Kultura pro masy a masy pro kulturu!
Tak jsem zase něco prošvihl. Kubánský doutníky za půl sta – ti komunisti přece nemůžou být tak špatní! Kdybych to věděl předem, jel bych je podpořit. Já blbec si honím špeky na bicyklu a za mými zády se odehrává takový kabaret!
Zažít na vlastní oka i ucha yntelykentní humor soudržky Semelové musí být lepší, než vidět Neapol. Vtipy na úrovni Zuzany Bubílkové po frontální lobotomii a orgiastický ryk „pryč s vládou“ je něco, na co nelze zapomenout. I otrlí jedinci se po takové palbě musí resuscitovat koňskými dávkami lihovin buržoazního původu.
Následná akce „petice pro každého“ sice asi musela tomu stádu gerontů zresetovat kardiostimulátory, ale jinak úspěch. Filipův duševní vomitus s estrádním názvem „Vždy jsem stál na straně obyčejných lidí“ (ten trotl se snad posral v kině – tohle mu musela poradit opozice, aby ho sestřelila) kandiduje na bezceler a řadí se po bok didaktickým veledílům Miloše Mesiáše Zemana. Další level už snad může být jen Grebeníčkova instruktážní příručka „Základy práva útrpného aneb rodinné stříbro„. No prostě PRavá DEmokratická Legrace všude vůkol.
Jen jedno mě děsí a činí můj spánek neklidným: tvrzení soudruha Grospiča, že by současná vláda neváhala střílet do demonstrujících. Pomineme-li smutný fakt, že tímto výrokem dotyčný soudruh potvrdil platnost rčení „Nomen Omen„, musíme se zamyslet nad skutečností, že současná vláda se skládá většinově ze socanů. Zřejmě se nám pan místopředseda snaží naznačit, co čeká obyčejné lidi, až to tu socani s komunisty konečně dají do pořádku.
Jo, abych to nezakecal: prosím své soudruhy příznivce, kteří se této pakárny zúčastnili, aby se se mnou podělili o nějaký ten doutníček. Nakonec je to přece tak nějak nás všech, ne?