…a co ti ostatní?
Je vždy poučné sledovat, jak kdo komentuje a interpretuje významné údálosti. Pokud jde o nevinné řidiče, zlé policajty, blbé ouřady, zbraně či pumpičkáře, musí se pozornost p.t. obecenstva nutně obrátit k D-Fensovi. Tento neúnavný bojovník, schopný společenským (z)jevům dedikovat neuvěřitelné penzum času a úsilí na téměř dokonalou profesionální analýzu, jejíž výsledky jsou jistě jen náhodou in line s jeho vnímáním světa (a na outside look už bohužel kapacita nezbývá), nezklamal ani tentokrát. Vkusně využil norský masakr k nenápadné kritice tíživých poměrů při získání povolení k držení zbraně v Norsku i v české kotlince a k ještě nenápadnějšímu poselství, že nebýt tomu tak, mohl masakr dopadnout jinak.
D-Fens se nás tedy snaží přesvědčit (alespoň já jsem si jeho článek tak vyložil), že nebýt „utahování šroubu“ v příslušné legislativě, mohli se na táboře vyskytnout legálně ozbrojení účastníci, kteří by toho pošahance sundali dřív, než by stačil zabít tolik lidí. No budiž, tak si pojďme položit pár všetečných otázek:
- Podle D-Fensova odkazu lze v Norsku získat povolení k držení zbraně od 16ti let (to pouze na speciální povolení), jinak podle druhu zbraně od 18ti nebo až od 21ti. Účastníci akce byli ve věku 15-20 let. Kolik asi tak lidí v tomto věku mohlo mít povolení k držení zbraně?
- Kolik z těch, kteří to povolení mohli mít, by si tu zbraň vzalo na podobnou akci? Šlo o „mládežnický tábor norské vládnoucí strany“, nikoliv o výcvikový camp teroristů či guerilly (a ani tam si zřejmě frekventanti vlastní zbraně nenosí)?
- Kolik z těch, kteří by si sebou skutečně zbraň vzali, by ji ve chvíli útoku mělo u sebe nebo si za vzniklé situace byli schopni pro ni dojít?
- Kolik z těch, kteří by zbraň u sebě měli (nabitou a připravenou k použití), by ji skutečně bylo schopno použít? Neznám norskou mentalitu, jejich přístup k armádě a vojenské službě, následky, které na nich povinná vojenská služba zanechá – nevím, jestli je to spíš český nebo americký model, jestli jsou norové po absolvování prezenční služby se zbraní víc mentálně (nikoliv technicky – to s tím vůbec nesouvisí) způsobilí zbraň použít, n.b. v obdobné situaci.
- A jedna velmi kacířská otázka závěrem: opravdu legislativní obtížnost získat povolení k držení zbraně přímo souvisí s počtem držitelů zbraní? Kdyby byl celý proces straight forward, o kolik víc lidí by si zbraň skutečně pořídilo? V Norsku se údajně téměř nevydává povolení k držení zbraně pro účely sebeobrany, je tedy možné si ho pořídít pouze za účelem sportu, lovu nebo sběratelství, což jistě předpokládá doložitelnou registraci v příslušné organizaci (asi nestačí říct „právě jsem se rozhodl sbírat zbraně„). To je dobře nebo špatně?
Nějak se nám ty čísla z hlediska pravděpodobnosti začínají komplikovat, že? Takže jak by to asi bylo? Je skutečně pravděpodobné, že kdyby byla v Norsku jiná legislativa, mohl masakr dopadnout významně jinak?
Je opravdu 100% platné tvrzení, že „regulace zbraní ohrožuje slušné lidi„? To tvrzení je přinejmenším částečně platné v tom smyslu, že zatímco lump, který potřebuje bouchačku ke spáchání trestného činu, si s legislativními restrikcemi hlavu lámat nemusí, „slušný člověk“ (kdo to vlastně je – všichni ti ostatní?) musí projít ouředním martyriem. To je ovšem obecně platný rozdíl mezi nesnesitelnou lehkostí zločineckého bytí a klopotnou cestou, vyšlapanou šimlem Oficiality.
Nicméně – účel byl splněn. Podařilo se nakrmit vlastní dušičku a obvinit z masakru (či přinejmenším z rozsahu jeho následků) tu zlou Společnost. Kolik prosťáčků se pod dojmem z takového článku na protest přiváže ke kandelábru nebo si tu krochnu rovnou pořídí na černém trhu, aby tu nedokonalou legislativu nějak kompenzovali?
Update: abych D-Fensovi nekřivdil, že si ohřál kafe, když už se v kamnech topí – najdou se zmrdi, kteří si na tom umí přihřát pořádnej kotel. A mladí soudruzi už samozřejmě vědí, jak to asi bylo. Tak kdopak se nám přidá jako další?
Možná je ten článek přece jenom ještě o něčem jiném: právě o tom přihřívání polívčičky. Občas mě znechucují chytráci, kteří přesně vědí, proč se něco stalo a co dělat, aby se to nestalo. Jó, kdyby oni seděli ve vládě…Tak to byl DF, leninjugend, militantní vegoš, se svou konspiteorií přišel i Osud.cz – kdopak bude následovat?
To stopro souhlasím.
Jo, ona je to dost ultimativní záležitost. Prostě jak tu bouchačku jednou vytáhneš, není cesty zpět (mostly). Já jsem si vždycky říkal, že mi to statisticky vyjde, ale když už se střílí u nás v Kénigu, tak to začínám přehodnocovat.Ale roky bojových umění a komunikace s lidmi, kteří zbraně praktikují, ač by sami nechtěli, mě v mém přesvědčení utvrzují. Prostě mám strach nebo spíš fobii.Zbraň není nic, co by mělo být vidět nebo s čím by se mělo machrovat.
Ale já chápu, cos tím chtěl říct:o)), jen mně se k tomu prostě chtělo říct tamto, navíc to má souvislost, protože já netuším, jak by měla vybadat zbraňová legislativa.Jinak souhlasím, já taky nemůžu mít zbraň, protože bych ji zajisté použila, a to i přesto, že se zbraní bojím a nemám je ráda.Nakonec Filip zbraň má, ale já si nepřeju ji kdekoli vidět, možná i proto, že by se mi zachtělo střílet:o)
No, a proč (if) v Norsku nechodí policajti ozbrojení? Co já vím – třeba mají zkušenost, že tam nenosí krochny ani gauneři nebo prostě mají statisticky tak nízký počet gun crimes, že se jim to nevyplatí. A je to ostatně fuck – u nás by to nedopadlo jinak. Zneškodnění podobných magorů je záležitost speciálních jednotek, ne řadových policajtů (ať už ozbrojených nebo ne).To je na mě prostě moc levný trik, tvrdit "vidíte, kdybyste neměli takový zákony, mohlo to bejt jinak". Sorry, ale tohle nekupuju. To je tak na úrovni komunistů, vyřvávajících "kdybysme byli u vesla, měli bysme se fšichni dobře".
Ono to ale opravdu nemělo být o tom, jestli dostupnost zbraní má víc negativ nebo pozitiv. Já osobně sice zbraně nemusím, ale jsem přesvědčen, že restrikce nemají ten správný efekt. V tomto souhlasím s DF i s jinými – nemyslím, že drakonizace legislativy významně přispěje k redukci zneužívání zbraní k trestné činnosti.To jediné (ale opravdu, opravdu jediné), co jsem chtěl svým článkem říct, je to, že nevěřím, že stav norské legislativy je přímou a zásadní příčinou výsledku toho masakru. Tady prostě někdo zcela nesmyslně argumentuje způsobem "dejte lidem zbraně a voni se už vo sebe postaraj, aniž by museli čekat na benga". IOW: polemizuji s leitmotivem DF článku – samotná problematika zbraní a všeho kolem nich je mi zcela v rusuturu.Fakt to není o ničem jiným – čestný pyjonýrksý!Ufff, to je hokna 🙂
Vidím to dost podobně jako Modona.Nemám na to ujasněný názor. Je jasné, ze snadno dostupné zbraně mají svá pozitiva i negativa. Řekla bych, že negativa spíš převažují.Ale určiě závisí i na zvyklostech a mentalitě obyvatel té dané země.Co mne tedy dost překvapilo, byla informace, že v Norsku nechodí ozbrojení ani policisté. To už mi připadá přehnané, nevím, jestli bych se v takové zemi, kde nenosí zbraně ani policie, cítila bezpečně:-?
Já nevím, jak moc to je nebo není složité. Střelné zbraně mě nezajímají, bojím se jich a nemám v úmyslu si žádnou pořizovat. Můj přístup k jednání, eufemisticky nazývaném "preventivní sebeobranou", je velmi pragmatický: je lepší být souzen dvanácti, než nesen čtyřmi. Takže se obávám, že kdybych zbraň měl, asi bych ji použil. A na to naše legislativa hledí dost podivně.Jen jsem chtěl vyjádřit své přesvědčení, že souvztažnost mezi legislativním procesem pro získání povolení a výsledkem toho masakru je poněkud násilná.To, že se střelce nikdo nepokusil zpacifikovat, já naopak chápu velmi dobře. Kdo stál proti zbrani (jakékoliv a třeba "jenom" na ulici), tak ví svoje. A tam to bylo o tom, že nešlo jen o hrozbu – ve chvíli, kdy by někdo měl zasahovat, už byli mrtví.
Pokud jde o zbraně, vidím to jako hodně složitý problém. Ačkoliv je sama absolutně nesnáším, chápu ( např. v USA) argumenty obou stran a prostě bych se nedokázala na žádnou stranu přiklonit, asi.Pokud jde o Norskou událost, absolutně to nechápu, prostě nechápu, jak je možné, že se přímo mezi lidma, byť neozbrojenýma, hodinu pohybuje střelec, a nikdo se nesnaží ho jakýmkoliv způsobem paralyzovat. No, možná to vysvětluje ten věk "dětí".