Graverův virtuální choromyslinec

Slunéčko naše zlatoústé se zase jednou rozhodlo oblažit nás hřivnou svého ducha (a tentokrát ani nepovolil Mluvčáčkovi vodítko). Zcela samo a bez podpěry konstatovalo, že kdo protestuje proti výsledkům voleb, není demokrat. Sic!

Vedení našeho ústavu je ovšem tímto výrokem potěšeno, neboť je potvrzením naší diagnózy a důkazem dlouho zmiňovaného faktu, že je pan prezident papaláš, pohrdající celým národem. Tento výrok je totiž sám o sobě klasickým argumentačním klamem z kategorie Red herring (tedy odvádění pozornosti od skutečného problému nebo jeho podstaty).

Nejsem si v reálu ani ve virtuálu vědom nikoho, kdo by protestoval proti samotnému výsledku voleb. To je totiž technikálie – konkrétní subjekty dosáhly takového procenta hlasů elektorátu, které jim umožnilo stát se prezidentem, popř. okupovat určitý počet seslí v tom velikém stanu, kde se démoni slézají, aby nám mohli škodit… Ok, možná několik stížností na průběh a samotný výsledek (tedy regulérnost) voleb bylo – nechce se mi to hledat, páč o tom to není.

Nicméně, předmětem protestů není(fakt není, pane prasidente) výsledek voleb, leč atributy těch, kteří byli „demokraticky“ zvoleni – jejich morálka, minulost, chování, jednání… Výsledek voleb nám nezbývá, než akceptovat – lidi a strany byly ukotveny, další změna v dalších volbách. Tečka. V žádném případě nás to ale nezbavuje práva se k těmto subjektům vyjadřovat a protestovat proti zhůvěřelostem, které provádějí (byť se forma protestu ne každému zamlouvá). Tak to je, Milošu – se s tím smiř. Dokud tady budou úkazy, jako Zeman, Babiš, KSČM ve vládě a podobný kekel, budou kavárny, demošky, žumpy… (na něco jsem zapomněl, pane Ovčáčku?).

Demokratické volby. Pět ovcí a pět vlků volí, co bude k večeři. Ať vyhraje kdokoliv, bude tady pět nespokojených. Mají snad předstírat, že jim chutná? Nasrat, jó nasrat! Zemana zvolilo (druhé kolo) 51 % voličů zúčastněných a 34 % volíčů oprávněných. Je tohle silný mandát, opravňující toho „výsledka voleb“ tvrdit, že druhá polovina má držet hubu a ještě slinit něco o demokracii?

Víme tedy, jaká je představa prezidenta naší země o demokracii. Není to překvapivé. Je to jen odporné.

Další návštěva sovětského folklorního uskupení Noční vlci vyvolala v kotlince opět nevídaný zájem a nekonečné fronty na lístky. Z nánosu fekálií tentokrát vybublal pan Foldyna – takto poslanec a místopředseda ČSSD. Pan poslanec se tulil brow-to-brow k jakémusi aktivistovi a nabízel mu nechutné buzerantské praktiky, což doprovázel vykřikováním tučných vulgarismů. Toto extempore se Aštarvíproč zcela nezamlouvalo stranickému šéfovi Hamáčkovi, který si ve své připokakanosti dovolil požadovat po panu Foldynovi omluvu. Té se (ne)dočkal v podobě tvrďáckého videa z posilovny, na které zpocený Foldyna ukazuje pokérované bicáky, zlatý řetěz a hysterický záchvat.

Poselství je jasné: tohle jsou ti rovní kucí, kteří se nikoho a ničeho nebojí. Stádu je podsouvána premisa, že jediným vlastencem, zastáncem tradičních hodnot a zástupcem zájmů lidu může být pouze uřvaný, přisprostlý primitiv, kterému smrdí z huby, že by dechem zabil orla za letu. Slušnost je považována za slabost, protože v nádražním restaurantu, do kterého chodí Pepa s Máňou, se to prostě takhle nedělá. Na tohle musí slyšet skoro každý: stačí se ohodit jako neortodoxní homosexuál z Modré ústřice, vychraptět pár vulgarismů, doměkka podušených na zeleném mrmlu… a hned je všem slušným lidem jasné, že v téhle zemi můžete udělat pořádek jen vy. Co jiného, než ochlokracie, se může zrodit tam, kde si stádo dvakrát po sobě zvolilo zlého, mstivého, věčně nalitého křupanského skřeta, pro kterého jsou charakterové excesy denní kratochvílí. Another of a kind.

Z hlubokosti, plné smrduté jíchy, voláme po lepších zítřcích. Ústa nám ucpávají výkaly, produkované těmi, kteří, za tímto účelem námi zvoleni, defekují nad námi a na nás. Brave new world…