Irsko si schválilo sňatky teploušů a teplušek a církev katolická z toho má pupínky. Církevní potentáti řvou, jak Tarzan, když zabil prvního tygra, buší se v hrudníčky a vyhrožují akcelerací rekatolizace, aby snad někoho nenapadlo být buzík a chtít si vzít jiného vodchyla. No, tak prefabrikované kecy katolíků o tradiční rodině a její úloze už rozhrabávat nebudeme a odporné sexuální excesy vilných kněžourů tentokrát taky smířlivě vynecháme (znáte ten ošklivý vtip, jak říká pan farář ministrantům „hoši, přijďte večer, bude prdel„?).
Vatikánské Numero duo to ovšem psychicky nezvládlo a začalo kvičet o porážce lidstva. Jistě, rigidní katolický blbe, lidstvo už nikdy nebude jako předtím. Ďábel v růžové košilce vytáhl do boje proti tomu stádu vofcí, o které se dělí s konkurencí a bude je tak dlouho mlátit kabelčičkou, až se mu zlomí rtěnka. Leda tak výkal. Jestli lidstvo něco porazí, tak to budou církve a sekty, snažící se standardizovat svět dle svých delirantních bludů.
Nemám problém s tím, že se párek análních labužníků rozhodne nechat si své sou(lo)žití certifikovat a případně si ještě pořídit nějakého toho kindoše (standardní, osvědčené postupy ovšem nemůžou použít). Zvracet se mi chce jen nad jejich veřejnými performancemi v duchu „já su buzna – kdo je víc?„. Stáda nechutných slizounů, oděných v duhové hadříky a kožené řemení, táhnou ulicemi s transparenty, vybízejícími k „dialogu“ (představa formy toho dialogu mě poněkud děsí). Kdesi jsem dokonce zahlédl pěknou frázi „veřejnost se k nám otáčí zády„. Tak takový já nejsem – já bych se k nim neotočil zády ani kdyby mi nabízeli mateřskou loď Aštara Šerana. Dobré bylo taky „nejsme jiní“ – jo, to bylo vidět. Tyhle akce jsou určitě nejlepší cestou k vzájemnému pochopení a toleranci.
Mimochodem, nevíte, jestli můžou mít dva věřící buzíci církevní svatbu? Myslím, že by to byl takový pěkný příklad toho, co katolíci hlásají (když se jim to hodí).