Nevděk světem vládne – a snad je to tak lepší…
Občas se člověk na vlastní kůži přesvědčí, že pomáhat bližnímu svému (rozuměj: té přísavce, která na tebe spoléhá a přitom tě kope do řiti) se nevyplácí. Naposledy (a rozhodně ne poprvé) mě takto vyškolil jeden milý stařík. Relaxoval u stolu v mé oblíbené hospůdce (zjevně se právě vrátil z nějakého výšlapu, organizovaného místní Aliens Foundation) a pěkně si ho tam podávali dva -náctiletí bleskolebci v bombrech a kanadách. Děda jim to vcelku statečně vracel, takže to nakonec jeden z hrdinů neustál a verbálně se začal připravovat na úpravu důchodčíkovy fyziognomie. Chtěje (chca? chčíce? – v přechodnícíczh jsem nikdy nebyl dobrý, nemaje vzdělání klasického) si ukrátit čas do příchodu spolukonzumenta, jsem uhrovatého frustráta zdvořile upozornil, že pokud chce konfliktit u mého stolu, pokusím se mu upravit rektální otvor kreditní kartou. Mrťafa to kupodivu skousl a s vcelku slušnou replikou "klídek, vole – vo hovno ti de, né" se dále věnoval průtokovému ohřevu piva (chlastal Plzeň, tak to nemohl být zlý kluk :-)). Kdo to neskousl, byl ten milý dědoušek. Se slzou v oku se ke mně otočil a rozechvělým hlasem mi takto poděkoval: "a ty taky chcípni, fašoune vyholené – sténak ste fšychni sténí!". Jak na to reagovali mladí státoprávnici, je asi jasné – a graverovi na chvilku zhořkla Plzeň.
Jaké poučení z toho vyplývá? Neserte se do ničeho, po čem vám nic néni. Pokud jste přesvědčeni, že existuje něco jako občanská povinnost, tak ji konejte – ale bacha na mantinely. Skutečným charakterem je ten, kdo dokáže pomáhat ostatním, i když ví, že ho za to píchnou do oka. Já to neumím – dokázal jsem to jen v rámci své rodiny a dál nejdu. Bezpočtukrát jsem narazil a přesto jsem do toho šel znovu – to už není altruismus, ale blbost. Zastával jsem se lidí, kterým jiní šlapali do ksichtu a učil jsem je bojovat, neskuhrat a vydržet rány, které dostávají. A učil jsem je dobře – až jsem jim přestal vyhovovat, vrátili mi to ti hajzlové i s úroky. V dobách své mladické blbosti (teď už jsem starý blb 🙂 jsem poskytl pár nezanedbatelných službiček zadarmo, abych se pak dozvěděl, jaký jsem dement. A tak bych mohl pokračovat…
No, a pokud vás zajímá, jak to skončilo s tím kouzelným dědouškem, tak konec nechám na vás – co byste udělali v této situaci vy?
16Já se to jen snažím pochopit – takže nešlo o to, že dědek a debílkové měli rozdílnou úroveń odpornosti, šlo o to, že dědkovi hrozilo fyzické napadení zjevnou přesilou, což neodpovídá férovému souboji, nebo tak nějak?
15No, to je jasný – ten děda se projevil až poté, co jsem se navezl do těch debílků. Na dědka jsem tak nějak kašlal už od začátku – nebyl to žádný ušlápnutec a přinejmenším verbálně jim to vracel pěkně back-to-back. Já jsem se do toho vložil až v okamžiku, kdy to vypadalo, že si ho podají.A když mi ctihodný kmet tak mile odpověděl, šel jsem od toho…
14Ale PROČ tě štvalo chování toho kluka a ne toho děduly?
11Kdepak, já jsem starej sobec. Štvalo mě chování toho hajzla spíš než to, že to dělá druhýmu :-)))[12]: no, zavolal bych policajty – ti by ho vzali na záchytku a tam je to o něco dražší…
Láska k bližnímu……tak teď nějak taky nevím, trochu mě to zviklalo, proč vlastně nenechám ležet cizího chlapa před hospodou :-))? Zase to deja vu… :-))
4Ach jo láska k bližnímu. To je taky těžký. Před 14 dny ležel poeaný pán z domova důchodců na ulici před hospodou a já jsem zavolala záchranku, dotyčný mi pak vnadal, že musel zaplatit 90 Kč. To ale bylo -12 !!!.Nakonec mi naznačil i záchrance, že byl podělanéj a za…l jim celou sanitu „je to soused“ Tak já nevím? Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán.
4„vždycky když jsem se do něčeho připletl, tak to bylo proto, že i když se mě to netýkalo, tak mě to nějak štvalo. Takže to nebylo výhradně z čisté lásky k bližnímu“Štvalo tě, že je někdo ksindl. Nerada ti beru iluze, ale zdá se mi to dost blízko lásce k bližnímu :-)).
přepadeníTo mi bylo 39 let. Neděle večer, vyprala jsem prádlo z chalupy, šla jsem do sušárny s lavorem větším než jsem ja a když jsem tam vstoupila tak zezadu ruka, já na záda, lavor letěl. Řvala jsem a v duchu jsem prosila aby někdo pomohl. NIKDO nevylezl byla jsem zmlácená, ale podařilo se mi utéct, ještě na schodech mě dohonil a znova stáhl do sklepa. Já jsem slyšela, že se otvírají dveře,ale nikdo NEVYLEZL!!!Nakonec jsem znova utekla, dostala jsem se do bytu a protože jsem řvala jak …..tak vyběhl manžel z ložnice a těm sousedům to taky nějak došlo. Nakonec ho pánové chytli , zmlátili ho a pak ještě i policajti,HRDINOVÉ on byl chudák oblečený v dámském prádle z té sušárny. Chtěl, abych držela hubu a neřvala. To mi ale nedošlo Byl to stejně chcípák, když jsem ho přeprala:-)))))Nakonec jsem ho litovala.U soudu jsem řekla, že se bál stejně jako já:-))Když jde o život, tak to je neskutečný co jedna ženská 158 cm dokáže.“ Neserte se do ničeho, po čem vám nic néni“.to neéé, možná bych tam byla umlácená, jen poto, abych držela hubu.
brnoZlatej oltec:-)Tam jsme měli taky cikány, řeky, komedianty, ale tak nějak v normě. Když mě odtam přemístili na Trnitou, málem mě šlahlo. Týden po našem nastěhování liška zrzavá dala amnestii a už jsem nad novým bytečkem nejásala:-((
No, já jsem bydlel v Židenicích a mládí jsem si užíval v bojůvkách s cikánskými gangy. V Kénigu to vypadá jinak – straší tam zas jiní týpci.
pestrý životSpíš jsem žila hodně let v „pestré“ čtvrti:-)) Tolik mrtvejch co jsme tam viděli, těch přepadení, …
Pestrý život :-))
4To já bych nebulela kvůli dědkovi jako takovýmu, mě by to asi přišlo líto. Ale já se zařekla, že už „pomáhat“ nebudu – i když nevím, jestli bych to v krizové situaci dokázala. Jednou jsem našla peněženku s doklady a 8 tisíci kaček. Jak debil jsem ji dovezla chlapovi až domů, a on na mě zavolal policajty, že tam bylo víc:-) Nebo jsem člověku, který vyjádřil v diskuzi obavy o prozrazení identity napsala co má udělat, aby k tomu nedošlo (nebo spíš co dělá tak, že k tomu lehce dojde), a ejhle, už jsem byla vláčena po netu, že vyhrožuju zveřejněním identifikace…Nebo jsem se přihlásila jako svědek dvojnásobné vraždy (možná pamatujete na Gajdošíka a jeho ochranku na Mlýnské). Ve finále jsem musela vysvětlovat, proč jsem tama a zrovna tehdy šla, a proč jsem se nerozběhla za vrahem… Nikdy více. Pomoct někomu v ohrožení života ano, ale jen to nejnutnější a opravdu pokud by šlo o život.
[1]No, už jsem se občas nechal zatáhnout do různých sraček a vytočit různými ksindly, ale abych doma kvůli nim bečel…Když se tak nad tím zamýšlím, vždycky když jsem se do něčeho připletl, tak to bylo proto, že i když se mě to netýkalo, tak mě to nějak štvalo. Takže to nebylo výhradně z čisté lásky k bližnímu. Uf, to jsem si oddychl…
Ne, nežaloval. Kdybych měl žalovat všechny frustráty a hysterky, kteří mi šlápli na kuří oko, mám v soudní síni stan. Často je lepší pořádný kopanec do prdele – přeber si to, jak chceš.Nechal jsem ho těm vyholencům. Myslím, že ho doteď jeho slova mrzí.
Jak to skončilo s dědouškem……žaloval jste ho :-)))?
No já taky párkrát narazila, tak už taky do ničeho nelezu. Teď to učím synka. Už dvakrát hrdinně bránil a ubránil přepadené (pokaždý to byla ženská a pokaždý ti lupiči byli…no jednou Gajza Lacko, podruhé Pavel Szarkozsy a spol). Poprvé to odnesla zlomená žebra a těžký otřes mozku, madam ani nepoděkovala, vyšla bez škrábnutí i s řetízkem. Podruhé skončil na operačním stole a nám vyhrožovala početná rodina zabitím, upečením a utržením hlav, ale zase mě těší, že dívenka nebyla ani okradena ani zneuctěna a rodiče mu poděkovali. A furt se sere do čeho nemá.Vzpomněla jsem si na tchána: onehdy vyprávěl, jak čekal na šalinu a děcka kolem 13ti let hulily. Stěžoval si, že jim slušně vysvětloval, že to není hezké apod. A schytal odpověď: Co se do toho sereš, dědku? Shrnul to takto: No a měli pravdu. Když je rodiče nevychovali, já to napravovat nebudu.Takže vzhledem k mé povaze a Vašemu staříkovi bych asi vycouvala a doma to možná i obrečela. Ten nevděk, zlo a nespravedlnost. Ale to je tím, že jsem ženská:-)