Graverův virtuální choromyslinec

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi.
„Kterýho Ferdinanda, paní Müllerová? Já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka.“
„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho. Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu. Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky. Noviny píšou, že byl jako řešeto.“
„To jde náramné rychle, paní Müllerová. Já bych si na takovou věc koupil brovnink. Vypadá to jako hračka, ale můžete s tím za dvě minuty postřílet dvacet arcivévodů, hubenejch nebo tlustejch.“
Na tomto místě musím (s poděkováním kolegům z LEXu) paní Müllerovou poněkud poopravit: vražednou zbraní nebyl revolver, nýbrž pistole belgické provenience FN (Fabrique Nationale) model 1910, ráže 7,65 Browning (známá jako „Browning 1910“ – John Browning pro FN pracoval jako designér a tuto (m.j.) zbraň navrhoval). Nepadlo ani těch pověstných „7 kulí“ (i když by mohlo – pistole má kapacitu 6+1), ale jen dvě. Jedna zasáhla (přes dveře automobilu) břišní tepnu Žofie Chotkové, druhá krční tepnu Ferdinanda d’Este. A to se údajně Princip ani pořádně nedíval, kam míří.

Gavrilo Princip byl devatenáctiletý gymnazista a člen separatistické skupiny Mladá Bosna. K atentátu se dostal jako slepý k houslím, když řidič Ferdinandova vozu Lojka (takto Harrachův osobní řidič) zazmatkoval a nacouval do špatné ulice rovnou před kvelb, kde si zrovna Princip kupoval sváču. Kde přišel Princip k pistoli, není jasné, ale v r. 1914 bylo pořízení zbraně snadnou a levnou záležitostí (pokud jde o nelegální účely, je tomu tak ostatně i dnes – to jen na okraj pro odpůrce legálního držení zbraní). Dva výstřely, ke kterým došlo jen dílem náhody a které jen náhodou zasáhly cíl, tak odstartovaly globální konflikt, jehož výslednou bilancí bylo deset milionů mrtvých vojáků. Terorista Princip (dlouho své oběti nepřežil) je dodnes oslavován jako hrdina a monarchie nastoupila svou cestu k zániku (což je velká škoda).

No, a my jsme si ve Štatlu pro velký úspěch celou tu taškařici zopakovali (nějaké fotečky i tady). Pan arcivévoda s chotí a doprovodem dorazil na brněnskó rolu v 15:30. Poté usedl do připraveného automobilu a odjel na Špilas, kde ho za velké skrumáže lokální varianta Principa odstřelila i s Žofií, čemuž zavilí republikáni okázale aplaudovali. Našli se ovšem i příznivci monarchie – jeden bodrý opilý křupan mi dokonce chtěl vyrvat vousy. Zřejmě se domníval, že jsem taky Bosňák.