Včera (21. hlístopadu) v tichosti prosvištěl Světový den pozdravů. Netušil jsem, že něco tak přitroublého existuje, ale když už to tu máme, rozhodl jsem se tento významný den důstojně oslavit. Celý den jsem zastavoval kolemjdoucí a zdravil je různými bizarními pozdravy. K večeru mě Arnošti odvlekli smykem na koridor a pan doktor mě propustil až dnes ráno (proto to zpoždění). Zřejmě ovšem slavil i on – když mě uviděl, pěkně zdvořile řekl „no nazdar!“, „potěšpámbu“ a „notomněhovyndej„.
Jak jistě víte, pozdravy jsou velmi lokální záležitost – každý kotec má svá specifika. Např. domorodci, obývající chatrče na úpatí medláneckého kopce, se až do vyhlášení Samostatné republiky Královo Pole zdravili několikrát denně pozdravem „zduř tvuj chuj„. Odpovědí pak bylo „aj tvuj chuj zduř„. Domorodý jazyk se bohužel nikdy nepodařilo zcela dešifrovat, takže skutečný význam těchto pozdravů není znám. Zřejmě jde o standardizované konstanty, jako např. v arabšině „salam alaikum / wa’alaikum salam„. Mladá republika ovšem i mezi domorodce přinesla gramotnost, takže začali používat místně obvyklý pozdrav „savana hokna„, který je titulkem tohoto vědeckého pojednání.
Na periferii Štatlu, zejména v markrabství San Julec, pak místní kmeny používají pozdrav „zdar jak sviňa!„. Tento pozdrav však smíte použít vůči jedné osobě pouze jednou denně – když ji vidíte poprvé. Pokud tak učiníte vícekrát, budete vypadat jako řeponi ze Stránské Skály. Těch je ovšem v posledních letech vzhledem k benevolentní migrační politice v Julcu stále víc, takže zapadnete.
Na samém konečníku Štatlu, v pohoří Monte Bú (již na dohled hranic s Mongolskem), se domorodci očichávají, ovšem pouze mezi sebou. Jste-li cizinec, varujte se zdejší lid očichávat – jednak smrdí jak mokrý bobr a druhak vám hrozí snězení. Domorodci sami cizince rovněž neočichávají (výjimkou je zkouška čerstvosti před konzumací).
A jak je tomu třeba u protinožců, v chanátu žižkovském? Ve slavném románu „Z tajností žižkovského podsvětí“ se můžete dočíst o pozdravu „kamsesemse retepos erovee“ (přibližný překlad je „my k vám taky nelezeme„).
Velmi přátelský a pohostinný národ, obývající úrodné údolí na soutoku řek Dunaj a Khwae-Yai, se pak zdraví souslovím sice delším, leč již proniknuvším i do našich krajů: „paldopiči pokial ti pekne hutorim„.
A jak je tomu ve vašich krajích? Jaké pozdravy používáte ve svém rodném rusuturu?