Graverův virtuální choromyslinec

Virtuální otvírák na stát přichází!

V čase předvánočním spustila Pirátská strana český klon WikiLeaks – PirateLeaks (pokud nevíte, co a proč je Pirátská strana a ta wikiprasklina, běžte se to doučit a přijďte příště). Jsa známým bojovníkem s větrnými mlýny (byť dnes již moje Rosinanta značně pokulhává) jal jsem se křepčiti a vykřikovati „konečně těm poblitickým gaunerům někdo upustí vanu„. Jenže pak se zase ozval ten zatracený skřítek, přebývající v mé hlavě a živící se vražděním mých iluzí. Takže mi dovolte vznésti pár (víc jich nebude) všetečných dotazů, vyplývajících jistě pouze z mé neschopnosti pochopit ideu tak vznešenou a postavit se za ni v plné zbroji. Nuže…

Podle informací na prasklinovém webu se jedná přinejmenším o technicky, organizačně i mediálně dobře zvládnutý projekt. Jakkoliv naivně a pateticky může působit (u zrodu stál činovník ČPS Jakub Michálek – autor tohoto veledíla) a i přes (nebo možná právě pro) zbytečnou (a pro piráty typickou) dávku machrování („Pirátská strana má pověst odborníků na technologie a na Internet„), piráti se umí zviditelnit a zahrát na elementární emoce davu (i když o volbách to moc neprodali). Pokud jde o mediální podporu, reprezentativním zástupcem je zveřejněné video vč. nezbytného bububu právnických hvězd. Podívejme se, jestli může (pokud má být) tento projekt něčím víc.

Principem praskliny je sběr a zveřejňování infomací from behind the curtains. Pokud se piráti sami hodlají v opatřování informací sami angažovat, přehlédl jsem to. Autorům piráti garantují anonymitu a poskytují jim návod i technické prostředky pro její zachování. Princip validace zdroje zde tedy asi nepřichází v úvahu. První otázka tedy bude o verifikaci informací. Piráti praví: „ověřujeme autenticitu každé informace zpravidla přímo u toho, koho se informace týká„. Tomu příliš nerozumím – pravděpodobně se nepůjdou ptát např. konkrétního politika, jestli a kolik opravdu vzal za tu zmanipulovanou zakázku nebo jiného, zda opravdu místo hlasování onanuje pod lavicí. Tvrzení, že „čtenáři si mohou ověřit pravdivost zpráv sami„, když už je piráti zveřejní, už asi patří do kategorie žvástů.

Další issue je proces rozhodování o zveřejnění. Zde hovoří piráti o jakési interní komisi, která informaci posoudí a event. dle sevé úvahy upraví (více o principech úprav na prasklinowebu). Tedy klasický problém insiderů: Quis custodiet ipsos custodes?

Čuma čumárum: pokud nebudeme nekriticky přejímat informace z praskliny, pravděpodobně se poněkud zapotíme nad jejich interpretací a akceptací. Je nepochybné, že podobné zdroje mohou být a přes hlasité proklamace pirátů asi i budou skvělou platformou pro vyřizování účtů a šíření mlhy. Smutným faktem je, že skutečná právnická a informační elita ne vždy cítí potřebu sdružovat se ve stádech a ne vždy má zábrany spolupracovat s temnou stranou síly. A jako správný paranoik vám na rozloučenou prozradím svou teorii: PirateLeaks je aktivita establishmentu, cílená na šíření dezinformací za účelem odvádění pozorností od skutečných shitůvek velkých ryb. První zveřejněná „tajná informace“ o zákonotvorných aktivitách „ochranných“ autorských svazů by tomu napovídala – rozhodně není novinkou očekávaného kalibru.

Jak už to bývá, má skepse a všetečné otázky, kladené mým oblíbeným bezobalovým způsobem není to, co by insidery motivovalo k rovné diskusi. Ale snad se někdo pochlapí – když mě přesvědčíte, bude podpora :-))