• Tag Archives poblitika
  • vomitus nad stavem věcí obecných

  • Co je nezabije, to je posílí

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Panem premiérem Burešem (předpokládám, že dle výsledku soudních pří mu tak už smíme říkat, stejně jako smí být pan Okamura zván piTomiem) opět lehce cloumá kauza Čapí hnízdo. Samozřejmě jde opět o vhodně načasovanou kampaň a účelovku. Tentokrát pan Bureš údajně detašoval svého duševně nevybalancovaného synka za asistence jakéhosi Rusáka na Krym (zřejmě oblíbená destinace), aby si tam odpočinul a moc nepindal před policií. Odhalila to dvojice novinářských pistolníků sklepního formátu s pomocí kamery v brýlích (opravdu už mám někdy pocit, že si k Rusům chodí pro inspiraci nejen Zeman).

    Mediální bramboračka úhledně kolotá, občanstvo pořádá demonstrace, politikuum vybízí Bureše k demisi… obvyklá hitparáda bezzubosti a bezúčelnosti. Koncovka se rýsuje v jasných obrysech: nestane se vůbec nic. Bureš už své voliče uklidnil: neodstoupí, ani kdyby jim obsah tlustého střeva lezl uchem. Za pár týdnů po aférce pes neštěkne. Jako obvykle. Z Hradu opět zaznívají mantry, že útok na pana premiéra jest útokem Kavárny proti výsledku demokratických voleb (sic!) a že kdyby to náhodou pan premiér nějak nerozchodil, pan prasident ho znovu pověří sestavením vlády. Má k tomu přece po těch demokratických volbách puvoir. Nebo?

    Nebo ne. Pajdulák z Hradu (a nejen on) se snaží přesvědčit stádečko, že demokraticky zvolení politikové mají od lidu mandát k čemukoliv. Zemana přece volila polovina elektorátu, Bureša Aštarvíkolik, takže teď nikdo nemá právo demokraticky kritizovat jejich excesy, páč je to vlastně takňák hlas lidu, že? Neže. Voliči nedávají politikům svou volbou mandát k ničemu jinému, než k řádnému výkonu politické funkce. Volí úředníky, ne lidové či lihové baviče, slouhy cizích mocností, šmelináře a untrvasrmany, morální skoliotiky, legislativní hranaře či žumpoidní kreatury, kterým smrdí nohy, držka i názory. Nedávají jim svou volbou bianko šek k hovadství a prasárnám. Měli by je za takové skutky pranýřovat, nikoliv omlouvat či adorovat. O to víc, že je sami volili. A vono prd.

    Nemůžu uvěřit, že voliči Zemanovi a Babišovi nemají problém s ničím, co tenhle hrůzný tandem vyvádí, ale z mé židle to tak vypadá. Asi je to pro ně jednodušší, než si připustit, že tuhle volbu tedy opravdu řádně posrali.


  • Demogracyje po zemanovsku

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Slunéčko naše zlatoústé se zase jednou rozhodlo oblažit nás hřivnou svého ducha (a tentokrát ani nepovolil Mluvčáčkovi vodítko). Zcela samo a bez podpěry konstatovalo, že kdo protestuje proti výsledkům voleb, není demokrat. Sic!

    Vedení našeho ústavu je ovšem tímto výrokem potěšeno, neboť je potvrzením naší diagnózy a důkazem dlouho zmiňovaného faktu, že je pan prezident papaláš, pohrdající celým národem. Tento výrok je totiž sám o sobě klasickým argumentačním klamem z kategorie Red herring (tedy odvádění pozornosti od skutečného problému nebo jeho podstaty).

    Nejsem si v reálu ani ve virtuálu vědom nikoho, kdo by protestoval proti samotnému výsledku voleb. To je totiž technikálie – konkrétní subjekty dosáhly takového procenta hlasů elektorátu, které jim umožnilo stát se prezidentem, popř. okupovat určitý počet seslí v tom velikém stanu, kde se démoni slézají, aby nám mohli škodit… Ok, možná několik stížností na průběh a samotný výsledek (tedy regulérnost) voleb bylo – nechce se mi to hledat, páč o tom to není.

    Nicméně, předmětem protestů není(fakt není, pane prasidente) výsledek voleb, leč atributy těch, kteří byli „demokraticky“ zvoleni – jejich morálka, minulost, chování, jednání… Výsledek voleb nám nezbývá, než akceptovat – lidi a strany byly ukotveny, další změna v dalších volbách. Tečka. V žádném případě nás to ale nezbavuje práva se k těmto subjektům vyjadřovat a protestovat proti zhůvěřelostem, které provádějí (byť se forma protestu ne každému zamlouvá). Tak to je, Milošu – se s tím smiř. Dokud tady budou úkazy, jako Zeman, Babiš, KSČM ve vládě a podobný kekel, budou kavárny, demošky, žumpy… (na něco jsem zapomněl, pane Ovčáčku?).

    Demokratické volby. Pět ovcí a pět vlků volí, co bude k večeři. Ať vyhraje kdokoliv, bude tady pět nespokojených. Mají snad předstírat, že jim chutná? Nasrat, jó nasrat! Zemana zvolilo (druhé kolo) 51 % voličů zúčastněných a 34 % volíčů oprávněných. Je tohle silný mandát, opravňující toho „výsledka voleb“ tvrdit, že druhá polovina má držet hubu a ještě slinit něco o demokracii?

    Víme tedy, jaká je představa prezidenta naší země o demokracii. Není to překvapivé. Je to jen odporné.


  • De profundis clamavi…

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Další návštěva sovětského folklorního uskupení Noční vlci vyvolala v kotlince opět nevídaný zájem a nekonečné fronty na lístky. Z nánosu fekálií tentokrát vybublal pan Foldyna – takto poslanec a místopředseda ČSSD. Pan poslanec se tulil brow-to-brow k jakémusi aktivistovi a nabízel mu nechutné buzerantské praktiky, což doprovázel vykřikováním tučných vulgarismů. Toto extempore se Aštarvíproč zcela nezamlouvalo stranickému šéfovi Hamáčkovi, který si ve své připokakanosti dovolil požadovat po panu Foldynovi omluvu. Té se (ne)dočkal v podobě tvrďáckého videa z posilovny, na které zpocený Foldyna ukazuje pokérované bicáky, zlatý řetěz a hysterický záchvat.

    Poselství je jasné: tohle jsou ti rovní kucí, kteří se nikoho a ničeho nebojí. Stádu je podsouvána premisa, že jediným vlastencem, zastáncem tradičních hodnot a zástupcem zájmů lidu může být pouze uřvaný, přisprostlý primitiv, kterému smrdí z huby, že by dechem zabil orla za letu. Slušnost je považována za slabost, protože v nádražním restaurantu, do kterého chodí Pepa s Máňou, se to prostě takhle nedělá. Na tohle musí slyšet skoro každý: stačí se ohodit jako neortodoxní homosexuál z Modré ústřice, vychraptět pár vulgarismů, doměkka podušených na zeleném mrmlu… a hned je všem slušným lidem jasné, že v téhle zemi můžete udělat pořádek jen vy. Co jiného, než ochlokracie, se může zrodit tam, kde si stádo dvakrát po sobě zvolilo zlého, mstivého, věčně nalitého křupanského skřeta, pro kterého jsou charakterové excesy denní kratochvílí. Another of a kind.

    Z hlubokosti, plné smrduté jíchy, voláme po lepších zítřcích. Ústa nám ucpávají výkaly, produkované těmi, kteří, za tímto účelem námi zvoleni, defekují nad námi a na nás. Brave new world…


  • Ti, kteří nenávidí

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Jiří Ovčáček dávno není mluvčím prezidentovým, nýbrž mluvčím Jiřího Ovčáčka. Jeho sociální tupost, jasánkovská rétorika, argumentační pornografie, naprostá absence sebeúcty a background poskoka v komunistickém plátku z něj činí úkaz, nehodný zájmu. Občas se mu ale povede pěkný vlastní gól. Tentokrát na svém blogísku ukázal svou demokratickou pěstičku všem, kteří se neprojevují zcela kompatibilně a nehýkají sotto voce s panem prasidentem. Některé myšlenky mají opravdovou hloubku.
    Continue reading  Post ID 929849


  • Řekni mi, zrcadlo…

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Dnes mi ty internety připomněly, jak před dvaceti lety hvízdala Dáša Havlová ve Španělském sále na prsty v reakci na jakýsi Vikův výkřik k Havlovi. Bylo kolem toho tenkrát dost dlouho velké pozdvižení – první dáma, státní příležitost, blablafuj. A to všichni věděli, že je to pořád jenom hérečka.

    Dnes sám prezident vrhá chundelatá přirození do veřejnoprávních médií, vulgárně spílá každému, kdo mu není po chuti a svůj úřad zastává s grácií i vůní pokáleného opilce. A lid mu za to ještě tleská. To je náš Míla! Jak daleko jsme se to posunuli, jaký kus cesty jsme ušli! A kde asi má ta cesta konec?

    Občas se mi dostane toho smutného potěšení vyslechnout názory innostranců na našeho pana prasidenta. Jaké to jsou názory, snad netřeba vysvětlovat, ale doposud to bylo v pozici „My  vás chápeme, tenkrát byly jiné priority, kdo to mohl tušit.“. Dnes mi to bylo naservírováno bez ozdobného prostírání: „Poprvé jste možná nevěděli. Teď už ano. Víte, kdo to je a přesto si ho zvolíte znovu. To už není o solitérním Zemanovi, teď je to o vás.“

    Tam někde hluboko uvnitř, tam to je. Tohle vám imponuje nebo vám to nevadí. Slyšíte na líbivá hesla a plané sliby o řešení velkých témat, které žádný prezident nemůže dodržet. A po každém dalším excesu si jen řeknete „to nic, když on přece udělá, zařídí…“ – to, co za pět let neudělal, ale o čem pět let mluvil.

    Možná volíte tak trochu sami sebe. Hodně štěstí.

    Tell me tell me mirror screen who will be the beauty queen…