…aneb o jednom vydařeném (?) experimentu
Naši umolousanou virtuální kotlinku dnes krátce po ranní stolici vzrušila senzační zpráva o smrti (ne)chvalně proslulého bloggera, kolážisty, ateisty a potížisty Chucpera alias aTea, zveřejněná údajně jeho synem (takto známým africkým šamanem) na Chucperově blogu (tím údajně myslím, že to jeho syn údajně zveřejnil, nikoliv že to je údajně jeho syn).
Nebudu předstírat (stejně byste mi to nevěřili), že i mou první reakcí bylo něco jako „notyvoletoměposerhrtantakužtomáchudákzasebouževonvtéanglijelvpravo„. Leč to mi nevydrželo dlouho. Protože jsem paranoidní a nedůvěřivý, začal hlodat červík. Něco tady smrdělo. Zatímco tatík tiše tlí v nějaké englické mortuary, milující synek nemá pár hodin po jeho smrti nic lepšího na práci, než zveřejňovat jeho úhyn na blogu? A taky jsem si vzpomněl, jak tuhle aTeo rozšafně spekuloval o ukončení své hvězdné bloggerské kariéry u příležitosti chystaného zcepenění blohuje.cz. A jak Chucpera znám, pokud to opravdu virtuálně zabalí, nebude to jen tak nějaká zívací mávačka. I pravil jsem sám sobě: „vyčkej, Jeníku – kdyby se to fakt nějak oprasilo, tak na kondolence času dost a jestli je to hoax, tak pak můžeš dělat chytrýho a předstírat, že jsi to věděl od začátku„. A zase jednou se mi moje opatrnost vyplatila – když si Pán pixelů přečetl tu palbu, co následovala, tak to položil. Nu což, mohl to vydržet ještě chvíli – byl by větší rusutur. Na druhou stranu, třeba bych to neustál a napsal nekrolog. A to by byl malér – Chucpera bych musel zabít dodatečně, páč nerad píšu do větru.
Portfolio reakcí bylo dle očekávání široké:
- úleva (ufff, tak on nakonec neumřel)
- nasrání na aTea 1 (sakra, tak ten hajzl nakonec neumřel)
- nasrání na aTea 2 (ty lumpe, to se dělá, takhle žertovat o vlastní smrti)
- nasrání na aTea 3 (ty lumpe, to se dělá, takhle nasírat ostatní – Polák opět nezklamal)
- nasrání na sebe samotné (doprdelepráce, takhle naletět)
- klasické přihřívání kaše výtečníky, kteří ho tedy neznají, nemusí, nikdy nečetli a neuznávali, vůbec je neoslovuje, ale k tomudle se teda vyjádřit musí
- pobavení (blbej fór, ale dobrej)
V každém případě se Chucperovi povedlo (jak sám říká) to, co bývalo mottem jeho blogu: „nechci vás naštvat za každou cenu, ale co nejlevněji„. Tohle tedy levné bylo…
A možná se mu podařilo ještě něco. Něco, co jsem z reakcí nevyčetl. Co když to byl takový malý, vydařený sociologický experiment? Není zajímavé dozvědět se, co by o vás kdo psal, kdybyste umřeli? Jak by reagovali ti, se kterými se znáte a potkáváte? Kdo bude upřímný a kdo falešný? Co řeknou ti, se kterými jste si rozuměli a co ti, kteří vám nemohli přijít na jméno. Kdo bude litovat a kdo si oddechne?
V každém případě – už víme svý :-). Až bude Chucper příště zase mrtvej, už to máme natrénováno – můžeme to jen recyklovat…
Mimochodem – když jste mu uvěřili, že je mrtvej, věříte mu, že je živej?
Já myslím, že to byl veselý případ vcelku povedené smrti :-).
Fakt je ten, že příště ti to už nikdo neuvěří, ani kdybys mu vlastním popelem posypal chodník.
btw: ještě něco k té LAARovině tady: http://www.misantrop.info/bloguje-naruby/
Pokud je to objektivní, tak by pan Lešikar měl urychleně něco dělat se svou psýché.
Dožínky: Požádala mě redakce Reflexu, abych o tom smutném případu nepovedené smrti napsal fejeton. Dnes vyšel, ale redakčně upravený, tj. zkrácený. Ani nadpis „Až umřu příště…“ neshledali jako příliš výživný. Zmizela též pasáž o reakcích „poté“. Tady je screenshot: http://ateo.cz/f/storage/RX-2012-28.jpg 😉
No, pravda je, že by asi každého zajímalo, co si o něm lidi po jeho smrti říkají. Hmmm…
Každého asi ne. Mě to nezajímá ani zaživa.
Jelikož jsem Chucpera četla až dneska, jsem v nezasloužené výhodě, že už to mezitím položil, takže bleskovým zadáním patřičného hesla do vyhledávače namísto čtení komentářů jsem se ocitla na stránkách reflexu http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/46624/kolazista-ateo-zinscenoval-svou-virtualni-smrt-co-ho-k-tomu-vedlo.html
čímž bylo jasno.
Ovšem dostat se k tomu začerstva, nevím, nevím…
ratko díky:-)
Já už bych ten zvířený lógr nechala usadit, pro mě to skončilo ve chvíli, kdy se to vysvětlilo. Sem píšu proto, že se mi tvoje vyčerpávající shrnutí, Gravre, moc líbilo a opravdu pobavilo! 🙂
Zejména pointa sociálního experimentu :-)))
„…slušná účast,“ prohlásil John Jameson, když nakonec dorazil, „fakt slušná…“
Nic takového – tohle téma musíme vytěžit! Myslím, že na podobný majstrštyk budeme nějakou dobu čekat :-).
nojo, ja to četla brzy ale nebyla jsem si jistá jestli je to pravda protože indície naznačovaly a aTeo je známý drsoň. a tak jsem vyčkávala protože napsat nějakou pitomou hlášku jsem si netroufla: a jsi si jistý že tvůj tatínek je opravdu mrtvý a není to vtip?
radka je jiná radka, nejsem to ja
Já jsem měl taky hned zkraje připravených pár replik, ale nedal jsem to. Prostě já neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde :-).
Radka, radka, ratka… – s malým nebo velkým, slyším d, píšu t… No co, my jsme tady všichni Gogo…
ja s radkou celkem souzním, jakoby to bylo moje druhé já :o)
Vždyť to říkám – všichni Gogo!
hele gravere, raDka, ať už s malým nebo velkým je ta z oltecu. raTka je ta vodevšad:-)
Mě by zajímalo – jsem blbá a mimo – proč „Gogo.“ Z čeho to vzniklo nebo co … nechci se cejtit ještě blbější, než je nutný.
to je známá hláška z filmu, myslím že se jmenuje Čtyři vraždy stačí drahoušku. Vy jste taky pan Gogo? Všichni jsme gogo :o)
ahá, díky.
Já nedávno slyšela o muži s přezdívkou Gogo, tdak proto mě to tak zaujalo.
Buďme gogo.
Sákryš, to jsem myslel, že má Jarda i přes ten svůj zmrdismus na víc. Tohle mu tedy muselo opravdu dát zabrat. Až tedy Jarda uhyne, tak mu to prosím věřte, ať má radost.
Když naposledy měřili mou sociální inteligenci, tak se citelně ochladilo. A přesto jsem už spáchal sociálních experimentů po kokot. Ale na Tea nemám, to je fakt :-(.
To mám fakt nejradši, když podobní týpci začnou moralizovat, :-i
To já taky. I když jinak já Kojota snáším velmi dobře, nic proti němu.
Jádrem jezevčíka není, kdo snáší Kokota, ale koho a jak snáší on. Ale já si už pomalu na tyhle zmrdy, frustráty a deprivanty začínám zvykat. Když jsem na jejich modus operandi narazil poprvé u jessie, říkal jsem si, že to snad není možný – jak tohle může dělat kdokoliv na 15 let. Od té doby jsem už jich ale potkal tolik, že mi naskočila hroší kůže.
A jaké nám z toho plyne poučení?
Když jsem idiot s nulovou sociální inteligencí, tak nikdy, ale opravdu nikdy nedělám sociální experimenty:-i
Tak si to zapište za uši:)
Njn, asociál a aTeista, to není dobrá kombinace…
Asociál není dobrá kombinace s ničím:p
Vedlejší produkt… Normálně mám na webu denně kolem 2 až 2,5 tisíce návštěvníků. Dnes to odhaduju tak na 7 tisíc, zatím 5,5. To je ten mediální humbuk. Stačí na pár hodin vlízt do rakve a už to jede…
vždyť říkám, že to jen hraješ a ve skutečnosti jsi citlivý laskavý milovník zvířat a lidí:-)
nedávat najevo emoce je přímo zdraví škodlivý. nechat se ovládat emocí je něco jiného než je dávat najevo.
Každej má nějaký emoce. Já jenom nedovolím, aby mě ovládaly. To je celá finta. :p
to je dobře já měla strach že ji z té tvé zprávy jeblo:-(
Wicky je služebně v Africe. Někde v Namibii…
že není až tak studenej ukazuje jen když píše o vnoučatech:-)jinak mi chvílemi připadá jak monk.
Třeba s ním byla wicky v tom autě 🙂
Ten si fčíl nasrál do krku: http://www.kojot.name/930761-ohledne-mystifikacniho-umrtniho-oznameni.php
Nejenom fčíl – ten si tam sere permanentně. Něco jsem mu tam připsal – jak jsem byl připojenem přes mobil, prošlo mu to jeho banánovníkem. No, dlouho se to neohřálo. Tak tam zůstal ve společnosti mobilizované paní účetní. Ta nejdřív bečela cosi o prázdnotě a najednou prý reklama :-). No, tak reklamu máš (nevím, jestli ji chceš a potřebuješ) a navíc se pár týpků (zase) odkopalo…
Abych to shrnul – nebylo to pěkné, ale bylo to produktivní :-).
teď mě tak napadlo, wicky chucpe celkem pravidelně navštěvuje a dnes nic…nebo jsem ji přehlídla?
No, jestli ten exmanžel nebyl vygumovanej už předtím…
To já klidně páchnu i k těm, které odsuzuju. Přece se kvůli nim nebudu umejvat 🙂
já mám teovo dílo:-) přímo kouzelné, vygumoval mi exmanžela:-D jen ten podpis tam není.
já bych řekla že až tak odlišní nejste:-) podle mě jste stejná krevní skupina a v mnoha věcech mám stejnej náhled jak vy dva. a naposled píšu – já ho neodsuzuji, jen mě prostě nasral. je fakt, že od něho se to dalo čekat. já taky dost dlouho odolávala než jsem uvěřila.kdybych ho odsuzovala tak němu ani nepáchnu.
Studenej čumák… Co by ten chlap asi musel udělat, aby vás přesvědčil, že je teplej čumák 🙂
🙂
Teo, já to vidím taky tak. Pokud není smyslem tvého života oblíbenost v kolektivu, tak se s těmi názory ostatních určitě nějak vyrovnáš.
Jen mě tak napadlo – nechceš nám jako kompenzaci za tu psychickou újmu věnovat nějaké vlastnoručně podepsané vlastnoruční dílo? Až zase umřeš, mělo by to svou cenu…
já to tvrdím odjakživa že xixao je fajn kluk:-)mozek by mohl zdědit po tobě, ale tu dušičku ať má raděj po mámě a není takovej studenej čumák jak ty:-)i když já osobně si myslím, že toho tvrďáka jen hraješ abys byl zajímavej.
Můžeš. Jen pak musíš počítat s následky.
Teo je pro mě i přesto, že jsme oba velmi odlišní, v mnohém velmi přijatelný. Jak jsem psal, nezastírám, jaká byla moje první reakce a nepopírám, že nemám žádné pocity nad štěstím či něštěstím i těch, kteří nepatří do mého života. Jenom prostě nemám jaksi vnitřní důvod ho za ten jeho joke odsuzovat. On se tím nijak nezměnil – je to pořád Chucper a zůstane jím, dokud zase neumře.
Čéče, já jsem fuckt nějak emočně plochej a sociálně dementní, či co. Prostě to byl drsnej žertík a nic víc. Kapku jsem zamíchal lžičkou v tom studeným kafi a rozvířil lógr na dně. Syn o všem samozřejmě věděl. A popravdě musím říct, že příliš nadšenej nebyl. Vlastně vůbec. Což ve mně vyvolává naději, že jablko spadlo daleko od stromu. A to bych mu přál. Určitě bude „v kolektivu oblíbenější“ než jeho otec. :p
to jako nemůžu mít ráda nikoho, koho znám jenom z netu? nebo naopak nemít ráda? proč? já si ho netahám do života (teda v reálu bych tea asi dlouho nesnesla a on mě stoprocentně taky ne:-)))ale to neznamená, že při zprávě o smrti, nemoci apod. necítím smutek a při dobrých zprávách od virtuálních přátel s nima nesdílím radost.
Já myslím, že s citama lidí, kteří ho opravdu mají rádi, si nehrál. Netahejme si do života známe z virtuálu.
S tou manželkou máš možná pravdu – psal, že se to dozvěděla až nějaký čas poté. Ale pořád si myslím, že to měl nějak ošetřený – třeba jí volal nebo tak něco. Teo je chucper, ale ne blbec.
ale mě to tak moc nebere, jen mě pořádně nasral. ne tím, že neumřel, to by mě nasral ještě víc, ani tím, že mě „dostal“. ale tím, že si hodně krutě zahrál s citama lidí, kteří ho maj rádi.
BTW: byla by to taková psina, kdyby nebyl zrovna s manželkou a někdo jí zavolal, že jí přeje upřímnou soustrast? nebo jeho dětem?
No, holky, vidím, že vás to bere a nedivím se. I já jsem v poslední době zaznamenal asi dva kousky, u kterých bych byl raději, kdyby to byl blbý vtip. I pro mě je aTeův počin poněkud za čárou, jen mě to prostě tak nerve. I já mám kupodivu svou víru a ta mi říká, že jsou věci, o kterých se nežertuje, ale tím se řídím sám a pokud to nedělají jiní, nemám motivaci je virtuálně postřílet.
Nemusíte pro to přece mít pochopení, ale snad by vás to nemuselo tak srážet. Teo asi nedocenil, jaké emoce v kom ten počin může probudit, ale omluvu snad nikomu nedluží. Jméno svého syna „zneužil“ imho s jeho souhlasem a pokud to považujete za hru se svými emocemi, tak je něco špatně. Nechci vypadat jako morálně impregnovaný hajzl (kterým nepochybně jsem), ale v mém životě má prostě všechno svoje místo – i tyhle žertíky. Můj názor na aTea se spíš potvrzuje, než mění.
Kojota do toho netahejte – to je opravdu spodní patro.
Gravere, ačkoliv jsem zásadně na tvojí a Teově straně, pro tenhle počin nemám nejmenší pochopení.
Zneužití jména syna bylo hnusné, celý ten kousek byl naprosto odsouzeníhodný – můžu to napsat klidně sem, protože jsem to napsala i tam, kam to patří:)
Kojot má bohužel zčásti pravdu, tímto způsobem si hrát s emocemi lidí, kteří nad takovou zprávu pocítí smutek, je odporné; namístě je jedině omluva, žádné kecy o chucpeřině a podobně.
poučné? v čem? že si mám šetřit slzy pro někoho kdo mě nebude tak strašit? nejsem ve stavu kdy bych byla schopná pochopit že někdo žertuje se smrtí. minulý týden mi umřel kamarád, dalšího kamaráda dcera leží už mnoho týdnů ochrnutá ve špitále, a i když tea nemůžu nazvat kamarádem, nejedna slza mi ukápla.
já taky myslela, že je to fór, ale jen první hoďku. nějak mi nesedělo, že by to „nechal“ napsat synka a nechal bez povšimnutí ty projevy soustrasti rodině.
vzpomněla jsem si na gympl, kdy spolužačka poslala své parte rodičům do emeriky. nemohla jim zapomenout, že zdrhli když byla mimino a nechali ji tady. a ta dosáhla svého, po mnoha letech se na ni přijeli podívat.
jinak já obálku pro katastrofické scénáře mám taky:-))
Tady je vidět, jak může být paranoia ve spojení s patologickou nedůvěřivostí prospěšná. Zítra půjdu rozbít hubu svému psychologovi :-).
Ale poučné to bylo, ne?
Mimochodem, já to uvěřila jeho údajnému synovi:o)