V Londýně (update: Barceloně, Cambrils,…) vjela dodávka do davu (vždycky jsem si říkal, proč se těmhle autům říká doDávka) pokojných moslemínů, relaxujících před měšitou. Došlo ke zranění a zřejmě i k zabití. Jako už několikrát předtím.
K útoku se přihlásila náboženská organizace Tovaryšstvo Aštarovo. Nejvyšší duchovní vůdce sekty Schupp Hottam (známý jako Guru Kára) k tomuto zvrácenému činu řekl toto:
Ve svaté knize V’Chrchl jest psáno: „Kdo pochybností o Tom, jenž nás vede, jest nakažen, budiž uvržen v Rusutur nejsmrdutější. A protivil-li se Mu mečem či prakem, tak votém už žádná – vodďát ho jak névíc!“
Na dotaz redaktora vládního média Toaletní Listy, co přesně tento poněkud neuchopitelný citát znamená, odpověděl Hottam takto: „To maj za to, zmrdi„.
Tento strašlivý čin vyvolal zcela nepochopitelně vlnu nenávisti a aštarofóbie. Známý český xenofób Martens Motytschka na protest proti aštaristické rozpínavosti týden pásl na Freiheitsplatzu stádo jakýchsi jaků. Gang mladistvých skalpovaných brownhornů pomazal několik Aštarových svatyní krupičnou kaší (pozn. aut.: krupičná kaše je dle vyznavačů sv. Aštara nečistým pokrmem – ani se jim nedivím). Pokladník (pozn. aut.: nejvyšší stranická funkce) ziskové organizace Pomož si sám Kumar Vemdar se rozhodně vymezil proti umísťování všech vyznavačů Aštarových do jednoho pytle (konkrétně zmínil nezbytnost alespoň sedmi pytlů – Aštarvíproč zrovna sedmi). Čelní představitelé vládnoucí junty ČR se téměř jednomyslně shodli, že nesmíme dát najevo strach a nenávist, mluvčí LGBT komunity pak prohlásilo, že se musíme těsněji semknout. Stínový prezident J. Ochcáček požádal Vatikán o pomoc při opevnění Hradu. Zesraní Cajzli uzavřeli hranice s Moravou a Matěj Hollan emigroval do Karlových Varů. Tiskový mluvčí Hate Free Culture DiS. Rudolf Oprátka se osobně dostavil do redakce Virtuálního choromyslince, kde prohlásil, že by těm hajzlům nejraději osobně uřízl koule (bohužel neupřesnil, koho má na mysli).
No, tak jsme se vykecali (tedy aspoň já) a zpátky do práce (hospody, fronty na socdávky…). Něco takového by se v našem civilizačním okruhu přece stát nemohlo. Nepochybně šlo o ojedinělý čin duševně nemocného jedince, případně o nějakou provokaci. Nemůžeme se takto mstít svým vrahům, nesmíme jim odplácet stejnou mincí. Klesli bychom na jejich úroveň a navíc by to nepomohlo. Ale nastavovat druhou tvář bychom taky nemuseli…