Již coby přívěšek na pupeční šňůře jsem měl pocit, že se mé myšlenky, názory i činy ubírají poněkud menšinovými směry. Vždycky jsem upřímně nenáviděl zmanipulovaná stáda, táhle bučící na své cestě k porážce. Jsem přesvědčen, že když zmanipulovaně bučím já, je to samozřejmě něco úplně jiného, než když to dělají ostatní. Kdo s tím nesouhlasí, je zmanipulovaný vůbol. Mé odchylky od běžných standardů lze shrnout do několika triviálních premis:
- Je mi bližší košile, než šolna. Jsem sobý hnusec a vlastní hlad mě děsí víc, než hejno potomků somálských pirátů. Blízcí pro mě mají větší význam, než dalecí. A jdu ještě dál: kdo tvrdí opak, je pro mne buď hajzl nebo (v lepším případě) lhář.
- Nesnáším shlukování. Nejsem améba ani mravenec. Nikdy jsem nebyl členem žádné strany ani církve (nepočítám-li Stranu přátel piva, kterou jsem po prochlastání stranických příspěvků opustil ještě před její potupnou fúzí s ČSSD).
- Strany, spolky či sekty jsou pro mne servisní organizací – prostředkem k dosažení cíle. Jestliže někoho podpořím hlasováním či jinak, dělám to proto, že očekávám výsledky, které mi konvenují. A pokud se jich nedočkám, budu řvát jako první, ne jako poslední. Nechápu straníky či sektáře, kteří hájí svůj gang s horečnatým leskem v očích, i kdyby se jeho příslušníci dopouštěli největších zvěrstev (třeba pili mléko nebo uctívali květák). Pokud ten, koho podporuji, začne dělat kiksy, s chutí ho ohodím. Mám hájit někoho, kdo zklamal mou důvěru? Loajalita není zadarmo. To je koncepční rozdíl proti jiným – odlišná mentalita. Viděl jsem už příliš zfanatizovaných přívrženců různých gangů, kteří by mě uklovali při sebemenším projevu nesouhlasu – aby za čas zázračně prozřeli, oflusali rodnou partu a konvertovali k jiné. Da capo al fine… Skvělým příkladem jsou pseudolibertariánští sektáři, shlukující se kolem Svobodných a působící na DF. Tahle parta zblblých teoretiků, úspěšně zmanipulovaných (včetně svého fýrera) cirkusáckou rétorikou europoslance z vůle stáda Macha, nádherně zareagovala na Machovo angažmá ve euvýborech, které v čase volebním tak vehementně odvrhoval. D-Fens ze svého webu stáhl logo Svobodných, pan Urza (pro neznalé – poněkud juvenilní redaktor na DF, který utrácí čas veřejnými půtkami s jiným redaktorem, za což byl D-Fensem veřejně a neúspěšně nakopán v rusutur) vyplodil hutný článek na téma „Jak mě zklamal Mach“ a zbytek crew mu překvapivě sekunduje (nenechte si ujít diskusi). Libertariáni holt asi kompenzují svou neschopnost predikovat o to hlasitějším řevem zhrzenosti.
- Nejsem in, neboť nekonspiruji. Zastánci konspiračních teorií si levně koupili výjimečnost, kterou si sami namlouvají – kdo nevěří, že svět řídí ilumináti/ještírci/židobolševici/Majka z Gurunu, žije v bludu. Jen oni jsou osvíceni a znají The Pravdu. Co s ní, už ovšem nevědí a vědět nechtějí. Blouznivci do mé ligy nepatří.
Ligu výjimečných rekrutoval Alan Quartermain z programových nestandardů (kapitán Nemo, Jekyll/Hyde, upírka, tajný agent a Dorian Gray), aby spasil svět. Přidejme se k této lize a buďme i my výjimeční. Třeba spolu spasíme svět (i když netuším, proč bychom to dělali – spasitelů je na každém rohu třináct do tuctu). Nebo spolu aspoň půjdeme na škopek.
