…aneb Kterak si pochutnat na demagogii
Kvalita potravin v Kotlince se nezhoršuje, říká SOCR ústy svého prezidenta a dokládá to suchou statistikou „Z doložitelných údajů jednoho z členů SOCR“, „jiného člena SOCR“ resp. „dalšího z členů“ (bez dalších podrobností či odkazů na zdroj). SOCR překvapivě zjišťuje, že zvýšený počet nálezů souvisí se zvýšeným počtem kontrol. Kvalita, záběr a logika kontrol se zde ovšem nediskutují – můžeme se jen domýšlet, jak (ne)jsou kontroly cílené, jak kontrolní orgány pečují o recidivisty, jak (ne)účinné jsou postihy… Nedávná „polská vlna“ může být dobrým příkladem cílenosti a účinnosti kontrol – neuplyne týden, aby se neobjevila nějaká vybraná polská lahůdka – a shit happens.
Článek je úctyhodně vybaven výživnými perlami, které si zaslouží zvláštní pozornost:
- „negativní nálezy SZPI tvoří z celkového množství prodávaných výrobků 0,0011 promile procenta, což v praxi znamená zjištěné závady u jednoho až dvou výrobků z milionu“ – tak nějaké to promile procento nás nemůže rozhodit – prostě jakože fakt hodně málo, né? Je potěšující vědět, že nejvýše dva výrobky z milionu jsou nějak závadné a všichni tomu jistě budeme věřit.
- „Za kvalitu potravin nesou odpovědnost všechny subjekty v procesu výroby, od zemědělců přes výrobce potravin až po obchodníky. Bohužel se většinou mluví pouze o obchodnících“ – geniální postřeh, pomineme-li smutný fakt, že za kvalitu potravin nesou značný díl odpovědnosti především sami spotřebitelé. Obchodníci prodávají to, co si zákazníci chtějí natlačit do hlav a dodavatelé dodavatelé dodávají to, co od nich obchodníci chtějí. Prvovýrobci pak s nadšením produkují to a v takové kvalitě, co můžou prodat těm dodavatelům. That’s elementary, dear Watson.
- „Kvalita prodávaných potravin je v zájmu obchodníků, protože je také v zájmu našich zákazníků“ – jo, a ta o Smolíčkovi je taky dobrá. Většině zákazníků jde o cenu – o kvalitě už je prodejci nějak přesvědčí…
- „podle statistik členů SOCR ČR jde až o 91 procent nedostatků ze strany dodavatelů“ (ach, zase ti anonymní členové) – viz výše. Chudáci maloobchodníci se tak snaží kupovat kvalitu a ti dodavatelé jim to proti jejich vůli takto mrví. A dokonce z 91% – to už prodejcům ani nezbývá prostor to pořádně zkurvit ještě na své straně.
- A naprostá bomba na konec: „překročení doby trvanlivosti výrobků může zjistit na místě sám spotřebitel, na místě se také obrátit na obchodníka a na místě, bez zatěžování administrativy kontrolních orgánů, také takový problém vyřešit“ – jinými slovy – když najdete shit, tak si ho prostě nekupte. Pošlete prodejce do rusuturu, hoďte mu to pod nohy a běžte jinam (kde si to nepochybně zopakujete). A nevysírejte u kontrolních orgánů, ať mají dost času na vytváření statistik, které se jim takto značně vylepší. Pokutu prodejci sice v rámci toho „řešení na místě“ dát nemůžete, ale nakonec dyť vono je to stejně k ničemu – no řekni, Máňo? Hlavně nezatěžovat administrativu kontrolních orgánů, které tu sice aspoň podle názvu jsou k jakýmsi kontrolám, ale je potřeba nechat jim dost prostoru na zjišťování rozdílů mezi deklarovaným a skutečným složením potravin. Zřejmě je tyto kontroly tak zatěžují, že už jim nezbývá čas věnovat se zákazníkům. Ostatně „z mých vlastních statistik“ vyplývá, že v tomto nemusí být ten pohřbený pes – ono i to korektně uváděné složení neodradí českého zákazníka od luxusního kaufu. 70% separátu a upozornění „může obsahovat zbytky masa“ je zcela vyrovnáno super cenou.
Tak dobrou chuť…
To s tím zelím je dobrý nápad. Možná kdyby se dal soudek postavit do koupelny…? Na balkon? 🙂 V každém případě se u jídla opravdu vyšší cena ještě nerovná vyšší kvalita, a najít ten jeden kvalitní výrobek ve stádu šmejdů je někdy porod. Tvlášť když jedna a ta samá věc je vyrobena z něčeho úplně jiného (byť ve stejném obalu a za třeba i dražší cenu), když leží v regále u nás než když leží v regále za státní hranicí. A ještě máme věřit tomu, že výrobce zohledňuje národní preferenci (my na východě neradi pravé ovocné šťávy v limonádě, ve zmrzlině prostě milujem rostlinný tuk, v jogurtech želatinu a v tvarohu bramborový škrob…)
Oni ti výrobci opravdu zohledňují národní preference. A tou naší je nikoliv snad žrát sračky, ale zcela jistě nakupovat levně. Bez rozmyslu a úvah, co asi tak za ty prachy můžu dostat.
Ale ne, není to tak hrozné – jen to chce vybírat (i v těch superhypermarketech se občas dá najít leccos zajímavého). Když vím, co chci a co kupuju, tak do sebe rvu o trochu míň sraček, než ostatní. Problém je spíš v téměř naprosté absenci rozumné volby. Bohužel neplatí, že když si připlatíš, dostaneš lepší kvalitu – jen tě víc ojebou. Chce to reference, známé, tipy…
Problém je primárně v poptávce – český zákazník slyší na love a podle toho to vypadá.
to jsem již také zjistila, že cena nehraje žádnou roli. naposledy jsem chtěla koupit kyselé zelí a byl to porod 🙂 ve všech byly nějaké konzervanty, nechápu to. kdyselé zelí má byt konzervováno zakysáním, proč ještě nějaké benzoany a ja nevím co. vypadá to že si budu muset zelí naložit sama.
Já si ho sám nakládám – za ten smrad to stojí. Jen ho vždycky sním dřív, než dozraje 🙁
🙂 tak to jsi mě rozesmál, přemýšlím kam ten sud postavím abych každou návštěvu neodradila hned u vstupu. Nebo odradila? Nojo to musím promyslet. Díky za tip.
jídlo je hrozné, dopadlo to tak že kupuju jen základní potraviny a většinou je to loterie. umlíka se to dá těžko poznat protože na obalu je napsáno jen mlíko. o vajca je napsáno nic. ale třeba již ujogurtů aby člověk hledal mikroskopem jogur kde je jen mléko a jogurotá kultura. a NIC víc. podobně u smetany jen smetana a NIC víc. to je nekutečné co za hajzly jsou nastrkány dojidla. jak může někdo říct že je to jedlé když není. všecky ty škroby, sušené moučky a sušené prášky a želatiny a konzervany a dochucovadla a já nevímco všecko. v jídle nemá byt nic jiného než to jídlo. teda tohle očekávám a nenacházím. anebo jenobčas a musím hodně hledat. separáty mě nemrzí protože nic co je rozmělněné nekupuju.