Graverův virtuální choromyslinec

Občan se nesmí nudit, anóbrž jinak začne vymýšlet kokotiny nebo se rozhlížet kolem sebe. O zábavu naštěstí není nouze – furt se něco děje. Tak copak tu máme tentokrát? Ředitel jakéhosi obecního krankenhausu se neotřelým způsobem pokusil zmírnit nářek zdravotních sester (samozřejmě i bratrů a jedinců variabilního pohlaví, abychom byli genderově korektní) nad těžkým pracovním údělem. Prohlásil, že se zdravotní ses… eh, no prostě ti všichni, přece nemají tak zle, když můžou po pacientech dojíždět jimi (tedy pacienty) nestlačenou chálku (pozn. překl. – pro cajzly: konzumovat nespotřebované pokrmy).
Continue reading → Post ID 929914

Ke kauze Klinika se už vyjádřil každý, kdo má alespoň jeden otvor do rusuturu. Ačkoliv jsem při ranním aktu defekace shledal, že i já jsem takto anatomicky vybaven, nehodlám k tomu (tedy k tomu vyjádření, nikoliv k defekaci) nic zásadního přidat. Nebo pouze homeopaticky (see later).

Úchvatný #fail jsem ale k tématu squattingu vyrejžoval na Twitteru pana Škroba. Pan Škrob je jedním z autorů hergotrubriky rádia ČRo Wave (dalším z autorů je např. nechvalně proslulý člen kolektivu a mluvčí Kliniky Jakub Ort, známý výroky „demokratizace vlastnictví“ a „fetišizace vlastnického práva“ – tolik ke zdroji) *). Pan Škrob vyznává teorii, že mezi soukromým a osobním vlastnictvím je rozdíl. To je vcelku pochopitelné – ponechává si tak zadní vrátka pro případ nepříjemných dotazů, zda by se stejně vstřícně stavěl k „demokratizaci“ svých vlastnických práv. Idea je jednoduchá: mám právo využívat něco, co je ve vlastnictví jiného a nikdo mi to nesmí sebrat. Onu zásadu z časů totalitních „co je tvoje, je i moje a na moje věci mi nesahej“ někteří z nás pamatují.

Nevertheless, pan Škrob svou teorii podpírá grafikou, která ilustruje nikoliv rozdíl mezi soukromým a osobním vlastnictvím, leč mezi vlastnictvím a držbou. Ten elementární rozdíl je právě v přítomnosti či absenci elementu práva. Zatímco vlastnictví musí být vždy lege artis, držba nikoliv. Držba je obecně výkonem vlastnického práva, ať již legálním či nikoliv. Zde se tedy pan Škrob úspěšně zhostil role užitečného idiota a hodil na sklo pravou podstatu squattingu: squatting je transformací vlastnictví v držbu, provedenou násilnou a nelegální cestou. Quod erat demonstrandum. Humpf. Děkujeme, pane Škrobe.

A teď ta homeopatická dávka: svezl jsem se ve fb diskusi na téma Klinika a squatting obecně. Hemžili se tam lidé, se kterými jsem se na toto téma ještě nepohádal a názory některých z nich mohly být zajímací. Inu, byly. Kdybych dostal bůra za každé to „se squattingem nesouhlasím, ale…„, můžu strávit dovolenou na Floridě. Kromě klasiky „když se o to nikdo nestará, tak je to moje“ (rozšířené o návrh zákona, který by to legitimizoval, přičemž parametry by hodnotil uliční výbor) se tam objevovaly apologie squatterů – jsou to aktivisté, tedy jen nekecají, ale taky něco dělají, jsou to vyznavači alternativního životního stylu, hledání viníků ex machina vč. kolektivní viny… Podstata problému se v diskusi vytratila – už na ni nezbyly síly.

To je signum temporis – zeď před pravdou, postavená z keců. Od relativizace je jen krůček k legalizaci. A řekl bych, že už máme jednu nohu vpředu a druhou ve vzduchu.
______________________________________________
*) a ještě něco ke zdroji: pro ČRo (tentokrát stanice Plus) komentuje Kliniku Apolena Rychlíková, redaktorka A2larm.cz, na jehož obsahu se podílí i Ort a Škrob. Vypečené veřejnoprávní médium, není-liž?

Prezident České Republiky, pan Miloš Zeman, označil příslušníky zpravodajské služby BIS za čučkaře. Tímto označením měl v kontextu výroční zprávy BIS zřejmě na mysli někoho, kdo svou práci nevykonává kvalitně.

Kolektiv našeho ústavu (přednosta, politruk/nástěnkář a dva Arnošti) si je vědom obecných a zažitých standardů pro výkon funkce prezidenta. S tímto vědomím, ve stavu zcela příčetném a střízlivém (Arnošte, polož tu flašku!), prohlašujeme, že prezident České Republiky, pan Miloš Zeman, je čučkař.

Disclaimer: na obranu pana prezidenta se objevil i etymologický veletoč, že čučkař je ten, kdo něco pozoruje či sleduje. K tomuto prohlašujeme, že k dětskému pornu, nalezenému v počítači pana prezidenta, se náš ústav nebude vyjadřovat.