• Category Archives …Koutek pana ředitele!
  • Jest jen jediný Vládce choromyslince!

  • Graverova (pre)historická sbírka odkazů

    📎and tagged

    Před pár jařinami jsem se tu v takovém ufňukaném sentimentálním postu o zlaté éře blogové zmiňoval o svém webíku, který jsem provozoval ve svém předblogovém období. Napadla mě myšlenka (občas se mi to stává, ale většinou se ubráním) vyzobat z toho webu všechny odkazy (nějakých 800+) a sesypat je dohromady. Prostě taková reminiscence, nostalgická vzpomínka na to, co mě tenkrát zajímalo a kudy jsem na těch internetech bloudil. Budete-li se zrůdně nudit, můžete na to v přestávce mezi stříháním kuponů kouknout.

    Graverova (pre)historická sbírka odkazů

    Je jasné, že většina odkazů už bude neplatná a já jsem z nich záměrně odstranil prefix Wayback Machine. Některé odkazy budou sice platné, ale povedou na aktuální weby, takže se kouzlo vytrácí. Pokud byste chtěli vidět původní podobu odkazovaných zdrojů (aspoň tedy některých), můžete pořád použít archivovanou verzi mého webu – dole na stránce jsou odkazy na archivy linků.


  • Es kommt der Gutentag!

    📎and tagged

    TLDR: zpátky na blogy!

    Před třemi jařinami jste si tady mohli přečíst (tedy ti z vás, kteří umějí číst) takový ufňukaný nostalgický článek o migraci z blogů na socnety. Měl tenhle konečník: „Nějak se mi po těch starých časech stýská. Bylo to jiné. Bylo to… lepší. Voňavější. Lidštější. A už se to nevrátí.„.
    Continue reading  Post ID 930101


  • Papírový svět

    📎and tagged

    Je toho hodně, co o mně členové mého fanclubu ještě neví. Tak vám prozradím něco nového: když jsem bylo malé hloupoučké graveřátko (tzn. asi do pětatřiceti jařin – teď už jsem velké a… no nic), tak jsem modelařilo.

    Zkusil jsem skoro všechno. Plastikity (1:72), balsové modely (lodě, letadla), našel by se i jeden upoutanec… no, a samozřejmě papír. Byla to tak trochu (dost) nutnost. Pěstoval jsem si kolejiště (kromě nulky snad všechno – H0, TT, N – to by bylo na samostatný příběh) a bylo potřeba to nějak zastavět. Stavby se daly koupit, ale byla to DDR provenience a stálo to dost chcechtáků. V těch časech ovšem vycházelo poměrně hodně vystřihovánek v ABC (K Richardu vyškovskému jsme se tenkrát modlili všichni). Takže to jsem jel ve velkém – domečky, nádraží, technika…, vrazil jsem tam i jakýsi kostel. Všechno to vypadalo poněkud neorganicky, ale hlavně, že to bylo zabydlené. A měřítko? To je jen pro fajnšmekry. Vždyť jsem jeden čas provozoval na společné desce TT i N (vypadalo to jak v Čiernej pri Čope).

    Jo, tak to by bylo intro. Takže když TMB ve spolupráci s Betexou pořádalo výstavu papírových modelů, nemohl jsem chybět. A bylo na co se dívat. Pro někoho, kdo zůstal u těch hraček z ábíčka, to byla univerzita (jo, ten Robocop, co hlídá vchod, je taky z papíru).

    Autorem modelu z titulního obrázku je slovenský modelář p. Pietrov, který se specializuje na církevní stavby. Chvíli jsem si s ním povídal – entry costs 130 €, doba realizace několik týdnů (s biologickými přestávkami 🙂 ). No, já bych to plácal tak tři roky se záchvaty vzteku a bezmoce 2x denně.

    Co všechno tam bylo k vidění, najdete v tomto obrázkáriu.


  • Ruská mise 2018

    📎and tagged

    Když jsem letos přemýšlel (občas se mi to stává), kam se zase nepodívám, byl jsem instruován, že chci do Ruska. Ну, почему бы и нет. Нужно выяснить, что изменилось за тридцать лет. Takže to byla Moskva, Leningrad (dnes se prý už jmenuje jinak, ale pořád je to Leningrad) a nějaké ty vesnice v okolí (např. Carskoje Selo – dnes už se taky jmenuje jinak, ale… no nic.). Inu, za těch 30 let od poslední návštěvy se toho zase tolik nezměnilo. Za návštěvu to rozhodně stojí – Rusko je krásná země, na ulici a v metru se krade míň, než u nás (přesto jsem tam jednu ruku šátralku pocítil) a lidé jsou tam hodní skoro jako na Moravě.

    Do galerie jsem vyvrhnul několik málo chaotických kartinek – řazení nemá žádný řád, pokud by vás zajímalo, co na konkrétní fotce je, pokusím se to zjistit.

    Nějaké otázky? Nuže:

    • Ne, Lenina jsem tentokrát neviděl (viděl jsem ho už dvakrát a stačilo).
    • Ne, s Putinem jsem nemluvil – on zrovna mluvil s Mutti Merkel.
    • Ano, rusky se ještě pořád nějak domluvím.
    • Celkem asi 60 km choďmo.
    • Ne, není mi hloupé, že jsem tam byl zrovna u výročí internacionální pomoci (to byl skutečný dotaz – pokud máte nutkání tahat poblitiku úplně do všeho, dejte si na to obklad a neotravujte s tím ostatní).
    • Ano, moc se mi tam líbilo, i když Rusko není v NATO ani v EU (viz předchozí bod).
    • Boršč, soljanka, kyselá rybka, šašlik, kvas, vodka a další dobroty. Pokud tam zavítáte, v supermarketech najdete vakuově balené sušené rybky (řezy i celé) – tohle opravdu doporučuju. Tímto děkuji personálu gruzínské restaurace Kazan Mangal za poskytnutí azylu a výborný Friday Avenue lager – myslím, že tak rychle vypít dvě piva ještě nikoho neviděli.

  • Tak lezou dál, když už jsou (zase) tady

    📎and tagged

    Takhle nějak zněl první příspěvek na tomhle blogu. Letošního srpence tomu bude právě deset let. Ani nevím, jak a proč mě napadlo kouknout se, co jsem tu vypotil na začátku a proč mě to napadlo zrovna teď. Asi za to můžou mí kami. Potvůrky kolem mě pořád poletují, já je krmím… no nic.

    Continue reading  Post ID 930101