Ti vnímavější z vás už si možná všimli, že vprostředku některých typů silnic je namalovaná taková bílá čára. Někdy je přerušovaná, někdy naopak dokonce dvojitá. Tedy, prosímjich snažně, to není vodící pruh! Neslouží k tomu, abyste ho měli mezi koly svého džemdžáru, když jedete nalití z odpoledního dojení. Tu čáru musíte mít buď po pravé nebo po levé ruce (pokud máte potíže s určením, tak levá je ta, kterou šaháte na páčku vod blinkrů, i když to je taky na hovno – kdo dnes používá blinkry, že). Ano, když jdete v rámci osobní hygieny jednou měsíčně s Máňou na bazén a vidíte na dně černou čáru, tak ta je tam proto, abyste poznali, kterým směrem se topíte – tu se snažte mít mezi kozama. Ale na té silnici fakt ne. Jo, a pro blondýny v červených Toyotách to platí taky.
Uf, tak ještě jednou :-)Jakkoliv to může někoho urazit, virtuální plácanice ke graverově duši nedosahují (ani k jedné – mám jich asi vosum a furt se množej).Tohle je u mě stejné, jako s bolestí těla – virtuálně už mi prý rozbilo hubu pěkných pár hrdinů a furt to nějak nebolí.Optarovat se budu, ale pro sichr mě opatrujte taky, ať se tak nenadřu.
Omlouvám se, jestli jsem z neznalosti probudila bolest v duši.Na svých cestách se opatruj, nenech se ničím a nikým vyprovokovat.
Nikoliv – mě události k ničemu nebudí. Poslední událost, která se mne pokoušela vzbudit, leží ještě dnes přikurtovaná k lůžku v jednom sanatoriu uprostřed šumavských hvozdů a v temných nocích řve děsem, malujíc po zdech mé podobenky.Mě budí úplně jiné věci. Kdo mě zná, ví.
Patrně takovéto a podobné události tě vybudí k napsání blogu, jako je tento a na rovinu ti říkám, že tedy, ten ale je. Málo už je dnes čehokoli k zasmání, ale tady jsem se opravdu s chutí zasmála. A vlastně nejen já. Kdybys byl truhlář, makal bys stejně jako dnes, od rána do večera. Ale zas bys nepsal takhle krásné blogy. Něco za něco. Jako pokaždé.
Tak dneska zase. Naprostá většina normálních lidí chrápe v posteli, v křoví nebo ve škarpě. Jen řidiči kamionů chodí chrápat za volant.Tenhle http://brno.idnes.cz…a-zpravy_cen to dneska dotáhl k dokonalosti – ještě že jsem jel v opačném směru. Potmě to vypadalo jak z toho Kingovýho horroru, kde se splašil mandl v prádelně. Když jsem jel zpátky (taky za tmy – kdybych se líp učil, mohl jsem být třeba truhlářem a nemakal bych from dawn till dusk), tak mě zase vyškolil jeden trucker, který se držel té "vodící" čáry.
Znám to. Po D1 jezdím denně do Prahy do školy. Katastrofální mi připadají i dny, kdy se jezdí celou cestu 30 km/hod. Specialita zimy, kdy trochu napadne. To zase člověk nemůže ufinancovat.
Bohužel tyhle bezcelery píše život a jakkoliv to prezentuju touhle formou, moc prdel to není.Včera jsem se (k velkému zármutku mého fanclubu) podruhé narodil na D1. Borec v hustotrucku si asi dal šlofíka, zrovna když jsem ho předjížděl. Zrovna když jsem byl na jeho úrovni, začalo mu to ujíždět doleva. Jen chvilku jsem přemýšlel, jestli brzdit nebo přidat. Pak jsem si řekl, že nebudu dráždit turbo a naštěstí jsem to ubrzdil. To už na něj kolega za ním troubil a blikal, takže se ten debil asi probral a vrátil zpět do brázdy. Ještě pár minut se mi na volantu klepaly ruce jak starýmu notorovi…
Gravere, tak tenhle článek nemá chybu. Kdybys takto napsal knihu, byl by to bestseller.
No, mně moc do smíchu nebylo. Protože nepatřím k dálničním vychovávačům (jsem jen obyčejný agresívní psychopat), tak jsem to vydržel docela dlouho.Já na to mám takový trik: když nespěchám, v klidu se zařadím mezi kamiony a počkám, až tu 3,14ču vyškolí někdo jiný. Většinou se najde do 2 minut.
:o)))