• Category Archives Uncategorized

  • Citizens on Patrol

    Posted on by John P. Graver Comment
    📎and tagged

    Chovance ministerstva vnitra přepadla myšlenka, jak posílit veřejnou bezpečnost (s malými písmeny). Navrhuje vytvořit institut policejních asistentů, tedy jakýchsi civilních pomocníků uniformovaných složek, částečně kompenzujících kapacitní (a přiznejme, že i funkční) nedostatky PČR i MP. Nemají mít jiné, než občanské pravomoci, mají sloužit ve svém volném čase a v ideálním případě zadarmo (případně za stravenky 🙂 ). A hned to schytal ze všech stran. Jeho nápad byl označen za pokus o reinkarnaci Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti (PS VB).

    Nicméně, zcela zcestná idea to není (jako v mnohých dalších případech, kdy je myšlenka dobrá, leč implementace mizerná). Reflexe na PS VB mi přijde poněkud velmi mimo. Krátký exkurz pro ty, kteří už nepamatují: PS VB bylo odkladiště zakomplexovaných pitomců, kteří si chtěli na policajty aspoň zahrát, zabuzerovat si a okusit chuť moci, když už se k oficiálním složkám reálně dostat nemohli. Výsada byla umožněna pouze uvědomělým soudruhům občanům, kteří měli klapoklidez a byli zcela loajální k režimu. Policajtů bylo dost – nebyla potřeba je takto nahrazovat. Hlavní funkce PS VB byla zajišťovat pořádek při socialistických eventech jako oslavy Prvního máje, návštěvy spřátelených státníků apod.

    Jistě, při špatné implementaci se i policejním asistentem může stát vymytý egomasturbant s mentální kapacitou přetržené žížaly a s motivací totalitního fízla. Ale zkusil jsem si tu myšlenku trochu aproximovat: policejní asistenti můžou mít své místo přinejmenším tam, kde vládne lidská lhostejnost a připosranost. Tam, kde můžou (a měli by) pomoci aspoň tak, jak by to měl udělat každý z nás – kdyby to mělo znamenat „jen“ poskytnout první (nebo jen tu obyčejnou lidskou) pomoc nebo prostě zvednout telefon a zavolat ty, kteří situaci můžou a mají řešit. To nejsou zajímavé posty pro zmrdy, vohnouty a deprivanty. Řádové sestry ve zdravotnických zařízeních jsou možná jistou paralelou.

    Nelze se ovšem divit, že koho nenapadne PS VB, tomu se vybaví stáda po zuby ozbrojených vymaštěných holohlavců v hadrech od Thora, kteří v opileckém rauši bloumají ulicemi a hledají, na kom by si vybouřili své mindráky. Myšlenka se asi realizace nedočká a pokud ano, bude problém to zazdrojovat. Ale třeba by ministerstvo asistentům mohlo nabídnout daňové úlevy 🙂 . Naopak se děsím, že někoho napadne rekrutovat asistenty z řad profesionálních nezaměstnaných socdávkařů, kteří by na veřejný pořádek jistě mohli dohlédnout třeba cestou z herny, kde prohrávají můj výdělek.

    Citizens on Patrol


  • Vrahům z Vólstrýtu!

    Posted on by John P. Graver Comment
    📎and tagged

    Nedávno byla moje sbírka mašíblů, pomatenců a mimokolejníků obohacena o další skvost. Tentokrát nejde o nic menšího, než o pravou, nefalšovanou, umně kolorovanou Slovanskou epopyj! Byla vytvořena nepochybně echt Slovany (jestli je tohle reprevzorek slovanství, tak se při příštím sčítání lidu hlásím k Mašukulumbům), jejichž duše (a jak vidno, nejen ty), byly zmrzačeny kázáním o homosexualitě a masturbujících dětech.

    Není mi ovšem jasné, proč někdo tak nechutné přednášky dobrovolně navštěvuje a nechá si tak mrzačit psýché, ale zřejmě to bude nějaký starý slovanský zvyk, jehož smysl mi uniká. Možná je to určitá forma sebevzdělávání, i když jsem netušil, že Slované (zde prezentovaní jako parta hajlujících pošahanců na nějaké barbecue party) neovládají masturbační techniky. Proč se fokusují na samohanu šestiletých dětí, taky nevím – zřejmě jsou to latentní pedálové.

    Vraždění všech neposlušných mi taky přijde jako poněkud svérázná výchovná metodika, ale v odůvodněných případech bychom to snad mohli akceptovat a nakonec soudruh Herodes nebyl zase tak špatnej chlap, že.

    Uctívání modly peněz nepovažuji osobně za tak marné božstvo, ale každý holt máme svoje. Je ovšem potěšující, že se Slované sami vyrovnají se všemi problémy, i když autor tohoto blábolu nepůsobí dojmem, že by se dokázal vyrovnat aspoň s těmi broučky ve své hlavičce. Taky jsem moc rád, že „Slovanský svět“ (whatever it is) nepadne, ani když už popadají všechny ostatní světy (ta Atlantida byla fakt průser, o Lemurii a Mu ani nemluvě). Historie není zrovna můj škopek, takže nechci posuzovat, jestli tu ten slovanský svět opravdu byl už tisíce let předtím, co Leif Eriksson vyklopýtal ze svého drakkaru na pláž Vinlandu.

    Je mi ovšem záhadou, proč autor svou poněkud alienovsky laděnou mentální poluci nevyplodil v angličtině – takhle aby to nějaký slovanský emigrant překládal.

    Slovanská epopyj

     


  • Liga výjimečných

    Posted on by John P. Graver Comment
    📎and tagged

    Již coby přívěšek na pupeční šňůře jsem měl pocit, že se mé myšlenky, názory i činy ubírají poněkud menšinovými směry. Vždycky jsem upřímně nenáviděl zmanipulovaná stáda, táhle bučící na své cestě k porážce. Jsem přesvědčen, že když zmanipulovaně bučím já, je to samozřejmě něco úplně jiného, než když to dělají ostatní. Kdo s tím nesouhlasí, je zmanipulovaný vůbol. Mé odchylky od běžných standardů lze shrnout do několika triviálních premis:

    • Je mi bližší košile, než šolna. Jsem sobý hnusec a vlastní hlad mě děsí víc, než hejno potomků somálských pirátů. Blízcí pro mě mají větší význam, než dalecí. A jdu ještě dál: kdo tvrdí opak, je pro mne buď hajzl nebo (v lepším případě) lhář.
    • Nesnáším shlukování. Nejsem améba ani mravenec. Nikdy jsem nebyl členem žádné strany ani církve (nepočítám-li Stranu přátel piva, kterou jsem po prochlastání stranických příspěvků opustil ještě před její potupnou fúzí s ČSSD).
    • Strany, spolky či sekty jsou pro mne servisní organizací – prostředkem k dosažení cíle. Jestliže někoho podpořím hlasováním či jinak, dělám to proto, že očekávám výsledky, které mi konvenují. A pokud se jich nedočkám, budu řvát jako první, ne jako poslední. Nechápu straníky či sektáře, kteří hájí svůj gang s horečnatým leskem v očích, i kdyby se jeho příslušníci dopouštěli největších zvěrstev (třeba pili mléko nebo uctívali květák). Pokud ten, koho podporuji, začne dělat kiksy, s chutí ho ohodím. Mám hájit někoho, kdo zklamal mou důvěru? Loajalita není zadarmo. To je koncepční rozdíl proti jiným – odlišná mentalita. Viděl jsem už příliš zfanatizovaných přívrženců různých gangů, kteří by mě uklovali při sebemenším projevu nesouhlasu – aby za čas zázračně prozřeli, oflusali rodnou partu a konvertovali k jiné. Da capo al fine… Skvělým příkladem jsou pseudolibertariánští sektáři, shlukující se kolem Svobodných a působící na DF. Tahle parta zblblých teoretiků, úspěšně zmanipulovaných (včetně svého fýrera) cirkusáckou rétorikou europoslance z vůle stáda Macha, nádherně zareagovala na Machovo angažmá ve euvýborech, které v čase volebním tak vehementně odvrhoval. D-Fens ze svého webu stáhl logo Svobodných, pan Urza (pro neznalé – poněkud juvenilní redaktor na DF, který utrácí čas veřejnými půtkami s jiným redaktorem, za což byl D-Fensem veřejně a neúspěšně nakopán v rusutur) vyplodil hutný článek na téma „Jak mě zklamal Mach“ a zbytek crew mu překvapivě sekunduje (nenechte si ujít diskusi). Libertariáni holt asi kompenzují svou neschopnost predikovat o to hlasitějším řevem zhrzenosti.
    • Nejsem in, neboť nekonspiruji. Zastánci konspiračních teorií si levně koupili výjimečnost, kterou si sami namlouvají – kdo nevěří, že svět řídí ilumináti/ještírci/židobolševici/Majka z Gurunu, žije v bludu. Jen oni jsou osvíceni a znají The Pravdu. Co s ní, už ovšem nevědí a vědět nechtějí. Blouznivci do mé ligy nepatří.

    Ligu výjimečných rekrutoval Alan Quartermain z programových nestandardů (kapitán Nemo, Jekyll/Hyde, upírka, tajný agent a Dorian Gray), aby spasil svět. Přidejme se k této lize a buďme i my výjimeční. Třeba spolu spasíme svět (i když netuším, proč bychom to dělali – spasitelů je na každém rohu třináct do tuctu). Nebo spolu aspoň půjdeme na škopek.

    Liga výjimečných