Další návštěva sovětského folklorního uskupení Noční vlci vyvolala v kotlince opět nevídaný zájem a nekonečné fronty na lístky. Z nánosu fekálií tentokrát vybublal pan Foldyna – takto poslanec a místopředseda ČSSD. Pan poslanec se tulil brow-to-brow k jakémusi aktivistovi a nabízel mu nechutné buzerantské praktiky, což doprovázel vykřikováním tučných vulgarismů. Toto extempore se Aštarvíproč zcela nezamlouvalo stranickému šéfovi Hamáčkovi, který si ve své připokakanosti dovolil požadovat po panu Foldynovi omluvu. Té se (ne)dočkal v podobě tvrďáckého videa z posilovny, na které zpocený Foldyna ukazuje pokérované bicáky, zlatý řetěz a hysterický záchvat.
Poselství je jasné: tohle jsou ti rovní kucí, kteří se nikoho a ničeho nebojí. Stádu je podsouvána premisa, že jediným vlastencem, zastáncem tradičních hodnot a zástupcem zájmů lidu může být pouze uřvaný, přisprostlý primitiv, kterému smrdí z huby, že by dechem zabil orla za letu. Slušnost je považována za slabost, protože v nádražním restaurantu, do kterého chodí Pepa s Máňou, se to prostě takhle nedělá. Na tohle musí slyšet skoro každý: stačí se ohodit jako neortodoxní homosexuál z Modré ústřice, vychraptět pár vulgarismů, doměkka podušených na zeleném mrmlu… a hned je všem slušným lidem jasné, že v téhle zemi můžete udělat pořádek jen vy. Co jiného, než ochlokracie, se může zrodit tam, kde si stádo dvakrát po sobě zvolilo zlého, mstivého, věčně nalitého křupanského skřeta, pro kterého jsou charakterové excesy denní kratochvílí. Another of a kind.
Z hlubokosti, plné smrduté jíchy, voláme po lepších zítřcích. Ústa nám ucpávají výkaly, produkované těmi, kteří, za tímto účelem námi zvoleni, defekují nad námi a na nás. Brave new world…