Dnes mi nějaké chytré a drzé zařízení připomnělo, že tento měsíc uplynulo již 40 let od okamžiku, kdy jsem napsal svůj první program v COBOLu (COBOL je programovací jazyk pro skutečné programátory). A tak jsem se rozhodl při této příležitosti doplnit svůj epos From Infantility to Senility o další z úvah o těch starých, dobrých časech – tentokrát na téma Fullstack developmentu.
Kdo je dnes Fullstack developer? To je pojídač koláčů, který nedokáže pokrýt celý rozsah vývoje projektu a musí se o skývu chleba dělit s dalšími. Typicky jde o vývoj backendu (něco, co skutečně nějak funguje) a frontendu (něco, co se snaží tu funkcionalitu předstírat před uživatelem), může ale jít i o jemnější členění na různé funkční segmenty, které se vzájemně propojují a s proklínáním se snaží spolupracovat.
Poslyšte, chtěli byste, aby se s vámi někdo podílel na vašem vývoji a pracoval s vaším kódem? Já tedy ne a kdybyste viděli některý z mých programů, taky byste nechtěli. S pietou vzpomínám na kolegu, který při pohledu na jeden můj obzvlášť vydařený program prohlásil, že když lidi jako já můžou programovat, tak lidi jako on jsou na světě zbyteční. Roztrhal na sobě oděv a odešel do jakéhosi ústavu uprostřed šumavských hvozdů, kde dodnes programuje AS/400 v CISC assembleru.
Tedy, za těch starých a… hm, lepších časů byly segmenty a fáze vývoje odlišné. Jak pracoval takový skutečný programátor (tedy např. já)?
-
- 10 Na začátku všeho byl papírový formulář. Čtverečkovaný, s číslovanými řádky a sloupci (cobolisté vědí, proč). Do tohoto formuláře programátor zapsal svůj kód.
- 20 Formulář s kódem se pak odevzdal soudružce, která na děrovacím stroji Aritma přepsala kód do děrných štítků. Ty pak svázala gumičkou, zabalila do papíru se jménem programátora a uložila do krabice.
- 30 Programátor vyzvedl štítky a odnesl je do výpočetního střediska, kde je odevzdal tzv. operátorovi. To byla šlechta, která fyzicky pracovala s počítačem. Těm v létě horko nebylo.
- 40 Operátor pak na sále vložil štítky do snímače a stiskem velkého zeleného tlačítka s nápisem PUSK v azbuce načetl program do procesní fronty.
- 50 Počítač pak z procesní fronty zpracovával programy dle přidělených priorit (priorita se definovala charakterem drobné pozornosti, věnované operátorovi).
- 60 Výsledky zpracování (zpravidla seznam chyb) obdržel programátor jako výstup z elektromechanického psacího stroje (tzv. psačka, dnes tomu říkáme console).
- 70 V závislosti na prioritě jste si mohli na výsledek počkat nebo jste byli vyzváni k vyzvednutí následující den (když jste operátora nenaštvali, tak to déle zpravidla netrvalo – počítače tenkrát byly rychlé, ne jako dnes).
- 80 No, a následovalo GOTO 10 (ano, Edsgere, já vím – GOTO Statement Considered Harmful). Programátor hořce zaplakal nad chybami, ze šuplíku vytáhl nové formuláře a na ně přepsal buď celý program, nebo jen ty řádky, které měly být změněny. To bylo sice překvapivě pracnější, protože pak bylo nutné vyjmout z paklíku pouze ty chybné štítky a nahradit je novými, ale zase to šetřilo lesy.
Da capo al fine. Prostě na začátku něco položíte a postupně to budete doplácávat k obrazu sv… eh, Uživatele. Dnes se tomu říká agilní vývoj.
Jednotlivé role v tomto procesu byly přísně segregované a téměř nikoho nenapadlo hrát tu, která mu nepříslušela. Pouze skuteční mistři, kteří byli svému umění bezmezně oddáni, se mohli stát fullstack programátory – své programy si sami děrovali i ládovali do stroje (ano, jen my nejlepší jsme byli vpuštěni na sál a směli nosit bílý plášť!).Tak backend byste znali – co býval ale ten frontend? Inu, přece ten perforovaný skládaný papír z řetězové tiskárny, na který pak zasmušile a s nedůvěrou hleděl Uživatel – v mém případě soudružka z osobního oddělení.
Tak, teď už víte, kdo jsou opravdoví programátoři a kdo pojídači koláčů.
Konečně nacisti vyhnáni z Pokrovsku.
Zítra Kyjev, pozítří Praha!
Ukrajinci už vyhnali russké naziorky z Pokrovsku?
To je výborná zpráva, větře.
Za chvíli máš Azov před branami Bohnic 😀
nesdílím vaše nadšení, Mistrale, je poněkud dětinsky naivní, ale ale mám radost z této novinky. Vy také?Dodávám jen, že teď jsou ruSSáci na huntě a fašistické režimy sřední a výcgodní Evropy také…
https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-ukrajinci-vyhodili-do-vzduchu-ropovod-druzba-v-rusku-40551646#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart
Sláva Ukrajině! Gerojam sláva!
Tak sem už to ten Tarasův bača nestihne, ale bylo to o fous…
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-konecne-se-povedlo-na-slovensku-uz-nebudou-mit-ulici-pojmenovanou-po-valecnem-zlocinci-tisovi-40500588
Ulice Dr. Jozefa Tisa nesla do roku 1992 paradoxně jméno po hrdinovi SNP kapitánu Ladislavu Pflieglovi, který se ve Varíně narodil. Ve obci žilo před druhou světovou válkou 25 židovských rodin, jejichž členové byli deportováni do koncentračních táborů. Po válce se nikdo z nich nevrátil. Varín byl jedinou obcí na Slovensku, která měla Tisovu ulici.
„2 – Denacifikácia Ukrajiny
Trumpov návrh síce hovorí o zákaze nacistickej ideológie a aktivít,no aspoň ja si neviem predstaviť,že na Ukrajine zrušia a odsúdia svojich národných hrdinov Banderu a Šucheviča,že prestanú adorovať príslušníkov SS-divízie Halič a že donútia svojich „hrdinov“z nacistických bojových bataliónov ako napr.“Azov“ aby sa svojej zjavne nacistickej ideológie vzdali.“
Píše podtatranský soudruh, zvěrokleštič Peter, na internacionální kremloterase.
To je tak obecně zvláštní a problematická věc, ty osobní představy, které zmiňuje.
Ale zase naopak, někdy neškodí popuzdit fantazii uzdu.
Třeba zrovna tohoto Tarasova proruského oblíbence si dovedu velice živě představit, jak nese květy na pomník svého národního hrdiny.
https://www.denik.cz/ze_sveta/tiso_pomnik20070418.html
„Tiso byl oběšen 18. dubna 1947 v bratislavské věznici poté, co ho Národní soud odsoudil za vlastizradu, kolaboraci s nacisty a deportace přibližně 70.000 slovenských Židů do vyhlazovacích táborů.“
Ale možná to tam má Peter trochu zruky, nebo jako typický ficovský dezolát nemá ani na vlak.
A chodí s plácačkou borovičky v kapse ohýbat svůj starý křivý hřbet třeba k tomuto pomníku dalšího slovenského válečného zločince.
https://www.lidovky.cz/svet/valecny-zlocinec-durcansky-bude-mit-na-slovensku-pamatnik.A110202_151253_ln_zahranici_mtr
Božínku, a tato rudohnědá svoloč se pořád považuje za jakousi levici.
V případě dědka že Sudet dokonce za „moderní levici západního střihu“ „-)))
„Zvěrokleštič Peter“, geniální, Saule😀
Už jsem o tomto Člověku kdysi četl knihu
https://www.databazeknih.cz/knihy/dobrovolnym-veznem-v-osvetimi-neobycejny-zivot-witolda-pileckeho-148961
ale v tomto článku je to všechno stručně shrnuto.
https://medium.seznam.cz/clanek/tomi-forik-muz-ktery-se-dobrovolne-prihlasil-do-osvetimi-witold-pilecki-prezil-ale-popravili-ho-komunisti-206552#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Neuvěřitelný životní příběh!!
Příběh neuvěřitelné odvahy, osobní cti, víry…
V té knize je toho mnohem víc, třeba svědectví, že při útěku z Auschwitzu Witold odmítal možnost ze zálohy zabití dozorců SS, ačkoliv byl voják a sám se později aktivně účastnil varšavského povstání.
O tomto by se možná dalo diskutovat:
Jedno svědectví říká, že po zatčení komunisty řekl:
„Osvětim? To byla hračka oproti tomu, co dělají tady.“
Ale je to osobní svědectví, Osvětim se mu podařilo přežít se zlomeným nosem.
Komunisti mu vytrhali nehty, podařilo se jim ho zlomit (stačí se podívat na Pileckého fotky z kartotéky Auschwitzu a ty z komunistického kriminálu) zastřelili a zahrabali ho jak prašivého psa neznámo kde.
Těžko říct, jaké hrdiny potřebuje tato doba.
Možná někdy stačí jen se tak dívat.
Na všechny ty „hrdiny“, co se nás snaží zachránit, hrát si na stalinistické levičáky, hajlující pravičáky , oligarchy, ochránce tradičních rodinných hodnot ( jako je třeba sdílení manželky jako koloběžky 😀)
Toto všechno sledovat, nepoblít se z toho a nerezignovat na svou vnitřní integritu je dnes asi to největší hrdinství.
Ještě se mi to tedy moc nedaří 😞
no tak já na výšce programovala v BASICu. no a můj syn, když chodil o cca 35 let později na SŠTE obor informatika, tak měl na programování učitele/důchodce, a učili se taky BASIC 🙁
Radko, napiš té tarasovské svoloči, že tu máme stále jeden historicky nedořešený zločin grandiózních rozměrů.
Obětí na straně nacistického Německa bylo během WW2 něco přes 6 mio.
Nechce se mi už dohledávat, kolik jich přesně bylo ZAVRŽDĚNO na území SSSR, případně v následném postupu sovětů na Berlín, ale jistě to bude několik milionů.
Několik milionů Němců, brutálně ZAVRAŽDĚNÝCH Sověty!!!
Účastníci holocaustu jsou ještě dnes souzeni jako váleční zločinci, tak se ptám, proč nejsou obžalování a pohnáni k odpovědnosti tito sovětští VRAZI, kteří mají na svědomí miliony německých vojáků.
Když už dada, tak pořádně!
I když ona to moc legrace není, co všechno jsou ti tarasovští kremlozmrdi schopni ze sebe vyblít.
https://taras2.wordpress.com/2025/10/17/occamova-retezova-pila-aneb-beda-muzum-a-kam-cert/comment-page-1/#comment-40267
Sorry za offtopic, Gravere, ale já mám občas problém i s tabulkou v Excelu, takže k tomuto fakt nic nemám 😀
ale oni to věděli, než je zaskočila stařecká demence 🙁
moje babička vždycky říkala, že sovětští vojáci ji osvobodili od stříbrných příborů a dobytka 🙂
když k nim dorazili němci, zabili jedno prase z chlívku, sežrali ho a odjeli. po nich přišli rusové, postříleli jim veškerý dobytek i slepice, znásilnili co mohli, ukradli co unesli, a šli se ožrat do blízkého lihovaru. tam je pak němci ožralé podřezali. a dnes ti hrdinové mají v ořechově památník 🙁