Takhle nějak zněl první příspěvek na tomhle blogu. Letošního srpence tomu bude právě deset let. Ani nevím, jak a proč mě napadlo kouknout se, co jsem tu vypotil na začátku a proč mě to napadlo zrovna teď. Asi za to můžou mí kami. Potvůrky kolem mě pořád poletují, já je krmím… no nic.
Původně (od r. 2000) jsem měl takovej webík. Psal jsem ho nejdřív v textovém editoru, pak v html editoru Brouček. Byla to taková komentovaná (x)týdenní svodka událostí a odkazů, které mě zaujaly. Žádná interaktivita – kdo chtěl, mohl mi poslat mail (jo, a taky ICQ, jestli ještě víte, co to je). Nikdy jsem nechtěl blogovat. Fakt nikdy. Haj hou.
Pak přišla éra bloguje.cz (aDentův počin, pohřbeno LAARem). To byly skvělé časy. Měl jsem vytvořenou takovou bublinu spřátelených i znepřátelených bloggerů a blogů (aTeo/Chucper, Mod/Avocode, Squire, Jessie/Janika, Christabel, Oby, všechny ty Alienovy kokony a kokoty… víc toho z hlavy nedám). Vzájemně jsme se štengrovali, mastli si ega, podrývali autority… inu, roztomilé to bylo. Po ukončení provozu bloguje.cz jsem po dohodě s aDentem přešel na jeho novou platformu blokuje.cz. Když ji aDent prodal, skončil jsem tady – na vlastní doméně a hostingu, s vlastní instalací WordPressu.
To už frčely sociální sítě a (viděno oknem mé bubliny) blogování upadalo. Ono je na tom fejsbůku všechno takové rychlejší, interaktivnějí, barevnější, víc k posrání… Nikdy jsem tam nechtěl být – stejně jako jsem nikdy nechtěl blogovat. Fakt nikdy. Haj hou.
Tak jsem se (spolu s většinou svých spolububliníků) na ty asociální sítě jaksi přesunul. A to byl v podstatě konec blogování. Potřebu rychle se k něčemu vykecat realizuju jinde – blog už do těch dnešních turbočasů nějak nezapadá. Tady mi to zůstalo jako hračka – hlavně jako testovací platforma pro různé exprimenty a hrátky s pluginy, šablonami a php (které neumím). Postuju tady jen když chci pohodlně napsat delší text, případně s obrázky a odkazy či jinými vifikundacemi. No jistě, JetPack se mi stará o automatické publikování na FB, Twitteru, G+ a užaninevímkdeještě, ale návazné interakce už se odehrávají tam. A kdo tam není, už si se mnou nepopovídá, ani kdyby chtěl (většinou tedy nechce).
Nějak se mi po těch starých časech stýská. Bylo to jiné. Bylo to… lepší. Voňavější. Lidštější. A už se to nevrátí. Nevstoupíš dvakrát do téže stoky, žejo. Nu což, třeba jednou přece jenom..
Na fejsbůk mě nedostanou, a tak holt nejsem „in“. Ale zato mám fůru času a klid. Vlastně už ani nepíšu komentáře k blogům, protože si říkám – ono se houby stane, když tam můj názor nebude. Tak dneska výjimečně, jako poctu starým časům na Alienově kokonu a spol.
Vivien
Ach ano, staré dobré časy… Kdepak je teď asi alíkovi konec? Snad již nalezl klid v nějakém útulném sanatoriu uprostřed šumavských hvozdů, kde může tiše rozjímat o tom, jak se změní svět, až bude The Web.
vyvrhával právě na ateo.cz takřka denně, a tak dlouhou odmlku ještě neměl 🙁 i když se flákal na dovolených tak vrhnul.
já teda FB odolám určitě. je mi z duše nepříjemné veřejně se obnažovat ze svých zážitků apod., a připadá mi, že nic jiného se tam neděje.
to mě mrzí, že jsi neodolal fejsbůku a podobným zhovadilostem:-(
já odolávám, a díky tomu si teda s tebou moc nepokecám.
BTW nevíš, co je s Teem? Nějak přestal fungovat…
No jo, kdybych odolal, zůstal bych (skoro) sám a nemohl se potkávat s ostatními neodolanty. A už vůbec bych nevěděl, jaké mám mít názory.
Teo se občas (wellmi zřídka) vyskytne u Chris a semotamo ještě vyvrhne nějakou veselou kartinku, ale už je jich taky pomálu.