• Category Archives poblitika, prachy, právo
  • Vyprán dočista

    📎and tagged

    Milí pacienti!

    Jak se jistě již do vašich cel doneslo (protože my tu v našem choromyslinci víme všechno první), byl náš pan premiér definitivně zbaven obtěžování trestním stíháním a nyní je čistý, jako by ho vypral sám Radion Mac Peresam. Ano, víme, bylo to náročné. Chtělo to nenajít dost důkazů, že Čapák, integrovaný do holdingu a Babišem ovládaný, není malá firma. Ale Ende gut, alles gut. Pan premiér tedy už je jenom dotační šíbr (na tom se tuším orgány vcelku shodly), ale žádný trestnočiník. To přece není problém – dyť to dneska takňák dělá každej – no řekni, Máňo!

    A i kdyby do toho chtěl ještě nějaký Zeman rýpat, tak pan premiér dostane od jiného pana Zemana tuhletu abolici (ne, vy debilové, to neznamená přes hubu). A až na někoho zase Babišův gang zaklekne, nechť si je sprostý podezřelý vědom, že pan premiér sám by nikdy… A ti řemeslníci, na které zjara dopadne EET, ti to břímě jistě ponesou snáze.

    Pokud by se někomu zastavení trestního stíhání nelíbilo, bude obviněn, že zpochybňuje spravedlnost justice (což je zřejmě už zase něco nemyslitelného) – obdobně jako jsou demonstranti a protestanti obviňováni ze zpochybňování výsledku demokratických voleb (což je zřejmě něco špatného). Chvilkový Minář si bude muset najít jiný oltář a v listopadu po něm na těch pražských náměstích snad už nezůstane takový bordel. Vše se vrátí do starých (možná dost starých) kolejí a můžeme se těšit na nové výživné skandálky. Však ono něco přijde.

    Připomíná mi to jednu dávnou kauzu, které jsem z povzdálí přihlížel. Zaměstnanec se zachoval jako svině (jakože dost) a byl na hodinu propuštěn. O skutku samotném nebylo pochyb – byl prokázán a zaměstnanec ho nepopíral (ještě se jím chlubil). Zaměstnanec proti propuštění podal žalobu a prezentoval to tak, že není žádná svině a chce, aby to soud prokázal. Prohrál. Firma zaměstnance žalovala o náhradu nemajetkové újmy a řešil se tam i trestný čin. Prohrála. Fakticky se tak vedl spor nikoliv o to, jestli je borec svině, ale o to, zda je svině pouze de facto nebo i de iure.

    Poselství? Dokud tě neodsoudí, jsi nevinnej. Nebo ne?


  • Pacienti našeho ústavu volí do EP!

    📎and tagged

    Občas mívám takové pocity, že (na rozdíl od pacientů svého choromyslince) nejsem zcela normálním, standardním typem běžného občana. V poslední době se mi to stává stále častěji. Ondyno jsem se např. rozhodl podpořit toho kandidáta do EP, který zajistí přijetí Eura nejpozději v úterý v srpnu a zavede SEPA jako jediný povolený platební formát. Na svou omluvu uvádím, že mne tento záchvat postihl, když jsem programoval úpravy inland formátu pro jakousi obskurní banku.

    V těchto pohnutých momentech se snažím najít někoho, kdo vypadá jako ještě větší magor, blázen, šílenec a nestandard. Nevyžaduje to zvláštního úsilí – před branami mého choromyslince se tlačí stále více vykolejenců, dožadujících se účasti na únikové hře v polstrované cele.
    Continue reading  Post ID 929952


  • Co je nezabije, to je posílí

    📎and tagged

    Panem premiérem Burešem (předpokládám, že dle výsledku soudních pří mu tak už smíme říkat, stejně jako smí být pan Okamura zván piTomiem) opět lehce cloumá kauza Čapí hnízdo. Samozřejmě jde opět o vhodně načasovanou kampaň a účelovku. Tentokrát pan Bureš údajně detašoval svého duševně nevybalancovaného synka za asistence jakéhosi Rusáka na Krym (zřejmě oblíbená destinace), aby si tam odpočinul a moc nepindal před policií, jak dělal fotrovi bílého koníka. Odhalila to dvojice novinářských pistolníků sklepního formátu s pomocí kamery v brýlích (opravdu už mám někdy pocit, že si k Rusům chodí pro inspiraci nejen Zeman).

    Mediální bramboračka úhledně kolotá, občanstvo pořádá demonstrace, politikuum vybízí Bureše k demisi… obvyklá hitparáda bezzubosti a bezúčelnosti. Koncovka se rýsuje v jasných obrysech: nestane se vůbec nic. Bureš už své voliče uklidnil: neodstoupí, ani kdyby jim obsah tlustého střeva lezl uchem. Za pár týdnů po aférce pes neštěkne – jako předtím i potom. Z Hradu opět zaznívají mantry, že útok na pana premiéra jest útokem Kavárny proti výsledku demokratických voleb (sic!) a že kdyby to náhodou pan premiér nějak nerozchodil, pan prasident ho znovu pověří sestavením vlády. Má k tomu přece po těch demokratických volbách puvoir. Nebo?

    Nebo ne. Pajdulák z Hradu (a nejen on) se snaží přesvědčit stádečko, že demokraticky zvolení politikové mají od lidu mandát k čemukoliv. Zemana přece volila polovina elektorátu, Bureša Aštarvíkolik, takže teď nikdo nemá právo demokraticky kritizovat jejich excesy, páč je to vlastně takňák hlas lidu, že? Neže. Voliči nedávají politikům svou volbou mandát k ničemu jinému, než k řádnému výkonu politické funkce. Volí úředníky, ne lidové či lihové baviče, slouhy cizích mocností, šmelináře a untrvasrmany, morální skoliotiky, legislativní hranaře či žumpoidní kreatury, kterým smrdí nohy, držka i názory. Nedávají jim svou volbou bianko šek k hovadství a prasárnám. Měli by je za takové skutky pranýřovat, nikoliv omlouvat či adorovat. O to víc, že je sami volili. A vono prd. Kreatury vylézají z politických septiků nejen nezahovněny, ale stále silnější. Fantazie selhává při pokusu představit si, co by ta která rouhavá ropuší odpornost musela učinit, aby vysublimovala z politické scény.

    Nemůžu uvěřit, že voliči Zemanovi a Babišovi nemají problém s ničím, co tenhle hrůzný tandem vyvádí, ale z mé židle to tak vypadá. Asi je to pro ně jednodušší, než si připustit, že tuhle volbu tedy opravdu řádně posrali.


  • Demogracyje po zemanovsku

    📎and tagged

    Slunéčko naše zlatoústé se zase jednou rozhodlo oblažit nás hřivnou svého ducha (a tentokrát ani nepovolil Mluvčáčkovi vodítko). Zcela samo a bez podpěry konstatovalo, že kdo protestuje proti výsledkům voleb, není demokrat. Sic!

    Vedení našeho ústavu je ovšem tímto výrokem potěšeno, neboť je potvrzením naší diagnózy a důkazem dlouho zmiňovaného faktu, že je pan prezident papaláš, pohrdající celým národem. Tento výrok je totiž sám o sobě klasickým argumentačním klamem z kategorie Red herring (tedy odvádění pozornosti od skutečného problému nebo jeho podstaty).

    Nejsem si v reálu ani ve virtuálu vědom nikoho, kdo by protestoval proti samotnému výsledku voleb. To je totiž technikálie – konkrétní subjekty dosáhly takového procenta hlasů elektorátu, které jim umožnilo stát se prezidentem, popř. okupovat určitý počet seslí v tom velikém stanu, kde se démoni slézají, aby nám mohli škodit… Ok, možná několik stížností na průběh a samotný výsledek (tedy regulérnost) voleb bylo – nechce se mi to hledat, páč o tom to není.

    Nicméně, předmětem protestů není(fakt není, pane prasidente) výsledek voleb, leč atributy těch, kteří byli „demokraticky“ zvoleni – jejich morálka, minulost, chování, jednání… Výsledek voleb nám nezbývá, než akceptovat – lidi a strany byly ukotveny, další změna v dalších volbách. Tečka. V žádném případě nás to ale nezbavuje práva se k těmto subjektům vyjadřovat a protestovat proti zhůvěřelostem, které provádějí (byť se forma protestu ne každému zamlouvá). Tak to je, Milošu – se s tím smiř. Dokud tady budou úkazy, jako Zeman, Babiš, KSČM ve vládě a podobný kekel, budou kavárny, demošky, žumpy… (na něco jsem zapomněl, pane Ovčáčku?).

    Demokratické volby. Pět ovcí a pět vlků volí, co bude k večeři. Ať vyhraje kdokoliv, bude tady pět nespokojených. Mají snad předstírat, že jim chutná? Nasrat, jó nasrat! Zemana zvolilo (druhé kolo) 51 % voličů zúčastněných a 34 % volíčů oprávněných. Je tohle silný mandát, opravňující toho „výsledka voleb“ tvrdit, že druhá polovina má držet hubu a ještě slinit něco o demokracii?

    Víme tedy, jaká je představa prezidenta naší země o demokracii. Není to překvapivé. Je to jen odporné.


  • De profundis clamavi…

    📎and tagged

    Další návštěva sovětského folklorního uskupení Noční vlci vyvolala v kotlince opět nevídaný zájem a nekonečné fronty na lístky. Z nánosu fekálií tentokrát vybublal pan Foldyna – takto poslanec a místopředseda ČSSD. Pan poslanec se tulil brow-to-brow k jakémusi aktivistovi a nabízel mu nechutné buzerantské praktiky, což doprovázel vykřikováním tučných vulgarismů. Toto extempore se Aštarvíproč zcela nezamlouvalo stranickému šéfovi Hamáčkovi, který si ve své připokakanosti dovolil požadovat po panu Foldynovi omluvu. Té se (ne)dočkal v podobě tvrďáckého videa z posilovny, na které zpocený Foldyna ukazuje pokérované bicáky, zlatý řetěz a hysterický záchvat.

    Poselství je jasné: tohle jsou ti rovní kucí, kteří se nikoho a ničeho nebojí. Stádu je podsouvána premisa, že jediným vlastencem, zastáncem tradičních hodnot a zástupcem zájmů lidu může být pouze uřvaný, přisprostlý primitiv, kterému smrdí z huby, že by dechem zabil orla za letu. Slušnost je považována za slabost, protože v nádražním restaurantu, do kterého chodí Pepa s Máňou, se to prostě takhle nedělá. Na tohle musí slyšet skoro každý: stačí se ohodit jako neortodoxní homosexuál z Modré ústřice, vychraptět pár vulgarismů, doměkka podušených na zeleném mrmlu… a hned je všem slušným lidem jasné, že v téhle zemi můžete udělat pořádek jen vy. Co jiného, než ochlokracie, se může zrodit tam, kde si stádo dvakrát po sobě zvolilo zlého, mstivého, věčně nalitého křupanského skřeta, pro kterého jsou charakterové excesy denní kratochvílí. Another of a kind.

    Z hlubokosti, plné smrduté jíchy, voláme po lepších zítřcích. Ústa nám ucpávají výkaly, produkované těmi, kteří, za tímto účelem námi zvoleni, defekují nad námi a na nás. Brave new world…