Nikdy by mě nenapadlo, jak skvělým nástrojem může být citace. Jak všichni vědí, citace je takový to, když jako říkáte něco, co teda neříkáte vy, ale někdo jinej – jasný, ne, vole Máňo? No, a když to po něm zopakujete, tak už to prostě není to, ale něco jinýho. No prostě, kdybyste někde v hospodě, Macháček, nebo v mlíkárně, Jasánek, nebo v rozhlase, Zeman… vyřvávali něco o kurvách nebo kundách a někdo vám chtěl dát přes hubu (koukejte se na mě, když s vámi mluvím, Vata!), tak mu prostě jako řeknete, že to neříkáte vy, ale někdo jinej. A hned je z kurvy jeptiška. Politicky, Halík!
Co? Že mi hráblo? Ano, to už dávno, ale s touto teorií to nemá nic společného. Tu totiž vymyslel sám pan prasident – a to je nějaký intelektuál, kurvadrát! Ten na to má passy! Ano, takto je to jednoduché: citovaný vulgarismus přestává být vulgarismem a tudíž ho můžete vyřvávat v médiích i před desátou hodinou večerní. Máte strach, že vám zavřou hubu a už nikdy vás tam nepustí? Ale kdeže – budou s vámi hýkat v jednom akordu a pak vysvětlovat, že s vámi sice souhlasí, ale rozhodně se s vámi neztotožňují. Pikantní na tom je, že Zeman tenkrát v tom rozhlase ani moc necitoval – jeho svérázný překlad jména toho dívčího gangu a hulákání o zkurvených zákonech se na citaci zřejmě nekvalifikuje).
Nicméně, myslím, že tahle geniální myšlenky si zaslouží další rozpracování a vytěžení. Když bude šéf buzerovat své poddajné, že chodí pozdě do hokny, stačí jen říct „jak pravil hostinský Palivec, přesnost je na hovno!„. Něžné kouzlo bude mít i mladičká princezna, která v pohádce takto promlouvá ke svému královskému otci: „tatíčku, viď, že dnes nemusím cvičit jízdu koňmo, když štolba říkal, že je tam šajzvetr, chčije jak za války a raději se na to máme vysrat„. Případně pochválíte manželce oběd: „graver říkal, že takovou sračku by ani Hruška nevymyslel„.
V každém případě – když si budete chtít ulevit, citujte pana prasidenta. Budete sice působit jako řeponi z nádražní paluše, ale argument máte.
Líbí se mi to:
Líbí Načítání...
