Svůj názor na „jedinou echt pravicovou stranu svobodných občanů“ jsem asi vyblinkal už tolikrát, že opakování by bylo hříchem před tváří Nugátovou. Svým pacientům jsem dal opakovaně příležitost opovrhnout mými bláboly zde i na mé xichtoknize. Přesto mi dovolte zhřešit ještě jednou.
U příležitosti voleb do EP jsem se podivoval zázračným konverzím nemalého počtu mých známých (nechme ten pojem, jak je – lepší mě nenapadá). Na poslední předvolební míli konvertovali ke „Svobodným“ (Aštar odpusť, ale bez těch úvozovek to nedám) i ti, o kterých bych to nikdy nepředpokládal. Dosavadní příznivci programově zcela odlišných stran, věřící a praktikující katolíci (sic!), bezvěrci i nestraníci…
„Svobodní“ jsou nepochybně populistická parta, barnumsky vyřvávající líbivá hesla s předpokladem, že stádo nenapadne si něco ověřovat. Vyhrocená rétorika jejich příznivců v diskusích, omámené výkřiky zfanatizovaných příznivců, argumentace na úrovni Leninjugend…
Jediné vysvětlení, které mě primárně napadlo, bylo to, že tahle sektička konečně pochopila, kde je majorita elektorátu a začala se zavrtávat do rusuturu kohortám zahnojených strupů. Jak bruntálně jsem se mýlil! V řadách lastminute konvertitů nacházím i ty, které jsem měl ve své kartotéce o pár šuplíků výš. Úspěch tohoto brainwashingu mi vzhledem k mé politické impotenci a naivitě zřejmě zůstaně navždy utajen.
Ne, opravdu jsem se domníval, že mi autocenzura zabrání nablble žvanit o tisíckrát semletém tématu ad vomitum. Jedna drobnost to zlomila – viz níže uvedená vesjolaja kartinka. Tenhle příšpulek je dokonalou ilustrací mé nepochybné bezpřehé stupidity, znemožňující mi pochopit skutečný stav věcí. Autora toho skvostu znám a na mém seznamu jedinců s vypleněnou cerebrální dutinou se rozhodně nenachází. Netroufám si tedy hodnotit, co ho vedlo k tomu, aby vyvrhl něco takového a prezentuji to pouze pro ilustraci výše uvedeného podivu nad tím, jak se někteří jedinci dokázali přeprogramovat. Co je to? Ironie? Nadsázka? Blbý pokus o adoraci či promo (symptomaticky debilní beran coby logotyp Svobodných)? Necitlivost či graveroidní morální otupělost věřícího člověka, který (jsa zblbnut propagandou) neváhá využít neštěstí ke zviditelnění svých preferencí? Je jen málo okamžiků, kdy jsem ochoten připustit, že tím blbem, který něco fatálně nechápe, jsem já. Diktuje mi to pud sebezáchovy – některé iluze bych si přece jenom rád zachoval. Přesvědčte mě, že se mýlím. Prosím.
