• Tag Archives koutek pana ředitele!
  • Jest jen jediný Vládce choromyslince!

  • Time to POSSE

    📎and tagged

    Posse je v angličtině něco jako banda, což se vlastně taky docela hodí, ale řeč bude o něčem jiném.

    Tak tedy, má milá posse, POSSE znamená Post Own Site, Syndicate Elsewhere. Říká, že je vhodné psát primárně na vlastním webu a své výplody pak případně sdílet jinde. Tím „vlastním webem“ může být skutečně vlastní site na vlastním hostingu s vlastní doménou nebo nějaká generická blogovací platforma. To „elsewhere“ pak budou sociální sítě a další platformy, které můžou zajistit publikum a vytvořit vaši vlastní posse.

    Proč, ptáte se (furt se tak blbě ptáte a musím vám to vysvětlovat), když nám v dnešní době ty socnety stačí a jinde už nikdo nepíše (píše, jen o tom nevíte)? Hák je právě v tom „v dnešní době“. Socnety upadají a už to není jen názor análytíků – je to dost dobře vidět. Na fejsu už můžete publikovat jen fotky koťátek (a ještě to nesmí být ti naháči) nebo sjíždět veletucty mašíblů, z linkáče se stal fejs… Mechanismy a pravidla těchto platforem jsou urvané z řetězu, nečitelné, nepredikovatelné a povětšině nefunkční. Doručování obsahu je poplatné monetizaci, takže nemáte jistotu, co kdo uvidí, ani když za to zacálujete.

    Jak už jsem řekl (zatím asi 256x), nostalgie po blogování se stále ozývá, ale teď už to začíná být i praktické. K rychlému zlomu to ještě neuzrálo, ale takový postupný přerod by se dal zkusit. Zatím se tady zase bude objevovat jen pár upocených chrochtů, které pak někde nasdílím, ale pokud se najde obecenstvo, misky vah se rozhoupou.

    Nebo taky ne. Haj Hou.


  • Es kommt der Gutentag!

    📎and tagged

    TLDR: zpátky na blogy!

    Před třemi jařinami jste si tady mohli přečíst (tedy ti z vás, kteří umějí číst) takový ufňukaný nostalgický článek o migraci z blogů na socnety. Měl tenhle konečník: „Nějak se mi po těch starých časech stýská. Bylo to jiné. Bylo to… lepší. Voňavější. Lidštější. A už se to nevrátí.„.
    Continue reading  Post ID 930186


  • Papírový svět

    📎and tagged

    Je toho hodně, co o mně členové mého fanclubu ještě neví. Tak vám prozradím něco nového: když jsem bylo malé hloupoučké graveřátko (tzn. asi do pětatřiceti jařin – teď už jsem velké a… no nic), tak jsem modelařilo.

    Zkusil jsem skoro všechno. Plastikity (1:72), balsové modely (lodě, letadla), našel by se i jeden upoutanec… no, a samozřejmě papír. Byla to tak trochu (dost) nutnost. Pěstoval jsem si kolejiště (kromě nulky snad všechno – H0, TT, N – to by bylo na samostatný příběh) a bylo potřeba to nějak zastavět. Stavby se daly koupit, ale byla to DDR provenience a stálo to dost chcechtáků. V těch časech ovšem vycházelo poměrně hodně vystřihovánek v ABC (K Richardu vyškovskému jsme se tenkrát modlili všichni). Takže to jsem jel ve velkém – domečky, nádraží, technika…, vrazil jsem tam i jakýsi kostel. Všechno to vypadalo poněkud neorganicky, ale hlavně, že to bylo zabydlené. A měřítko? To je jen pro fajnšmekry. Vždyť jsem jeden čas provozoval na společné desce TT i N (vypadalo to jak v Čiernej pri Čope).

    Jo, tak to by bylo intro. Takže když TMB ve spolupráci s Betexou pořádalo výstavu papírových modelů, nemohl jsem chybět. A bylo na co se dívat. Pro někoho, kdo zůstal u těch hraček z ábíčka, to byla univerzita (jo, ten Robocop, co hlídá vchod, je taky z papíru).

    Autorem modelu z titulního obrázku je slovenský modelář p. Pietrov, který se specializuje na církevní stavby. Chvíli jsem si s ním povídal – entry costs 130 €, doba realizace několik týdnů (s biologickými přestávkami 🙂 ). No, já bych to plácal tak tři roky se záchvaty vzteku a bezmoce 2x denně.

    Co všechno tam bylo k vidění, najdete v tomto obrázkáriu.