Milé děti, vy malé odporné ropuší příšerky!
Váš hodný strýčínek už vám vyprávěl o svých návštěvách dámských šaten. Tentokrát vám povím o návštěvě na ouřadě. Připoutejte se a nachystejte si blicí pytlíky.
Příběh začíná tím, že mi čórli noty na dvě káry (pro cajzly: byly mi odcizeny doklady ke dvěma vozidlům – pozn. překl.). Konkrétně tedy ORV a zelené (dnes už tedy bílé) karty. Protože jsem tvor poctivý a k c.k. regulím adherentní, chtěl jsem si zaopatřit nové bumážky s maximální rychlostí. Důkladně jsem prostudoval požadavky ouřadů… aha, tak musím mít od policie potvrzení o nahlášení odcizení. Telefonát na četnickou stanici:
- Dobrý den, chtěl bych přijít nahlásit odcizení dokladů k vozidlu…
- A proč jako?
- No, chtějí to na ouřadu pro vystavení duplikátu.
- Ale ne, to nepotřebují, běžte tam bez toho.
- No jo, ale než se to vyřeší, co když mě zastaví vaši kolegové a já nebudu mít papírky?
- O nic nejde – normálně jim řeknete, že jste to právě zjistil a jedete si to vyřídit. Když nebudou mít blbej den, vyřeší to domluvou.
Aha, tak aspoň máte návod, kdyby vás potkalo něco podobného.
Následoval pokus o elektronické objednání na ouřad. Aha, nejbližší volný slot v úterý v srpnu 2126. Tak nic, půjdu se tam podívat na blind, jestli se nade mnou neslitují. Správné rozhodnutí, pár minut před otevřením lokálu se na turniketu pere jen pár houmlesáků, spousta volných přepážek (elektronické objednávky zřejmě dělá jen jedna, proto ty termíny). Budím geronta za infopultíkem a ptám se, jakého formuláře mi třeba a jaký úkon mám zvolit na té enigmě u vrat. Mechem obrostlá bytost mi podává po paměti jakousi ušmudlanou bumážku a hlasem Gandalfa po záškrtu doporučuje správný čudlík. Ledva z bedny vyhřezne bilet, už vidím své číslo na tabuli. Jaká rozkoš!
Milá dáma již několik let v nejlepších letech za přepážkou se dožaduje formuláře. Podávám jí tedy tu bumážku, kterou jsem dostal od Stromovousa.
- Vždyť vy to nemáte vyplněný! (pohled z kategorie „všichni sem – takový debil tu ještě nebyl!“)
- No jo, když já jsem to nestihl – vy jste tak rychlí! (obdivuplná, podlézavá intonace)
- Tak si to vyplňte, já počkám (máš deset sekund, běží ti osmá)
- (vyplňuji, konverzuji…) Víte, mně ty doklady ukradli, to je dneska svět, že?
- Aha, tak potvrzení do policie o nahlášení krádeže (adoprdeleužjetotadyjátověděl)
- Aaaaale eeee když oni říkali, že to jako netento… Nemám, nemám! (hlasem Balouna, an vyzván nadporučíkem Lukášem, aby mu přinesl tu játrovou paštiku)
- No, tak tam napište, že jste doklady ztratil (sežral jste je i se staniolem!)
- Ale to není prav… kamže to mám napsat?
- No, tam vpravo dole, jak je důvod výměny.
- Ale tam nic takového… Kde přesně je dnes prosím pravá strana? (šilhám už asi metr od papíru a furt nic)
- Dejte mi ten formulář, čéče… cože? Vždyť vy máte úplně jiný formulář – to je odhlášení vozidla! (Ty vole, ten zombáč mi dal random papír a já jsem si málem odhlásil káru!)
Při pomyšlení, že se musím vrátit do základního tábora a pomocí dušených výkřiků Ej! a Ch! se pokusím vysvětlit troglodytovi, jaký papírek potřebuju, se mi zatmělo před očima a podklesl jsem v kolenou. Vize mimořádné události přinutila přepážkovou vílu, aby sama našla správný formulář a vedla mi pero propisku při vyplňování.
Uf, tak papírování je over (dokonce jsem se sám podepsal!), nastává fáze vyčkávání na přípravu nového dokladu. Protože šlo o dvě vozidla, absolvoval jsem v mezičase celý předchozí proces u jiné přepážky. Tím jsem samozřejmě zmeškal předání prvního dokladu u původní přepážky, takže na mě musela víla čekat (ano, agenda opravdu funguje stylem „jedno vozidlo, jeden lístek“). Kupodivu se mě ani nepokusila inzultovat, i když barva jejího obličeje připomínala něco z horrorů HPL. Její hysterické chichotání a tik v oku jsem pochopil, až když jsem při odchodu zahlédl zřízence, jak na vrata připevňuje ceduli s nápisem „Občané s omezenou svéprávností nechť se dostaví v doprovodu svého kurátora!).
Vzpomínám na tu dobrou vílu v dobrém a věřím, že nezačala chlastat. Nakonec celý ten proces trval jen půl hodiny.