Graverův virtuální choromyslinec

aneb tlama zrcadlem duše?

Nuže dobrá, do kasína jest záhodno vstupovati a zde prodlévati s kamennou tváří. Leč není dáno graverovi, aby se stav jeho duše neodrážel na jeho xichtu (který ani za normálních okolností není něčím, na co byste se chtěli dívat před spaním). Vždycky jsem obdivoval ty, kteří se za každé situace dokážou tvářit jako chrlič na Svoboďáku, na kterýho serou holubi. Absolvoval jsem pár školení "prezentačních a vyjednávacích dovedností" a konsensívním verdiktem lektorů vždy bylo "nebuďte tak čitelnej". Já za to nemůžu – emoce se na mně projevují vždycky poněkud šíleným výrazem. Kdesi jsem vyhrabal fotku z nějakého BU gatheringu, kde se tvářím jako někdo, kdo při sparringu zažívá orgastické křeče (toho debilního krytu si prosím nevšímejte). Komentáře kolegů k této zvrácenosti oscilují od "ty vole, tohle už nehul" k "jak dlouho už máš tu katalepsii?". A tak je to pořád – já jsem přesvědčen, že zachovávám kamennou tvář, zatímco ostatní si myslí, že bych se měl léčit. Tak co s tím – přece si nenechám napumpovat botox do mordy? Jedině snad si nasadit masku Myšáka…