Trable s outsourcingem

📂This entry was posted in📎and tagged

…aneb D-Fensovi kluci (v) sobě

Jak vědí ti, gdož zkusili, outsourcing je skoro vždycky průšvih a hokna. Je umění zvládnout ho tak, aby to byl menší průšvih, než předtím. Se slzou v okouch vzpomínám na jistého nešťastníka, který outsourcoval své firemní ajtý, protože ho prý jeho ajťák stál moc peněz a neměl nad ním kontrolu. No, pomohl si. Kontrolu teď má asi jako úplavičák nad vlastní stolicí a pokud jde o prachy, dodnes přemýšlí, co za ně vlastně dostal…

Kdysi jsem rád četl články u D-Fense. Jeho suchý humor mi vyhovoval, jeho pero bylo lehké, leč břitké (ne, že bych mu ho nějak osobně testoval – to tak říkají slušní hoši, když chtějí vyjádřit, že DF nepsal takové kokotiny, jako spousta jiných). A ne že bych s jeho poněkud monotematickými a jednostrannými (zdvořile řečeno) závěry vždy souhlasil (nakonec i já jsem tak trochu flipčártovým zmrdem), ale když mě zaujme forma, obsah už nemusí. Jenže pak přišly těžké časy. DF se musel na plný úvazek věnovat svému životnímu poslání kázat zbytku světa, že všichni cyklisti a policajti jsou blbci či gauneři, plechovky rulez a svobodu vůbec takňák fšem. I rozhodl se tak trochu outsourcovat provozní záležitosti. Redakci a adminy poskládal z kompatibilů a jiných ~~bilů, garantujících, že angažovaní soudrzí nesejdou ze správné cesty. No, a to byl počátek sešupu. Než jsem pochopil, že redaktoři zřejmě mají právo samostatně schvalovat články k publikaci, divil jsem se, co všechno ten zoufalec už pustí. Nu což – pokud je nosnou myšlenkou boj proti jakémukoliv establishmentu, tak tu kvalitu nějak přehlédneme, žeáno.

Leč přišel der Tag a kluci redaktorští se panu majiteli poněkud vymknuli. Jestli to gómu richtig, tak se ti dva hošani porafali o jakési banální 3,14čovině jako dvě buzny o kabelku. Budiž, stane se i v lepších rodinách. Občas si trochu pomuchláme fletny a jdeme od toho. Jenže kucí tu svou společně vyprodukovanou hromadu sraček úspěšně rozmazávali po stěnách a když už to nemohli smrady vydržet, napadlo jednoho z nich, že se tomu druhému omluví – s patřičnou pompou a opět ve stylu zhrzeného milence z Modré ústřice. Jsme přece slušní lidé a ti se omlouvají. Mimo to jsme nad věcí a ukážeme, že umíme být grandi. Ten dobrý chlapec to bohužel poněkud nezvládl a zradivše důvěru svého chlebodárce, půjčil si k vyblinkání své přeslazené apologie D-Fensův blog. Druhému z aktérů se ztopořilo svědomí a omluvu akceptoval způsobem, který by zabil stádo diabetiků. Až jsem slzu zamáčkl…

Pan vedoucí ovšem vyjádřil své přesvědčení, že neprovozuje svůj blog proto, aby si z něj jeho redaktoři dělali battlefield (tohle asi fakt není his master voice smile ) a v komentáři pod tím sacharózním článkem je oba zmrdal jak sysly. Byla to chyba, mistře D-Fensi – důstojníci se před manšaftem neprcají (a už vůbec ne ti, které jste si sám zvolil). Ta trapárna jde za vámi – možná by to chtělo občas si svůj blog trochu přečíst. Ale účel to zřejmě splnilo – personál zase stojí v lajně, asi bude zase nějakou dobu sekat dobrotu a jestli zrovna neměla asistentka velitele Aštarovy flotily menzes, tak kluci snad i pochopili, že když si někdo chce poměřovat s jiným pindíka, měl by mít i koule.

Nedivil bych se, kdyby ten drobný koncepční lapsus z DF časem nenápadně zmizel, takže článek i komentáře uchovávám pro budoucí degenerace.