Milí pacienti!
Jak se jistě již do vašich cel doneslo (protože my tu v našem choromyslinci víme všechno první), byl náš pan premiér definitivně zbaven obtěžování trestním stíháním a nyní je čistý, jako by ho vypral sám Radion Mac Peresam. Ano, víme, bylo to náročné. Chtělo to nenajít dost důkazů, že Čapák, integrovaný do holdingu a Babišem ovládaný, není malá firma.
Continue reading Post ID 929952
Občas mívám takové pocity, že (na rozdíl od pacientů svého choromyslince) nejsem zcela normálním, standardním typem běžného občana. V poslední době se mi to stává stále častěji. Ondyno jsem se např. rozhodl podpořit toho kandidáta do EP, který zajistí přijetí Eura nejpozději v úterý v srpnu a zavede SEPA jako jediný povolený platební formát. Na svou omluvu uvádím, že mne tento záchvat postihl, když jsem programoval úpravy inland formátu pro jakousi obskurní banku.
V těchto pohnutých momentech se snažím najít někoho, kdo vypadá jako ještě větší magor, blázen, šílenec a nestandard. Nevyžaduje to zvláštního úsilí – před branami mého choromyslince se tlačí stále více vykolejenců, dožadujících se účasti na únikové hře v polstrované cele.
Continue reading Post ID 929952
Občan se nesmí nudit, anóbrž jinak začne vymýšlet kokotiny nebo se rozhlížet kolem sebe. O zábavu naštěstí není nouze – furt se něco děje. Tak copak tu máme tentokrát? Ředitel jakéhosi obecního krankenhausu se neotřelým způsobem pokusil zmírnit nářek zdravotních sester (samozřejmě i bratrů a jedinců variabilního pohlaví, abychom byli genderově korektní) nad těžkým pracovním údělem. Prohlásil, že se zdravotní ses… eh, no prostě ti všichni, přece nemají tak zle, když můžou po pacientech dojíždět jimi (tedy pacienty) nestlačenou chálku (pozn. překl. – pro cajzly: konzumovat nespotřebované pokrmy).
Continue reading Post ID 929952
Ke kauze Klinika se už vyjádřil každý, kdo má alespoň jeden otvor do rusuturu. Ačkoliv jsem při ranním aktu defekace shledal, že i já jsem takto anatomicky vybaven, nehodlám k tomu (tedy k tomu vyjádření, nikoliv k defekaci) nic zásadního přidat. Nebo pouze homeopaticky (see later).
Úchvatný #fail jsem ale k tématu squattingu vyrejžoval na Twitteru pana Škroba. Pan Škrob je jedním z autorů hergotrubriky rádia ČRo Wave (dalším z autorů je např. nechvalně proslulý člen kolektivu a mluvčí Kliniky Jakub Ort, známý výroky „demokratizace vlastnictví“ a „fetišizace vlastnického práva“ – tolik ke zdroji) *). Pan Škrob vyznává teorii, že mezi soukromým a osobním vlastnictvím je rozdíl. To je vcelku pochopitelné – ponechává si tak zadní vrátka pro případ nepříjemných dotazů, zda by se stejně vstřícně stavěl k „demokratizaci“ svých vlastnických práv. Idea je jednoduchá: mám právo využívat něco, co je ve vlastnictví jiného a nikdo mi to nesmí sebrat. Onu zásadu z časů totalitních „co je tvoje, je i moje a na moje věci mi nesahej“ někteří z nás pamatují.
Nevertheless, pan Škrob svou teorii podpírá grafikou, která ilustruje nikoliv rozdíl mezi soukromým a osobním vlastnictvím, leč mezi vlastnictvím a držbou. Ten elementární rozdíl je právě v přítomnosti či absenci elementu práva. Zatímco vlastnictví musí být vždy lege artis, držba nikoliv. Držba je obecně výkonem vlastnického práva, ať již legálním či nikoliv. Zde se tedy pan Škrob úspěšně zhostil role užitečného idiota a hodil na sklo pravou podstatu squattingu: squatting je transformací vlastnictví v držbu, provedenou násilnou a nelegální cestou. Quod erat demonstrandum. Humpf. Děkujeme, pane Škrobe.
A teď ta homeopatická dávka: svezl jsem se ve fb diskusi na téma Klinika a squatting obecně. Hemžili se tam lidé, se kterými jsem se na toto téma ještě nepohádal a názory některých z nich mohly být zajímací. Inu, byly. Kdybych dostal bůra za každé to „se squattingem nesouhlasím, ale…„, můžu strávit dovolenou na Floridě. Kromě klasiky „když se o to nikdo nestará, tak je to moje“ (rozšířené o návrh zákona, který by to legitimizoval, přičemž parametry by hodnotil uliční výbor) se tam objevovaly apologie squatterů – jsou to aktivisté, tedy jen nekecají, ale taky něco dělají, jsou to vyznavači alternativního životního stylu, hledání viníků ex machina vč. kolektivní viny… Podstata problému se v diskusi vytratila – už na ni nezbyly síly.
To je signum temporis – zeď před pravdou, postavená z keců. Od relativizace je jen krůček k legalizaci. A řekl bych, že už máme jednu nohu vpředu a druhou ve vzduchu.
______________________________________________
*) a ještě něco ke zdroji: pro ČRo (tentokrát stanice Plus) komentuje Kliniku Apolena Rychlíková, redaktorka A2larm.cz, na jehož obsahu se podílí i Ort a Škrob. Vypečené veřejnoprávní médium, není-liž?