Včera jsem zase sledoval „zprávy“ (video) ve svém iluminátském zářiči, abych věděl, jaký mám mít názor. Tentokrát se to tedy vydařilo – imigranti byli přesvědčiví. Famózní intro přichází v 6:50 – imigranti žádají o azyl v Maďarsku, ale říkají, že tam nechtějí zůstat. To je ovšem logické – když někoho vyhodí z vlaku, kterým chce Maďarskem jen projet, tak požádá o azyl. Kdo to negóme, není… imigrant. A pokračujeme dál – durch Tschechien nach Deutschland – das gelobte Land. Šrapnel přichází v 7:37 – imigrantům je nabídnut azyl v Česku… a oni ho odmítají! To by jeden (i víc) nevěřil vlastním uchoum.
Tak takhle tedy ne. Před jakými strašlivými hrůzami utíkáte ze svých zemí, abyste si pak vybírali, kdo vám smí poskytnout útočiště? A když to není ten správný, pošlete ho do rusuturu? Mám se dívat na srdcervyvné záběry vybombardovaných ulic, vyplavených mrtvých dětí a ženštin, lehajících si i s kindošem na koleje (proč to proAštara jezdíte dělat k nám?), abych pak v reálu viděl, jak plijete na nabízenou pomoc? Zachraňujete holé životy, ale děláte bordel všude, kde se ocitnete, stěžujete si na špatné jídlo, na fixami popsané habrůvky (ale rodiny byste rozdělit nechtěli, že?) a napadáte ty, kteří se o vás starají? Ještě se někdo diví, když pak slyšíte „táhněte nebo sem vůbec nelezte„?
Na podanou ruku se neflusá. Ale proč to neudělat, když víte, že zůstane natažená, že? Těch, kterým ty plivance nevadí a ještě si o ně říkají, je přece pořád dost. Ale ten pocit morální odpovědnosti se ne a ne uchytit, hajzlík jeden…