• Žumponor report #1

    📂This entry was posted in📎and tagged
    • Náš pan prasident, známý to mediální análytík, odhalil, že ČT uvnitř obsahuje smrdutý koktejl. Zřejmě už dlouho nevysílali jeho oblíbené kinderporno. Instruktážní vsuvka o konečném řešení pomocí automatických zbraní se tentokrát nekonala.
    • Mediální oddělení našeho ústavu obdrželo poněkud zmatenou zprávu, že Miloš dostal od nějakých chlapů přes prdel. Podařilo se nám zjistit, že se ve skutečnosti nejedná o žádnou perverzní sexuální praktiku (ano, děkujeme, pane Hollane, není to tedy perverzní, nýbrž úplně normální), nýbrž výsledek jeho snahy přesvědčit dle zadání z Moskvy naše ústavní prvočinitele, aby se vykvajzli na protiruské sankce.
    • Tenistka Serena (to je ta, co si holí koule) chytila nerva a obvinila rozhodčího ze sexismu. Dočkala se za to karikatury, na které je vcelku trefně vyvedena černá postava neurčitého pohlaví s obrovskou nařvanou držkou. Karikaturista za to byl obviněn ze sexismu. Není jasné proč – na té karikatuře by mohl být i Armstrong, ale co ten by dělal na tenisovém kurtu.
    • Slovenský musulman si chtěl vyrobit petardy na oslavu křesťanských vánoc. Xenofóbní policie ho obvinila z přípravy terorismu.
    • Jirka Ovčáček (to je ten infantil z Haló Novin, co ho Zeman vydává za svého mluvčího) přestoupil od husitů ke katolíkům. Důvody neznáme, ale má se za to, že husité už nedokázali tolerovat Ovčáčkův přístup k Zemanovým lžím.
    • Zeman ovlivňuje nezávislý (ten lochec bych si vyprosil!) soud a z titulu své funkce usiluje o změnu rozhodnutí.
    • Kateřina chce lepší komín a ODS chce, aby její komín byl čistý a bezpečný. Proč Kateřina nekontaktuje svého gynekologa a otravuje s tím na billboardech, se nepodařilo zjistit.
    • Kandidát ČSSD na primátora bydlí v kontyšu a ještě si z toho dělá volební program.
    • Rusové nebo Američani (zatím se přesně neví, koho to napadlo) provrtávají trup kosmické lodi zevnitř. Čeští specialisté z týmu ochranky zexnulého exministra Baudyše pro ně chtějí uspořádat workshop o efektivnějších metodách.

  • Žumponor report #0 – reinkarnace

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Někteří členové mého fanclubu (tedy ti již obrostlejší mechem, kteří se v těch časech už nepočurávali) si možná vzpomenou (tedy pokud ještě udrží myšlenku a už se zase nepočurávají), že jsem kdysi v dávných časech předblogových provozoval takový humble webík. Byla to kombinace jakéhosi privátního rozcestníku (v menu byly stránky na weby, které jsem využíval nebo mě nějak zaujaly) a jednořádkových glos k vybraným tématům, jimiž se hemžila tehdejší médyja.

    Tenkrát mi ta idea přišla skvělá. Nenacházel jsem se na facebooku ani twitteru, takže jsem to řešil jakousi svodkou událostí a krátkých komentářů k nim. Časem mi to už tak skvělé nepřipadlo a konvertoval jsem k blogování (někde na tom starém webu by se dalo najít, že blog je blbost a já nikdy blogovat nebudu). Po různých konverzích, přestávkách a reinkarnacích z blogu zůstalo tohle – pískoviště, které používám jako zdroj delších / strukturovanějších textů pro FB a hlavně pro testování fičur, které pak používám na jiných WP sajtách. Skoro nikdo sem nechodí, komentáře k článkům tady jsou na FB, kam se to odsud linkuje. Inu, je v tom i kus nostalgie – zapátrejte v historii blogu (sekce Hnijící maso) a zavzpomínejte na staré časy, kdy černoch byl ještě černochem, blbec nebyl alternativní a gauner nebyl aktivista…

    Jo, co jsem to jen… vidíte, už tu myšlenku neudržím (s močí to zatím jde – díky za optání). Tak tu glosovací ideu jsem se rozhodl po čase zase trochu opláchnout. Separátní cinty k jednotlivým událostem na FB už mi nějak nekonvenují, FB se ubírá v rusutur a protože jsem staromilec (ne, to opravdu není totéž, co gerontofil), byl bych možná i rád, kdyby se to blogování zase tak trochu upředilo. Nepravidelné svodky tu tedy budete nacházet s titulkem Žumponor report, v rubrice graverův bulvál a se štítkem žumponor.

    Nu což, uvidíme, jak pravil ten slepec, když šel do kina na němý film…


  • Ruská mise 2018

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Když jsem letos přemýšlel (občas se mi to stává), kam se zase nepodívám, byl jsem instruován, že chci do Ruska. Ну, почему бы и нет. Нужно выяснить, что изменилось за тридцать лет. Takže to byla Moskva, Leningrad (dnes se prý už jmenuje jinak, ale pořád je to Leningrad) a nějaké ty vesnice v okolí (např. Carskoje Selo – dnes už se taky jmenuje jinak, ale… no nic.). Inu, za těch 30 let od poslední návštěvy se toho zase tolik nezměnilo. Za návštěvu to rozhodně stojí – Rusko je krásná země, na ulici a v metru se krade míň, než u nás (přesto jsem tam jednu ruku šátralku pocítil) a lidé jsou tam hodní skoro jako na Moravě.

    Do galerie jsem vyvrhnul několik málo chaotických kartinek – řazení nemá žádný řád, pokud by vás zajímalo, co na konkrétní fotce je, pokusím se to zjistit.

    Nějaké otázky? Nuže:

    • Ne, Lenina jsem tentokrát neviděl (viděl jsem ho už dvakrát a stačilo).
    • Ne, s Putinem jsem nemluvil – on zrovna mluvil s Mutti Merkel.
    • Ano, rusky se ještě pořád nějak domluvím.
    • Celkem asi 60 km choďmo.
    • Ne, není mi hloupé, že jsem tam byl zrovna u výročí internacionální pomoci (to byl skutečný dotaz – pokud máte nutkání tahat poblitiku úplně do všeho, dejte si na to obklad a neotravujte s tím ostatní).
    • Ano, moc se mi tam líbilo, i když Rusko není v NATO ani v EU (viz předchozí bod).
    • Boršč, soljanka, kyselá rybka, šašlik, kvas, vodka a další dobroty. Pokud tam zavítáte, v supermarketech najdete vakuově balené sušené rybky (řezy i celé) – tohle opravdu doporučuju. Tímto děkuji personálu gruzínské restaurace Kazan Mangal za poskytnutí azylu a výborný Friday Avenue lager – myslím, že tak rychle vypít dvě piva ještě nikoho neviděli.

  • Demogracyje po zemanovsku

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Slunéčko naše zlatoústé se zase jednou rozhodlo oblažit nás hřivnou svého ducha (a tentokrát ani nepovolil Mluvčáčkovi vodítko). Zcela samo a bez podpěry konstatovalo, že kdo protestuje proti výsledkům voleb, není demokrat. Sic!

    Vedení našeho ústavu je ovšem tímto výrokem potěšeno, neboť je potvrzením naší diagnózy a důkazem dlouho zmiňovaného faktu, že je pan prezident papaláš, pohrdající celým národem. Tento výrok je totiž sám o sobě klasickým argumentačním klamem z kategorie Red herring (tedy odvádění pozornosti od skutečného problému nebo jeho podstaty).

    Nejsem si v reálu ani ve virtuálu vědom nikoho, kdo by protestoval proti samotnému výsledku voleb. To je totiž technikálie – konkrétní subjekty dosáhly takového procenta hlasů elektorátu, které jim umožnilo stát se prezidentem, popř. okupovat určitý počet seslí v tom velikém stanu, kde se démoni slézají, aby nám mohli škodit… Ok, možná několik stížností na průběh a samotný výsledek (tedy regulérnost) voleb bylo – nechce se mi to hledat, páč o tom to není.

    Nicméně, předmětem protestů není(fakt není, pane prasidente) výsledek voleb, leč atributy těch, kteří byli „demokraticky“ zvoleni – jejich morálka, minulost, chování, jednání… Výsledek voleb nám nezbývá, než akceptovat – lidi a strany byly ukotveny, další změna v dalších volbách. Tečka. V žádném případě nás to ale nezbavuje práva se k těmto subjektům vyjadřovat a protestovat proti zhůvěřelostem, které provádějí (byť se forma protestu ne každému zamlouvá). Tak to je, Milošu – se s tím smiř. Dokud tady budou úkazy, jako Zeman, Babiš, KSČM ve vládě a podobný kekel, budou kavárny, demošky, žumpy… (na něco jsem zapomněl, pane Ovčáčku?).

    Demokratické volby. Pět ovcí a pět vlků volí, co bude k večeři. Ať vyhraje kdokoliv, bude tady pět nespokojených. Mají snad předstírat, že jim chutná? Nasrat, jó nasrat! Zemana zvolilo (druhé kolo) 51 % voličů zúčastněných a 34 % volíčů oprávněných. Je tohle silný mandát, opravňující toho „výsledka voleb“ tvrdit, že druhá polovina má držet hubu a ještě slinit něco o demokracii?

    Víme tedy, jaká je představa prezidenta naší země o demokracii. Není to překvapivé. Je to jen odporné.


  • De profundis clamavi…

    📂This entry was posted in📎and tagged

    Další návštěva sovětského folklorního uskupení Noční vlci vyvolala v kotlince opět nevídaný zájem a nekonečné fronty na lístky. Z nánosu fekálií tentokrát vybublal pan Foldyna – takto poslanec a místopředseda ČSSD. Pan poslanec se tulil brow-to-brow k jakémusi aktivistovi a nabízel mu nechutné buzerantské praktiky, což doprovázel vykřikováním tučných vulgarismů. Toto extempore se Aštarvíproč zcela nezamlouvalo stranickému šéfovi Hamáčkovi, který si ve své připokakanosti dovolil požadovat po panu Foldynovi omluvu. Té se (ne)dočkal v podobě tvrďáckého videa z posilovny, na které zpocený Foldyna ukazuje pokérované bicáky, zlatý řetěz a hysterický záchvat.

    Poselství je jasné: tohle jsou ti rovní kucí, kteří se nikoho a ničeho nebojí. Stádu je podsouvána premisa, že jediným vlastencem, zastáncem tradičních hodnot a zástupcem zájmů lidu může být pouze uřvaný, přisprostlý primitiv, kterému smrdí z huby, že by dechem zabil orla za letu. Slušnost je považována za slabost, protože v nádražním restaurantu, do kterého chodí Pepa s Máňou, se to prostě takhle nedělá. Na tohle musí slyšet skoro každý: stačí se ohodit jako neortodoxní homosexuál z Modré ústřice, vychraptět pár vulgarismů, doměkka podušených na zeleném mrmlu… a hned je všem slušným lidem jasné, že v téhle zemi můžete udělat pořádek jen vy. Co jiného, než ochlokracie, se může zrodit tam, kde si stádo dvakrát po sobě zvolilo zlého, mstivého, věčně nalitého křupanského skřeta, pro kterého jsou charakterové excesy denní kratochvílí. Another of a kind.

    Z hlubokosti, plné smrduté jíchy, voláme po lepších zítřcích. Ústa nám ucpávají výkaly, produkované těmi, kteří, za tímto účelem námi zvoleni, defekují nad námi a na nás. Brave new world…