Musel jsem to zkusit. Názor si udělejte sami.
ChatGPT Ver. 0314. Prompt:
Act as COBOL developer. Create the code in COBOL that reads records from two files, combines them into one and print out to console.
Response (v kódu chybí odsazení, které tam ChatGPT měl – nedostal jsem to sem ani přes ):
Continue reading Post ID 930253
Matně si vzpomínám, že jsem se tu už několikrát dopustil zvlhlých projevů nostalgie nad starými dobrými časy blogování (staré časy jsou vždycky něčím dobré) a bloggerskou partou (naposledy tuším tady).
Nominek – jedna (jeden, jedno… – dneska jedno neví…) z té staré party se teď pokusilo vytvořit agregátor vyhynuvších i žijících blogů – BlogoSvod. Třeba se tam zase jednou potkáme nad šálkem něčeho výživného.
Našel jsem tam skoro všechny gangstaz kromě Mistra Aliena, ale toho zkusím přilákat). Neváhejte přidat svůj blog, pokud nějaký máte. Pokud žádný nemáte, neváhejte si ho zrobit – možností je víc, než málo.
Mí pacienti!
Uplynulý rok byl bohatý na události, které rozmnožily vaše počty v našem choromyslinci. Věříme, že jste vždy byli spokojeni s ubytováním i se stravou (s tou teplou sprchou se pokusíme něco udělat).
Nechť jsou vám cely našeho ústavu i v příštím roce otevřeny! Nechť se i nadále cítíte volni a svobodni v našich svěracích kazajkách, polstrovaných celách i na koridorech! Nechť se vám vždy dostane hojnosti vašich medikací (jak zjistím, kdo z vás mi chodí na rum, nakopu mu rusutur)!
John P. Graver,
ředitel a chovatel
Letošní sequel (tedy vlastně prequel, protože se odehrává na počátku 18. století) je kritikou vcelku dobře hodnocen. Já musím říct, že jsem se přinejmenším dobře pobavil (ano, došlo i na chechot).
Hlavní hrdinkou je tentokrát komančská adolescentka, protože omusklení macho hrdinové jsou přežitkem (že, Arnie). Korektnost dostala nažrat, aniž by to nějak uškodilo. Fakt je to fuk. Děvenka váží tak čtyřicet kilo i s tomahawkem a za její zbraňové grify by se nemusel stydět ani Curro Jiménez. Fór s přivázáním vercajku na špagát, aby pro něj nemusela běhat, je ikonický.
Zato chudák Preddy to tentokrát šeredně odskákal. Nemůžu se zbavit dojmu, že tentokrát nebyl vysazen na zeměplo… ech, zeměkouli za účelem získání kořisti, leč v rámci projektu očištění jeho civilizace od fyzicky i mentálně nedovybavených jedinců (this is Spartáááá!). Odpovídal by tomu i způsob výsadku, který spíš připomínal spláchnutí lodního retichu. S nasranou medvědicí si tedy za pomocí nám již známých nástrojů poradil a ještě zavzpíral, takže scéna, kdy mu hmotnostně nekompatibilní indiánka skočila na záda a prostě mu rozbila hubu (tedy to s těma žubama žahnutýma nahóru), už pak byla opravdu k popukání. Dýchací masku mimochodem tentokrát ten dredatý gentleman neměl – zřejmě byl tenkrát na Zemi lepší luft.
Za zmínku stojí i kontrast, kdy si Predátor poradí s úplně ožralými a ještě úplněji blbými řepoňskými trappery, vyzbrojenými hromovými holemi, zatímco komančští mladíci, sice s mizernou combat výbavou, ale střízliví a pohybliví, ho tím popichováním různými klacíky zjevně dost iritovali.
Kdyby ale už nic, tak za shlédnutí stojí epická závěrečná scéna, ve které Predátor v sofistikovaně vytvořené pasti v podstatě zastřelí sám sebe vlastní zbraní, takže divák musí nutně nabýt dojmu, že je ten ubohý tvor opravdu úplný debil. Třešničkou na dortu je ještě závěrečnější scéna, kdy indoška toho klauna dekapituje a jeho glocňu přivleče za dredy do kempu.
No, tohle si dejte – nudit se nebudete. Jen tou hlavou kruťte opatrně, ať si nebloknete krk nebo si ji neukroutíte úplně a nedopadnete jako Preddy.
Fotoreport ze země sopek, lávy, zemětřesení, deště, větru a oveček.
Doba covidová konsolidovala základnu těch, kterým se říká dezoláti – typicky jednoduchých, nevzdělaných jedinců, neschopných a neochotných analyzovat a přijímat informace, odporující názoru, který jim byl implantován. Tato instalovaná báze je využívána politickými dobrodruhy a sociálními renegáty, kteří bez ohledu na svou vlastní mentální insuficienci dokážou tyto jedince kvalitně monetizovat.
Je jedno, co je zrovna tématem. Vždy je nutné být v opozici proti objektivní realitě, protože tu Elity používají k zotročení ovcí (ti, kteří se nechají vláčet bahnem dezinformací a konspirací, samozřejmě ovce nejsou).
Teď je to tedy speciální operace – válečný konflikt, rozpoutaný hordou agresorů, neštítících se žádného zla. Proti takové interpretaci je ovšem nutné se vymezit – nejlépe tak, že budete páchaná zvěrstva bagatelizovat či přímo obhajovat a jejich původce veřejně adorovat.
Jsme ve válce – zatím „jen“ v té hybridní. Ti, kteří oslavují ruskou agresi a na sociálních sítích neváhají rozesílat pozvánky na pokračování „denacifikace“ v naší zemi, jsou si jisti, že ve skutečnosti k ničemu takovému nemůže dojít. Opravdu nemůže? Jsme blízko a jsme na řadě. Historickou zkušenost už máme. Nezvěte ďábla do svého domu – mohl by přijít. A až tu opět bude, až na nás bude střílet, bombardovat naše domy a vraždit nevinné a nezúčastněné… co potom? Budete dál vyvěšovat fangle a tleskat ďáblovi i s jeho vidlemi v zádech? A bude společenský náhled na vás kolaboranty a zrádce stejně shovívavý, jako doposud?
Zatím se vám jen smějou.
