• Category Archives Uncategorized

  • Víme první: projev pana prezidenta při jmenování ministra zahraničí!

    Posted on by John P. Graver 1 Comment
    📎and tagged

    Dnes před polednem jmenuje pan prezident Zeman pana Petříčka ministrem zahraničí. Agentům našeho choromyslince se podařilo získat koncept projevu pana prezidenta, který byl zaznamenán tužkou na použitém toaletním papíru (tedy ten koncept, nikoliv pan prezident – pozn. red.). Záznam tohoto pietního aktu (tedy jmenování ministra, nikoliv použití toaletního papíru – pozn. red.) můžete shlédnout dnes ve 23:59 na TV Plivna, zde vám jeho část (poslední odstavce byly bohužel posrané poškozené) přinášíme v původním znění bez titulků:

    Tomáši, ty k*ndo, tak já ti to teda dám. Ale to ti povidám, ešlivá se budeš chovat jako zm*d… éch, jako ten k*kot Pochva… éch, Poche, tak ti nakopu p*del a pudeš do ha*zlu. Je to hokna, vole a nemůže to dělat každá pasy. Máš rád Číňany? Máš rád ty kluky šikmooký? To musíš, protože tam budeš často jezdit. On už ti můj poradce dá noty, jen co ho pustí z basy. Vodku piješ? To taky budeš muset, páč náš řídící orgán nic jinýho nepije. Tak, teď víš všechno, co potřebuješ, tak už táhni do ▓▓▓▓ a já si můžu jít dát s těma ▓▓▓▓ pár panáků. Předtím si ještě skočím na ▓▓▓▓▓, než se z toho ▓▓▓▓▓▓▓▓▓. ▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓!


  • Papírový svět

    Posted on by John P. Graver Comment
    📎and tagged

    Je toho hodně, co o mně členové mého fanclubu ještě neví. Tak vám prozradím něco nového: když jsem bylo malé hloupoučké graveřátko (tzn. asi do pětatřiceti jařin – teď už jsem velké a… no nic), tak jsem modelařilo.

    Zkusil jsem skoro všechno. Plastikity (1:72), balsové modely (lodě, letadla), našel by se i jeden upoutanec… no, a samozřejmě papír. Byla to tak trochu (dost) nutnost. Pěstoval jsem si kolejiště (kromě nulky snad všechno – H0, TT, N – to by bylo na samostatný příběh) a bylo potřeba to nějak zastavět. Stavby se daly koupit, ale byla to DDR provenience a stálo to dost chcechtáků. V těch časech ovšem vycházelo poměrně hodně vystřihovánek v ABC (K Richardu vyškovskému jsme se tenkrát modlili všichni). Takže to jsem jel ve velkém – domečky, nádraží, technika…, vrazil jsem tam i jakýsi kostel. Všechno to vypadalo poněkud neorganicky, ale hlavně, že to bylo zabydlené. A měřítko? To je jen pro fajnšmekry. Vždyť jsem jeden čas provozoval na společné desce TT i N (vypadalo to jak v Čiernej pri Čope).

    Jo, tak to by bylo intro. Takže když TMB ve spolupráci s Betexou pořádalo výstavu papírových modelů, nemohl jsem chybět. A bylo na co se dívat. Pro někoho, kdo zůstal u těch hraček z ábíčka, to byla univerzita (jo, ten Robocop, co hlídá vchod, je taky z papíru).

    Autorem modelu z titulního obrázku je slovenský modelář p. Pietrov, který se specializuje na církevní stavby. Chvíli jsem si s ním povídal – entry costs 130 €, doba realizace několik týdnů (s biologickými přestávkami 🙂 ). No, já bych to plácal tak tři roky se záchvaty vzteku a bezmoce 2x denně.

    Co všechno tam bylo k vidění, najdete v tomto obrázkáriu.


  • Ruská mise 2018

    Posted on by John P. Graver 5 Comments
    📎and tagged

    Když jsem letos přemýšlel (občas se mi to stává), kam se zase nepodívám, byl jsem instruován, že chci do Ruska. Ну, почему бы и нет. Нужно выяснить, что изменилось за тридцать лет. Takže to byla Moskva, Leningrad (dnes se prý už jmenuje jinak, ale pořád je to Leningrad) a nějaké ty vesnice v okolí (např. Carskoje Selo – dnes už se taky jmenuje jinak, ale… no nic.). Inu, za těch 30 let od poslední návštěvy se toho zase tolik nezměnilo. Za návštěvu to rozhodně stojí – Rusko je krásná země, na ulici a v metru se krade míň, než u nás (přesto jsem tam jednu ruku šátralku pocítil) a lidé jsou tam hodní skoro jako na Moravě.

    Do galerie jsem vyvrhnul několik málo chaotických kartinek – řazení nemá žádný řád, pokud by vás zajímalo, co na konkrétní fotce je, pokusím se to zjistit.

    Nějaké otázky? Nuže:

    • Ne, Lenina jsem tentokrát neviděl (viděl jsem ho už dvakrát a stačilo).
    • Ne, s Putinem jsem nemluvil – on zrovna mluvil s Mutti Merkel.
    • Ano, rusky se ještě pořád nějak domluvím.
    • Celkem asi 60 km choďmo.
    • Ne, není mi hloupé, že jsem tam byl zrovna u výročí internacionální pomoci (to byl skutečný dotaz – pokud máte nutkání tahat poblitiku úplně do všeho, dejte si na to obklad a neotravujte s tím ostatní).
    • Ano, moc se mi tam líbilo, i když Rusko není v NATO ani v EU (viz předchozí bod).
    • Boršč, soljanka, kyselá rybka, šašlik, kvas, vodka a další dobroty. Pokud tam zavítáte, v supermarketech najdete vakuově balené sušené rybky (řezy i celé) – tohle opravdu doporučuju. Tímto děkuji personálu gruzínské restaurace Kazan Mangal za poskytnutí azylu a výborný Friday Avenue lager – myslím, že tak rychle vypít dvě piva ještě nikoho neviděli.

  • Demogracyje po zemanovsku

    Posted on by John P. Graver 6 Comments
    📎and tagged

    Slunéčko naše zlatoústé se zase jednou rozhodlo oblažit nás hřivnou svého ducha (a tentokrát ani nepovolil Mluvčáčkovi vodítko). Zcela samo a bez podpěry konstatovalo, že kdo protestuje proti výsledkům voleb, není demokrat. Sic!

    Vedení našeho ústavu je ovšem tímto výrokem potěšeno, neboť je potvrzením naší diagnózy a důkazem dlouho zmiňovaného faktu, že je pan prezident papaláš, pohrdající celým národem. Tento výrok je totiž sám o sobě klasickým argumentačním klamem z kategorie Red herring (tedy odvádění pozornosti od skutečného problému nebo jeho podstaty).

    Nejsem si v reálu ani ve virtuálu vědom nikoho, kdo by protestoval proti samotnému výsledku voleb. To je totiž technikálie – konkrétní subjekty dosáhly takového procenta hlasů elektorátu, které jim umožnilo stát se prezidentem, popř. okupovat určitý počet seslí v tom velikém stanu, kde se démoni slézají, aby nám mohli škodit… Ok, možná několik stížností na průběh a samotný výsledek (tedy regulérnost) voleb bylo – nechce se mi to hledat, páč o tom to není.

    Nicméně, předmětem protestů není(fakt není, pane prasidente) výsledek voleb, leč atributy těch, kteří byli „demokraticky“ zvoleni – jejich morálka, minulost, chování, jednání… Výsledek voleb nám nezbývá, než akceptovat – lidi a strany byly ukotveny, další změna v dalších volbách. Tečka. V žádném případě nás to ale nezbavuje práva se k těmto subjektům vyjadřovat a protestovat proti zhůvěřelostem, které provádějí (byť se forma protestu ne každému zamlouvá). Tak to je, Milošu – se s tím smiř. Dokud tady budou úkazy, jako Zeman, Babiš, KSČM ve vládě a podobný kekel, budou kavárny, demošky, žumpy… (na něco jsem zapomněl, pane Ovčáčku?).

    Demokratické volby. Pět ovcí a pět vlků volí, co bude k večeři. Ať vyhraje kdokoliv, bude tady pět nespokojených. Mají snad předstírat, že jim chutná? Nasrat, jó nasrat! Zemana zvolilo (druhé kolo) 51 % voličů zúčastněných a 34 % volíčů oprávněných. Je tohle silný mandát, opravňující toho „výsledka voleb“ tvrdit, že druhá polovina má držet hubu a ještě slinit něco o demokracii?

    Víme tedy, jaká je představa prezidenta naší země o demokracii. Není to překvapivé. Je to jen odporné.