Sir Graver pochází ze staré šlechtické rodiny Kingsfieldů (celé jeho jméno je John Paul Robert III., Lord of Kingsfield). Svým několika rodičům se narodil proti své vůli, byvše již v prenatálním stádiu milovníkem tepla, pohodlí a automatické výživy.
Již v dětství jevil malý J.P.R. patologické a sadistické sklony. Zatímco jiné děti trhaly mouchám křidélka, on nutil mouchy, aby si je trhaly samy a ještě se tomu smály. Při křtu se vymočil do svěcené vody a do kostelní lavice vyťukal Morseovou abecedou něco tak strašného, že musel být kostel znovu vysvěcen. Legendy praví, že se v tomto kostele dodnes zjevuje duch kněze, který nesnesl tuto potupu, svlékl svůj svrchní i spodní šat a stal se homosexuálním prostitutem, aby zanedlouho ukončil svůj mrzký život vlastní rukou při aktu samohany.
V den svých čtrnáctých narozenin (které oslavil pro svou úsudkovou opatrnost, jíž se stal později proslulý, až v osmnácti letech) mu bylo uděleno právo nosit titul hrabě. Tato významná skutečnost byla později baladicky zpracována skupinou potulných lidových pěvců Hrábě v bábě.
Období dospívání mladého hraběte (až do jeho třiceti let, kdy byl proti své vůli kolegiem psychiatrů označen za dospělého) je obestřeno strašnými tajemstvími. Je jisté, že jeho výchovu významně ovlivnil jeho dědeček, proslulý kontaktér, proti kterému je Ivo Aštar Benda neškodným amatérem. Na formování jeho psychiky se podílela i nadměrná konzumace literatury, která v té době rozhodně nebyla dětem doporučována. Celá jeho knihovna už tehdy čítala několik tisíc svazků; za všechny jmenujme např. dílo Camille Flammariona, sebrané spisy H.P. Lovecrafta, Mysterium Červa, Alhazredův Necronomicon, Gotoes Considered Harmful Edgara Dijkstry, právní řád kmene Mašukulumbů či texty deadmetalové skupiny Vomitus.
K prvnímu znatelnému religióznímu zacílení došlo u hraběte již během jeho univerzitních studií, kdy pod vlivem přednášky členek Církve apoštolské a následné alkoholické intoxikace vstoupil do místní sekce The First Church of Dagon. V té době již ovšem byl také členem Církve uctívačů popelnic, kde zastával významnou pozici velekněze Velkého Kontejnera, a také členem Strany přátel piva (později vyloučen pro zpronevěru stranických příspěvků, které prolil hrdlem v proslulé pivnici Szeged, uniknuvši tak potupné fůzi SPP s ČSSD).
Své působení ve všech uskupeních ukončil mladý hrabě několik týdnů po dokončení studií, kdy poprvé po mnoha letech vystřízlivěl. Následujících několik let se potupně živil poctivou prací. Jako apologii této zavrženíhodné činnosti uvádí svou neutěšenou finanční situaci. Po dosažení finanční nezávislosti (kterou ve své autobiografii popsal hlubokou filosofickou úvahou „furt mám holou prdel, ale už je mi to jedno“) zanechal falešné skromnosti a své příjmy založil na blbosti druhých.
Dlouhá léta, strávená na veřejných diskusních fórech, položila základ jeho pověstnému dílu Sociologia Graveris, po jejímž vydání byl jmenován čestným profesorem parapsychologické fakulty Miskatonické univerzity. Klíčovou myšlenkou tohoto díla je tzv. souhrnná typologie diskutujících (viz. kap. XXXII s názvem „Všichni jsou to blbové„).
Převratem klinické psychiatrie se stala jeho idea virtuálních choromyslinců. Některé z nich sám zakládá, na provozu jiných se významně podílí.
Na vrcholu kariéry je hraběti za jeho významné dílo navrženo udělení Graverovy ceny za sociologii. On sám ve své vrozené skromnosti vrchol kariéry odmítá s další filosofickým klenotem: „furt se jede“ a „vrcholy jsou na hovno – kdo má pak lézt dolů„.
Závěrem si dovolujeme vyjádřit svou naději, že nás pan hrabě bude dále zásobovat hřivnami svého ducha. Stane-li se tak, nezůstanou našim četnářům utajeny.
Lord Archibald W. Fetley,
The Arkham Chronicles