Jest jen jediný Vládce choromyslince!
Oddílová mise do Země vycházejícího slunce skončila úspěšně – všichni jsme se vrátili ve stavu, kdy o tom jsme schopní vyprávět (drobná zranění jako např. pohmožděné moudí od bó nepočítám a náš okinawský Mistr kobudó se na mě jistě již nezlobí, že jsem mu svým sai málem probodl nohu).
Zde se podělím o pár (stovek) assorted kartinek – jsou to jen reálie bez účastníků zájezdu. Pokud vás něco zaujme, ptejte se v komentářích.
Matně si vzpomínám, že jsem se tu už několikrát dopustil zvlhlých projevů nostalgie nad starými dobrými časy blogování (staré časy jsou vždycky něčím dobré) a bloggerskou partou (naposledy tuším tady).
Nominek – jedna (jeden, jedno… – dneska jedno neví…) z té staré party se teď pokusilo vytvořit agregátor vyhynuvších i žijících blogů – BlogoSvod. Třeba se tam zase jednou potkáme nad šálkem něčeho výživného.
Našel jsem tam skoro všechny gangstaz kromě Mistra Aliena, ale toho zkusím přilákat). Neváhejte přidat svůj blog, pokud nějaký máte. Pokud žádný nemáte, neváhejte si ho zrobit – možností je víc, než málo.
Mí pacienti!
Uplynulý rok byl bohatý na události, které rozmnožily vaše počty v našem choromyslinci. Věříme, že jste vždy byli spokojeni s ubytováním i se stravou (s tou teplou sprchou se pokusíme něco udělat).
Nechť jsou vám cely našeho ústavu i v příštím roce otevřeny! Nechť se i nadále cítíte volni a svobodni v našich svěracích kazajkách, polstrovaných celách i na koridorech! Nechť se vám vždy dostane hojnosti vašich medikací (jak zjistím, kdo z vás mi chodí na rum, nakopu mu rusutur)!
John P. Graver,
ředitel a chovatel
Posse je v angličtině něco jako banda, což se vlastně taky docela hodí, ale řeč bude o něčem jiném.
Tak tedy, má milá posse, POSSE znamená Post Own Site, Syndicate Elsewhere. Říká, že je vhodné psát primárně na vlastním webu a své výplody pak případně sdílet jinde. Tím „vlastním webem“ může být skutečně vlastní site na vlastním hostingu s vlastní doménou nebo nějaká generická blogovací platforma. To „elsewhere“ pak budou sociální sítě a další platformy, které můžou zajistit publikum a vytvořit vaši vlastní posse.
Proč, ptáte se (furt se tak blbě ptáte a musím vám to vysvětlovat), když nám v dnešní době ty socnety stačí a jinde už nikdo nepíše (píše, jen o tom nevíte)? Hák je právě v tom „v dnešní době“. Socnety upadají a už to není jen názor análytíků – je to dost dobře vidět. Na fejsu už můžete publikovat jen fotky koťátek (a ještě to nesmí být ti naháči) nebo sjíždět veletucty mašíblů, z linkáče se stal fejs… Mechanismy a pravidla těchto platforem jsou urvané z řetězu, nečitelné, nepredikovatelné a povětšině nefunkční. Doručování obsahu je poplatné monetizaci, takže nemáte jistotu, co kdo uvidí, ani když za to zacálujete.
Jak už jsem řekl (zatím asi 256x), nostalgie po blogování se stále ozývá, ale teď už to začíná být i praktické. K rychlému zlomu to ještě neuzrálo, ale takový postupný přerod by se dal zkusit. Zatím se tady zase bude objevovat jen pár upocených chrochtů, které pak někde nasdílím, ale pokud se najde obecenstvo, misky vah se rozhoupou.
Nebo taky ne. Haj Hou.
Milé děti, vy malé odporné ropuší příšerky!
Váš hodný strýčínek už vám vyprávěl o svých návštěvách dámských šaten. Tentokrát vám povím o návštěvě na ouřadě. Připoutejte se a nachystejte si blicí pytlíky.
Continue reading Post ID 930425