O nelidských podmínkách v evropských kriminálech víme všichni – vyprávěl nám o nich např. nevinný pouliční sommeliér Rath nebo vrah Roubal. Teprve pan Brejvík nám ovšem otevřel oči a odhalil, jaká zvěrstva se mohou odehrávat v káznici země, která se chce nazývat civilizovanou. Klávesnice se zdráhá reprodukovat tu hrůzu, ale musí to být sděleno všem: Brejvík má ve věznici k dispozici zastaralou verzi Playstation! Nemůže tak hrát hry pro dospělé, které si sám vybere. Takto psychicky týrat slušného člověka – jen proto, že je to hromadný vrah? Zaslouží si vůbec lidská bytost takové utrpení – bez ohledu na to, co provedla? Jeho oběti jistě poslední verzi PS měly – vždyť to byli vesměs samí mladí lidé…
Ale to není všechno – on by si snad ani neměl za co kupovat nové hry, protože má malé kapesné. A i kdyby si mohl zahrát, co chce, zničí si u toho zdraví, protože musí místo v pohodlném křesle sedět na kancelářské židli. Kam se poděla úcta k vrahům, ptám se! Kdyby seděl v nějakém asijském či africkém šutru, nepochybně by tam měl PS4, hry zadarmo, polstrovanou pohovku a osobního programátora, kdyby se mu dostupné hry přejedly – ona bývá v kameňu dlouhá chvíle.
Není divu, že chce zahájit hladovku a ukončit ji, až s ním nebudou zacházet jako se zvířetem (ano, i můj pes má aspoň PS3 a to zatím nikoho nezakousl). A co by čekalo svět, kdyby tu hladovku náhodou nerozchodil? Cože? Že by bylo o jednoho hajzla míň? Ale kdeže: „Pokud zemřu, všichni extremisté a pravicoví radikálové evropského světa budou přesně vědět, kteří lidé mě umučili k smrti.“ Nechápu, proč o své smrti nechce říct i levicovým radikálům, ale i tak je to děs – nakonec se ještě všem těm volným radikálům do toho vězení přestane chtít…
Něco tomu chybí… Aha, ponaučení. Tedy – chcete poslední verzi Playstation? Víte, co máte dělat 🙂