• Tag Archives mašíblové a nestandardi
  • magoři, šílenci, blázni a jiní nestandardi

  • Ten rohlíček už nebudete?

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Občan se nesmí nudit, anóbrž jinak začne vymýšlet kokotiny nebo se rozhlížet kolem sebe. O zábavu naštěstí není nouze – furt se něco děje. Tak copak tu máme tentokrát? Ředitel jakéhosi obecního krankenhausu se neotřelým způsobem pokusil zmírnit nářek zdravotních sester (samozřejmě i bratrů a jedinců variabilního pohlaví, abychom byli genderově korektní) nad těžkým pracovním údělem. Prohlásil, že se zdravotní ses… eh, no prostě ti všichni, přece nemají tak zle, když můžou po pacientech dojíždět jimi (tedy pacienty) nestlačenou chálku (pozn. překl. – pro cajzly: konzumovat nespotřebované pokrmy).

    V kontextu tohoto prohlášení je zcela jedno, jestli tomu tak skutečně je. Podstatné je, že si ten blb svým výrokem nasral do krku, sere si do něj dál ve snaze přesvědčit publikum, že to tak nemyslel a kdo to tak pochopil, je vůl, a jako bonus tedy fakticky přiznal, že se něco takového děje v jeho baráku. Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak nedovyvinuté komunikační skills můžou mít a často mají i topmanažeři, u kterých je dialog s veřejností předpokladem.

    Ale je tomu tak skutečně? TL;DR: je. Obsáhleji: strýček graver je taky ředitel ústavu, takže o tom musí něco vědět. Strýček graver má ale i zkušenosti zezdola: býval totiž ve špitále lapiduchem i pracovníkem distribuce krmiva, takže to měl z první ruky a z obou stran. Nevydávám ovšem své zkušenosti (n.b. staré čtvrt století) za plošně platné co do místa i času – názor si udělejte sami (stejně už ho máte).

    Tam, kde jsem sloužil (interna jisté velké fakultní nemocnice), se futro pro pacoše distribuovalo z pracoviště, nazývaného Tablet. Kuchyně připravila nerezové tácy s nádobím a chálkou, tzv. dietní sestra to zkontrolovala (kolik čeho kam), pracovníci distribuce naložili tácy do nerezových vozíků, ty se zaplombovaly a lifrovaly na oddělení. Ze seřadiště si je přebírali sanitáři, případně ještěrkáři, kteří je odtahovali do vzdálenějších budov. Tady moc příležitostí k vytěžení nebylo – k lizu jsme se dostali (jako distributoři) jen na kuchyni. Na odděleních se vozíků chopily sestry (ne sanitáři) a roznesly chálku na cely. Pacoši měli nějaký čas na konzumaci, pak se z cimer posbíralo, co zbylo, a… a tady byla ta příležitost. Záleželo samozřejmě na stavu zbytků a odolnosti postkonzumentů, ale bylo toho dost. Něco bylo zcela nedotčené, něco jen trochu, ovoce se dalo dobrat bez problémů, klidně zůstal i nerozbalený taveňák… Jaká pravidla pro tohle platila oficiálně, netuším – v rámci vstupního školení mi nikdo neřekl, že něco takového (odběr zbytků) nesmím dělat.

    Zbytky zbytků se naskladnily zpět do vozíku a vrátily obráceným postupem na tablet. Tam se vozíky vyházely na pás, nádobí se separovalo a naládovalo do myčky, zbytky se podle druhu a konzistence rozdělily do plastových kýblů, které pak šly do chlaďáků (představte si márnici a víte, jak to vypadalo). Šlichtu z kýblů pak ještě odebírali zaměstnanci pro deputátní prasátka a jiné členy rodiny. Byl o to docela boj. Ze zbytků zbytků už se toho moc vytěžit nedalo, ale našli se otrlí jedinci, kterým ještě něco páslo.

    Kromě toho vznikaly přebytky už na kuchyni, které se vůbec nedostaly do distribuce. Vařit se muselo s rezervou, aby něco nechybělo, něco bylo normováno na určité kvantitativní bloky… Tyhle přebytky už jsme si rozebírali regulérně – podle interního předpisu si kuchaři, dietky a tabletáři mohli odnést definované množství. A nebylo toho málo – řádově litry na osobu. A to byl tedy řádný benefit – téměř dva roky jsem jako civilkář zcela legálně živil sebe a svou rodinu nemocniční stravou.

    Zpátky na začátek: tohle není apologie blbého ředitele. Sestry se mohly a měly ozvat proti tomu, že jimi jejich šéf pohrdá a dělá si z nich veřejně prdel (beztak na tu kuchyni leze taky). Jen by asi nebylo racionální příliš vehementně tvrdit, že žádné rohlíčky nebyly.


  • Klinika: naškrobená realita

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Ke kauze Klinika se už vyjádřil každý, kdo má alespoň jeden otvor do rusuturu. Ačkoliv jsem při ranním aktu defekace shledal, že i já jsem takto anatomicky vybaven, nehodlám k tomu (tedy k tomu vyjádření, nikoliv k defekaci) nic zásadního přidat. Nebo pouze homeopaticky (see later).

    Úchvatný #fail jsem ale k tématu squattingu vyrejžoval na Twitteru pana Škroba. Pan Škrob je jedním z autorů hergotrubriky rádia ČRo Wave (dalším z autorů je např. nechvalně proslulý člen kolektivu a mluvčí Kliniky Jakub Ort, známý výroky „demokratizace vlastnictví“ a „fetišizace vlastnického práva“ – tolik ke zdroji) *). Pan Škrob vyznává teorii, že mezi soukromým a osobním vlastnictvím je rozdíl. To je vcelku pochopitelné – ponechává si tak zadní vrátka pro případ nepříjemných dotazů, zda by se stejně vstřícně stavěl k „demokratizaci“ svých vlastnických práv. Idea je jednoduchá: mám právo využívat něco, co je ve vlastnictví jiného a nikdo mi to nesmí sebrat. Onu zásadu z časů totalitních „co je tvoje, je i moje a na moje věci mi nesahej“ někteří z nás pamatují.

    Nevertheless, pan Škrob svou teorii podpírá grafikou, která ilustruje nikoliv rozdíl mezi soukromým a osobním vlastnictvím, leč mezi vlastnictvím a držbou. Ten elementární rozdíl je právě v přítomnosti či absenci elementu práva. Zatímco vlastnictví musí být vždy lege artis, držba nikoliv. Držba je obecně výkonem vlastnického práva, ať již legálním či nikoliv. Zde se tedy pan Škrob úspěšně zhostil role užitečného idiota a hodil na sklo pravou podstatu squattingu: squatting je transformací vlastnictví v držbu, provedenou násilnou a nelegální cestou. Quod erat demonstrandum. Humpf. Děkujeme, pane Škrobe.

    A teď ta homeopatická dávka: svezl jsem se ve fb diskusi na téma Klinika a squatting obecně. Hemžili se tam lidé, se kterými jsem se na toto téma ještě nepohádal a názory některých z nich mohly být zajímací. Inu, byly. Kdybych dostal bůra za každé to „se squattingem nesouhlasím, ale…„, můžu strávit dovolenou na Floridě. Kromě klasiky „když se o to nikdo nestará, tak je to moje“ (rozšířené o návrh zákona, který by to legitimizoval, přičemž parametry by hodnotil uliční výbor) se tam objevovaly apologie squatterů – jsou to aktivisté, tedy jen nekecají, ale taky něco dělají, jsou to vyznavači alternativního životního stylu, hledání viníků ex machina vč. kolektivní viny… Podstata problému se v diskusi vytratila – už na ni nezbyly síly.

    To je signum temporis – zeď před pravdou, postavená z keců. Od relativizace je jen krůček k legalizaci. A řekl bych, že už máme jednu nohu vpředu a druhou ve vzduchu.
    ______________________________________________
    *) a ještě něco ke zdroji: pro ČRo (tentokrát stanice Plus) komentuje Kliniku Apolena Rychlíková, redaktorka A2larm.cz, na jehož obsahu se podílí i Ort a Škrob. Vypečené veřejnoprávní médium, není-liž?


  • Demogracyje po zemanovsku

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Slunéčko naše zlatoústé se zase jednou rozhodlo oblažit nás hřivnou svého ducha (a tentokrát ani nepovolil Mluvčáčkovi vodítko). Zcela samo a bez podpěry konstatovalo, že kdo protestuje proti výsledkům voleb, není demokrat. Sic!

    Vedení našeho ústavu je ovšem tímto výrokem potěšeno, neboť je potvrzením naší diagnózy a důkazem dlouho zmiňovaného faktu, že je pan prezident papaláš, pohrdající celým národem. Tento výrok je totiž sám o sobě klasickým argumentačním klamem z kategorie Red herring (tedy odvádění pozornosti od skutečného problému nebo jeho podstaty).

    Nejsem si v reálu ani ve virtuálu vědom nikoho, kdo by protestoval proti samotnému výsledku voleb. To je totiž technikálie – konkrétní subjekty dosáhly takového procenta hlasů elektorátu, které jim umožnilo stát se prezidentem, popř. okupovat určitý počet seslí v tom velikém stanu, kde se démoni slézají, aby nám mohli škodit… Ok, možná několik stížností na průběh a samotný výsledek (tedy regulérnost) voleb bylo – nechce se mi to hledat, páč o tom to není.

    Nicméně, předmětem protestů není(fakt není, pane prasidente) výsledek voleb, leč atributy těch, kteří byli „demokraticky“ zvoleni – jejich morálka, minulost, chování, jednání… Výsledek voleb nám nezbývá, než akceptovat – lidi a strany byly ukotveny, další změna v dalších volbách. Tečka. V žádném případě nás to ale nezbavuje práva se k těmto subjektům vyjadřovat a protestovat proti zhůvěřelostem, které provádějí (byť se forma protestu ne každému zamlouvá). Tak to je, Milošu – se s tím smiř. Dokud tady budou úkazy, jako Zeman, Babiš, KSČM ve vládě a podobný kekel, budou kavárny, demošky, žumpy… (na něco jsem zapomněl, pane Ovčáčku?).

    Demokratické volby. Pět ovcí a pět vlků volí, co bude k večeři. Ať vyhraje kdokoliv, bude tady pět nespokojených. Mají snad předstírat, že jim chutná? Nasrat, jó nasrat! Zemana zvolilo (druhé kolo) 51 % voličů zúčastněných a 34 % volíčů oprávněných. Je tohle silný mandát, opravňující toho „výsledka voleb“ tvrdit, že druhá polovina má držet hubu a ještě slinit něco o demokracii?

    Víme tedy, jaká je představa prezidenta naší země o demokracii. Není to překvapivé. Je to jen odporné.


  • Připravte sítě!

    📂This entry was posted in📎and tagged

    V souvislosti s prohlášeními pana prezidenta u příležitosti jeho návštěvy na Slovensku považujeme za nezbytné zdůraznit, že k této trapné situaci (jakož i mnohým jiným) nemuselo dojít, kdyby Kancelář prezidenta republiky přijala náš návrh na dočasné umístění pana Zemana v našem ústavu. Jsme přesvědčeni, že naše nabídka byla víc než velkorysá. Oba naši Arnošti byli ochotni pacienta oslovovat „pane prezidente“ a v odpoledních hodinách hrát Mynáře a Nejedlého. Součástí nabídky byla rovněž privátní polstrovaná cela, v levé dolní části vyzdobená Peroutkovými cintáty. I popelníček by se našel…

    Naše nabídka byla odmítnuta z malicherných důvodů – KPR požadovala ještě přítomnost pana Ovčáčka po celou dobu hospitalizace. Tomuto požadavku jsme bohužel nemohli vyhovět – používáme výhradně vlastní personál a ozdravný pobyt v našem ústavu jest vyhrazen toliko bláznům, nikoliv blbcům.

    Smutným důsledkem této nedohody je tedy volně pobíhající prezident, šířící fake news o českém v(y)měšování do politiky USA, stižený halucinacemi o černých kravatách a růžových jednorožcích. Z dobře informovaných zdrojů nám bylo sděleno, že se pan Ryan odmítl s panem Zemanem setkat pouze ze strachu o svou osobní bezpečnost. Pan Ovčáček totiž odmítl opatřit pana prezidenta po dobu setkání náhubkem a držet ho na pevném vodítku. A to i přesto, že pan Ryan nabídl, že si pro setkání vybere barvu kravaty dle volby pana prezidenta a umístí na ni ochranné magické symboly.

    Občanům tedy nezbývá, než vyspraviti sítě a hotoviti se k odchytu. Specialista našeho ústavu Prof. MUDr. W. Yebley hodlá k této tématice v nejbližší době uspořádat odborný seminář s promítáním instruktážních videí o technice odlovu.


  • Vy (mně) taky!

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Hashtag #MeToo označuje kampaň, která měla původně (if at all) upozorňovat na sexuální obtěžování a násilí, páchané na ženách (mužů coby objektů sexuálního útlaku se netýká). Spustila ji aféra amerického filmového producenta Harveyho Weinsteina, který se zmíněnému hobby měl oddávat v míře větší, než malé.

    Continue reading  Post ID 929888