařinami jsem vyplodil diplomovou práci o informačním systému zemědělského podniku. Síťový přenos mezi jednotlivými počítači systému zajišťovala sekretářka, která data, nahraná na disketách, přenášela mezi několika kancelářemi. Aktualizace byla tedy závislá zejména na rychlosti pohybu sekretářky či její momentální (in)dispozici. Snad jednou budeme tak daleko…
https://taras2.wordpress.com/2026/01/27/bravo-macinka-bravo-turek-fujky-babis/comment-page-1/#comment-40638
Tarasi, sice mě nijak nepřekvapil váš postoj k turkovi a macinkovi, ale… vám opravdu nevadí tihle nedospělí narcisové na takových postech?
Asi zbytečná otázka , Radko.
Nevadí mu to.
A zcela logicky.
Proč by to mělo Tarasovi vadit, když on sám – i v jeho pokročlilém věku- je úplně stejně nedospělý, narcistní a ulhaný spratek, jako ty dvě hovada.
Ale je velmi úsměvné, jak ten celoživotní ÚDAJNÝ (!) levičák a bojovník proti sociálním nepravostem a úniku daní najednou adoruje jakési dva nosiče Klausových kabelek financovaných vekslákem Chladem, ale hlavně dva echt pravičáky!!
V případě Turka navíc jde o chronického neplatiče daní a to se jedná o sakra vyšší částky daňových úniků, než nad kterými dementní důchodce Taras pravidelně závistivě slintá u jakýchsi kadeřnic.
Ale to vše jen dokazuje dnes už obecně známou pravdu.
Tuto kolaborantskou svoloč nespojuje, ani nerozděluje, nějaké společné, nebo rozdílné, politické názorové spektrum.
Nejjistějším sekundovým lepidlem je pro takovou verbež společný pozitivní vztah ke Kremlu a pochopitelně nenávist k Ukrajině.
Navíc bytostná potřeba destrukce jakýchkoliv morálních hodnot, potažmo celé společnosti, na které výnosně parazitují, což je opět u těchto agresivních asociálů typické a nějaké citace z Bible už takovým troskám jako etickě mimikry rozhodně nepomohou.
No, ale musím přiznat, že u svých občasných rychločtenářských návštěv Tarasovy kremloterasy nářků a blitků cítím jisté zadostiučení.
Už kdysi jsem mu doporučil, aby ten blogblábol zavčas uzavřel, než se začne propadat do stále hlubší propasti zmatenosti, trapnosti a hlavně směšnosti.
Inu, každý má možnost volby.
Ale mohl by se Taras ještě o level posunout.
A dát si s hošany submisivní live rozhovor u Xavera 😀
https://youtu.be/4dAjL85v-qo?si=pmuQ_JWzGVPreesV
Hajlováním v boji proti neoliberalismu a opětovného nastolení vedoucí úlohy KSČ(M) /Stačilo.
Vždy a jen jde o psychologickou poruchu osobnosti – nejen u Tarase, ale právě i u Turka.
Ani jeden nic v životě nedokázal – oba jsou osobnostní zkrachovalci, kteří byli vyhozeni odkud to jen šlo, nemají stálé povolání, jejich kariéry byly vedeny podle prvorepublikového výrazu pro „příležitostné zaměstnávání“ – příštipkaření – kdy dotyčný nemá plnohodnotné vzdělání v nějakém konkrétním oboru, nemá dostatečnou praxi anebo se žádnému stabilnímu povolání nikdy nevěnoval.
Turek je příklad lidsky vyhořelého póvlu, který nikdy nebyl vzorem nějakého prestižního povolání – Taras je naproti tomu „třídní“ zkrachovalec, co když přišel Listopad, jeho stavebnické znalosti o „fyzikálních vlastnostech betsonových nosníků“ – fakt nebyly tím, co by přineslo někomu kdo více než ty nosníky ovládal zásady marxismu-leninismu – nějaké společenské uznání č isnad dokonce osobní štěstí.
Všechny patologie vzniklé z těchto duševních frustrací již dokonale popsaly ony klinické objevy a prudký rozvoj psychologie a psychoanalýzy na počátku 20. století, které definoval Alfred Adler jako neustálou potřebu vyvažování mezi permanentní frustrací z NEÚPĚCHU, PŘEHLÍŽENÍ A ZNEUZNÁNÍ – a kompenzací výtrysků nenávisti nad těmi – co jsou, anebo se alespoň jeví – jako respektovaní, ve svém oboru uznávání odborníci, s prestižním vzděláním a nabytím pověsti respektované autority zvané do odborných debat atd.
Co naproti tomu brání – dosažení společenského uznání, jsem-li prostě nenávistný opozičník k režimu společenské soutěže, ve které neustále prohrávám, protože nemám společnosti co mabídnout, krom zášti k těm, co se ve škole lépe učili, poznali svět a nabyli zkušenosti na prestižních univerzitách a pracovali po světě pro globálně technologicky vedoucí firmy?
NIC. JEN PERMANENTNÍ ZLOBU A TOUHO BÝT (S)NĚKÝM.
Tam, kde jako ve Snadinávii, neexistuje masivnější forma redistribuce statků, pak extremistické strany nemají co jiného nabídnout na pozici – přídavky vers. uznání – nic než jen to „uznání“ – a to začleněním se do celku „co má váhu“.
Dělnicí, národ, vlastenci, bílí muži, členové širší rodiny, klanu/mafie. “Už nejsi na to sám, hochu, aby se ti individualisté nevysmívali že jsi NICKA. SÁM ZKRACHOVALEC!!” Řkou třídní štváči loserům.
Redistribuce (hmotné statky, mzdy, sociální síť) vs. uznání (důstojnost, respekt, pocit „jsem plnohodnotný občan”) – je tedy překryt – KOLEKTIVNÍ IDENTITOU. IDENTITOU bez plonohodné zásluhy.
Bílý muž, Čech, vlastenec – nic neznamená – nikdo se o nic takového nezasloužil, o titul „bílý Čech – nemusel s nikým soutěžit – PROSTĚ SE JÍM JEN STAL TÍM, ŽE SE NARODIL DO NEPRIVILEGOVANÝHO PROSTŘEDÍ, obvykle bez láskyplnného rodinného zázemí, svobodné matce, co nezná ani jeho otce, natož aby mu s láskou vyprávěla pohádky a jezdila s ním v neděli na hokejovou extraligu na Spartu.
Pak je tady rozpor – město vers. venkov, resp. městští intelektuálové vers. vesniční burani.
Velice přiléhavá sociální diagnóza
„Když se liberální elita tomuto voliči vysmívá („je to nevzdělaný buran”, „nechápe ekonomiku”, „je manipulovaný”), paradoxně tím potvrzuje jeho volbu.
Výsměch je důkazem, že „oni námi pohrdají”, a proto je třeba zvolit někoho, kdo jim ten úsměv zkazí.
Nechtějí nic vybudovat, neprodávají „řešení“, chtějí se pomstít, přestože budou sami dál „trpět“. Je to politika jako pomsta. A pomsta je levnější než byt a můžete jí mít hned.“
Zásadní díla, která danou problematiku náležitě osvětlí, podle výzkumů a objevů moderní psychoanalýzy – Taras si jistě uvědomuje, že jeho patologická zášť má kořeny právě v patafyzice absolutně pojmově rozporuplného pojmu SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST z jeho zločinné encykliky – MARXISMU-LENINISMU.
ale na studium nění nikdy pozdě.
1.Axel Honneth: Teorie uznání (definuje uznání jako základní podmínku pro vytvoření zdravé identity. Podle něj absence uznání vede k patoligické nenávisti vůči společnosti individualismu, kde soupeří silní se slabými, kdy na ty „slabé“ se nedosatává uznání, úcty a bohatství
2.Alfred Adler: Komplex méněcennosti a kompenzace (vím o svých nedostatcích a uznávám, že jsou v konkrétních věcech „slabý“ jedinec, ale vinu nepřičítám sobě, svému nedostatečnému vzdělání a rodinné výchově – ale úspěšným, dětem z bohatých rodin, dětem z rodin vzdělaných a úspěšných specialistů – a také „štěstí druhých“ či lepších genů jejich rodičů.)
3. Erich Fromm a Sigmund Freud: Závist a projekce
Projekce: Podle Freuda může být tvá nenávist k bohatým kamarádům projekcí vlastního zklamání ze sebe sama. Je snazší nenávidět je než čelit pocitu vlastního selhání.
Nekrofilní vs. biofilní orientace: Erich Fromm popisoval, že lidé, kteří nemohou tvořit (vynikat, milovat), mají tendenci se uchylovat k ničení nebo nenávisti k těm, kteří „kvetou“.
Tak co Tarasi, nekrofilní neadaptivní smilče orgií dělnicko-rolnických děrvišů plenících intelektuální kampusy srpem a kladivem…..co vy na to?
nevím, u které jsi pojišťovny, ale u ZP MVČR je e-komunikace, a po přihlášení mám přehled za poslední tři roky jak měsíční, tak po jednotlivých úkonech kdo kdy a za co inkasoval od pojišťovny. někdy to tam je ihned (většinou nemocnice), někdy později, ale cca do měsíce to tam bývá.
VZP. Ano, i já na portálu a v aplikaci vidím přehled vykázané péče v podobné struktuře. A některé úkony, jako třeba očkování se zadávají online. Ale stále platí, že preventivní prohlídky a jiná vyšetření v rámci těchto prohlídek posílají praktici na pojišťovny (všechny) kumulativně na konci měsíce a konkrétně VZP (nevím, jak jiné) je zaznamenává do své db za tři měsíce. MZČR pak tato data pro zobrazení v EZkartě od pojišťoven dostávají pololetně.