Když jsem letos přemýšlel (občas se mi to stává), kam se zase nepodívám, byl jsem instruován, že chci do Ruska. Ну, почему бы и нет. Нужно выяснить, что изменилось за тридцать лет. Takže to byla Moskva, Leningrad (dnes se prý už jmenuje jinak, ale pořád je to Leningrad) a nějaké ty vesnice v okolí (např. Carskoje Selo – dnes už se taky jmenuje jinak, ale… no nic.). Inu, za těch 30 let od poslední návštěvy se toho zase tolik nezměnilo. Za návštěvu to rozhodně stojí – Rusko je krásná země, na ulici a v metru se krade míň, než u nás (přesto jsem tam jednu ruku šátralku pocítil) a lidé jsou tam hodní skoro jako na Moravě.
Do galerie jsem vyvrhnul několik málo chaotických kartinek – řazení nemá žádný řád, pokud by vás zajímalo, co na konkrétní fotce je, pokusím se to zjistit.
Nějaké otázky? Nuže:
- Ne, Lenina jsem tentokrát neviděl (viděl jsem ho už dvakrát a stačilo).
- Ne, s Putinem jsem nemluvil – on zrovna mluvil s Mutti Merkel.
- Ano, rusky se ještě pořád nějak domluvím.
- Celkem asi 60 km choďmo.
- Ne, není mi hloupé, že jsem tam byl zrovna u výročí internacionální pomoci (to byl skutečný dotaz – pokud máte nutkání tahat poblitiku úplně do všeho, dejte si na to obklad a neotravujte s tím ostatní).
- Ano, moc se mi tam líbilo, i když Rusko není v NATO ani v EU (viz předchozí bod).
- Boršč, soljanka, kyselá rybka, šašlik, kvas, vodka a další dobroty. Pokud tam zavítáte, v supermarketech najdete vakuově balené sušené rybky (řezy i celé) – tohle opravdu doporučuju. Tímto děkuji personálu gruzínské restaurace Kazan Mangal za poskytnutí azylu a výborný Friday Avenue lager – myslím, že tak rychle vypít dvě piva ještě nikoho neviděli.
no já myslela, že už máš taky schvalování jako jana:-)
bylo to ten rok, kdy se zpět jelo přes polsko a tam zrovna začly nepokoje. nejsem si jistá, jestli 82? 83? kleinová mě měla nevím proč ráda, tak mě a maťu vzala jako nepěvkyně do počtu. dalo mi to tehdá hodně. vidět na vlastní voko, jak si v zemi snů žijou, … a největší plus bylo, že jsem tam šíleně zhubla, neb párky (které maso neznaly) s rýží a podobné blafy není to pravé ořechové:-) včera jsem koukala na „moje“ fotky z toho vejletu, krásný vzpomínky…
kdys maturoval? já 84.
Aha, tak to musel být jiný rok – přes Polsko jsme nejeli. Já jsem maturoval 85 a byl jsem tam dvakrát – tuším 83+84, ale jistý si nejsem. Jsem taky nepěvec – jel jsem tam jako technical support :-). Fotky bohužel nemám, ale vzpomínky zůstaly. Před pár dny jsem si přehrával desku, kterou jsem tam dostal od místního undergroundového umělce: https://youtu.be/HROOzT_FXys?list=PLXbJ-oA3zPI4RKa5t9JEtYQ8At9dG8CqF .
Komentáře neschvaluju – je to v tom, že tenhle blog používám jako sandbox pro testovaní různých funkcí a vyfikundací, které potom implementuju jinde. Ani nepočítám s tím, že by sem někdo chodil primárně a komunikoval. Mám to propojené s FB a twitterem, tady publikuju delší strukturované bláboly a ono se to automaticky prolinkuje dál.
Humpf, problém v nastavení JetPacku, opraveno. Žralo mi to i vlastní komentáře. Chucpe.
Tenhle komentář od Radky zabavil Bad Behaior (netuším, proč). Tak ho sem napastuju sám:
___________________
moc hezký fotky:-) já teda v rusku nebyla, jen v sovětském svazu s paní profesorkou kleinovou a sborem mladí madrigalisté:-) jako nepěvec jsem měla celý dny volno, tak jsem toho zkoukla tehdá celkem dost, i místa, kam „turisté“ nechodili. architektura krásná, jen všude smrad, nic k dostání (myslím jídlo, oblečení,… elektroniky apod. přehršel), špína, a o leninovi se mi ještě dlouho zdálo. vypadal fakt hrozně:-) kvas jsme tehdy ochutnali, ale celkem s odporem – byl v automatu, na provaze pověšenej špinavej krýgl, z kterýho se to pilo. mě tehdy dostal automat na chlebíčky s kaviárem, ty byly za pusu s centimetrovou vrstvou vynikajícího kaviáru. Za jedny rifle lee cooper jsem od pokojské dostala foťák a zvětšovák, za punčochy a vložky napařovací žehličku a kožešinový papuče:-)
…a hned odpovím: jestli mě paměť neklame, tak jsme tam tenkrát s Kleinovou a Borisem byli spolu :-). Ledaže by to byl ještě jinej rok.