Už mnohokrát jsem se pozastavoval nad evidentní podivuhodnou nesmiřitelností a zjevnou psychickou nevyrovnaností božských bytostí křesťanského pantheonu monotheonu tritheonu (mají v tom nesoulad jakýsi). Bůh a dokonce už i Ježíš ústy Církve svaté a věřícími nevoleného kléru hlásá, co je košer halál a co fuj s nasazením, hodným Pratchettova kverulantského boha Nugáta, který svou vůli projevuje prostřednictvím flexibilně upravovaných zákazů. Katolíci sami pak ve své rigiditě údajnou „boží vůli“ ochotně přijímají a šíří. Někdo se vymezuje proti sportovcům a jejich financování (obludné sumy, cpané církvím, jsou samozřejmě něco jiného), jinému zase vadí…
…ježíšikriste, fakt – jinému zase vadí karate! Ano, celé ty roky mi zůstala utajena strašná pravda, že karate je plodem pohanského a ďáblu oddaného světa! Mašíbloidní autor apeluje na každého, kdo by byl náhodou tak pošetilý a domníval se, že ďábel nečíhá za každým rohem. A nejen že číhá – on dokonce obchází, řve u toho jako lev a hledá, koho zhltnout. Ten nešťastník (myslím autora, ne ďábla) asi nemá lehký život, když na něj řve ďábel i z ledničky, když si jde večer pro lahváče (opět myslím autora – nevím, jestli ďábel pije lahváče). Kdyby na mě někdo řval jako lev a tvrdil, že mě chce sežrat, asi bych mu dal přes hubu a nechal ho odvézt v košatince na koridor, ale já holt nejsem katolík.
Karate a podobné nechutnosti je nejprve nutné vyčistit křesťanskou kulturou, aby neškodily věčnému životu. Nu což – who wants to live forever… Nicméně, autor radí nejprve konzultovat s Ježíšem (zřejmě si ho pro tento případ představuje jako magistru Kudlákovou), než vystavíte své potomky plamenům pekelným. A pokud Ježíš neodpoví hned (zřejmě má lhůty jako berňák na vracení daňových přeplatků), musíte mu mlátit na dveře, dokud neotevře. No, představte si, že vám nějaký magor o půlnoci bude mlátit na vrata a ptát se, jestli může dát synka na karate. Možná prý Pán pošle nějakou autoritu (ano, nejspíš vybavenou VRZ a svěrací kazajkou).
A co že je důvodem křesťanské averze ke karate? Nelze přece sloučit pohanskou filozofii s katolickou vírou! Autor si zřejmě neuvědomuje, že katolická víra JE pohanskou filosofií. Chudák do toho plete ještě buddhismus a hindú – aspoň si o karate mohl něco nastudovat (ten úvodní odstavec z Wikipedie o „svázání s buddhismem prosím zkuste nebrat vážně). Zvláštní ovšem je, že autor mluví o karate jako sportu, čímž se dostává zcela mimo mísu. Sportovní karate dávno nemá s nějakou „pohanskou filosofií“ nic společného a mnohdy mu už z karate zůsatal jen ten název. Sporotvnímu karate se tedy můžete oddávat zcela bez obav, že na vás v dódžó zaútočí ďábel. Ostatně za ty roky, co praktikuji karate tradiční, jsem nepotkal mnoho těch, kteří by se nějak zvlášť oddávali pohanským hrátkám (natož abych potkal satanáše, vnucujícího mi nějaký ohavný ritus – což ovšem může být škoda).
Leč nemějte obav – jako vhodnou náhradu za ďábelské karate doporučuje autor třeba tenis nebo lehkou atletiku (toto je v původní verzi článku, z aktuální to ten hrdina odstranil stejně jako svůj podpis, protože mu to asi přišlo přece jenom blbé přes čáru). Raději mu nebudeme prozrazovat, že některé silové disciplíny mají své kořeny už v antickém Řecku, tedy pěkných pár století předtím, než do toho Ježíš mohl začít kecat.
Na obhajobu satanského sportu snad mohu uvést pouze následující:
– Alternativní historie praví, že na kříži zemřel Ježíšův bratr, zatímco Ježíš vzal roha přes Sibiř do Japonska, kde pokojně dožil coby zemědělec, pořídivše si předtím několik potomků, kteří byli ovšem buddhisty (další alternativou, dle které je Ježíš na Marsu spolu s Elvisem a Michaelem Jacksonem, vás nebudu obtěžovat).
– I kdyby tomu tak nebylo, nemusel Ježíš umřít na kříži, kdyby ovládal karate. Římští legionáři, znalí toliko pankrationu, by jistě neměli šanci.
– A vůbec, kdoví, jak to tenkrát bylo, žejo, Chucku…